5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

22 A 4/2024- 33 - text 9 22 A 4/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: E. S., nar. X bytem X zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina sídlem Ke Skalce 5907/47, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného dne 9. 2. 2024, č.j. KUJI 16306/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, správního odboru (dále je „prvostupňový správní orgán“ či „magistrát“) ze dne 18. 12. 2023, č. j. MMJ/SPO/225134/2023, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o některých přestupcích“). Toho se dopustil tím, že dne 20. 12. 2022 zaslal M. M. dopis, ve kterém ho označil výrazy jako „čůráček, kretén, debil, hovnožer“, čímž mu úmyslně ublížil na cti tím, že jej hrubě urazil. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč a taktéž povinnost paušální náhrady nákladů řízení. II. Podání účastníků 2. Žalobce v žalobě namítá, že výroky správních rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné, neboť v nich není jednoznačně identifikována poškozená osoba, jíž mělo být ublíženo na cti. Brojí též proti tomu, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkami, které formuloval již v předcházejícím odvolání proti v pořadí prvnímu (žalovaným zrušenému) rozhodnutí prvostupňového správního orgánu. Stěžejní část žalobní argumentace pak směřuje proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu. Žalobce je přesvědčen, že se ve správním spise nenacházejí takové podklady, na jejichž základě by bylo možné dospět k závěru, že spáchal předmětný přestupek. 3. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné, pročež navrhl zamítnutí žaloby. Osoba přímo postižená spácháním přestupku není účastníkem řízení, tudíž její identifikace ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí byla zcela dostatečná a nevyvolávala jakoukoli hrozbu záměny. Magistrát se ve svém druhém rozhodnutí řádně vypořádal s námitkami žalobce uplatněnými v průběhu celého řízení, a to včetně prvního odvolání ve věci. Z emocionální zainteresovanosti a větných slovních spojení užitých v předmětném dopise je dle žalovaného zřejmé, že jej sepsal právě žalobce. 4. V replice následně žalobce polemizuje z konkrétními formulacemi z vyjádření žalovaného. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 6. Žaloba není důvodná. III.A Nepřezkoumatelnost výroků rozhodnutí 7. Žalobce poukazuje na § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích a § 18 odst. 2 správního řádu a dovozuje z nich povinnost správního orgánu v rozhodnutí o přestupku jednoznačně identifikovat poškozenou osobu pomocí jejího jména, příjmení, data narození a místa trvalého bydliště. Jelikož v prvostupňovém i napadeném správní rozhodnutí nebylo takto postupováno, nelze z nich dle žalobce zjistit, komu konkrétně mělo být ublíženo na cti. 8. Ze správního spisu se podává, že ve výroku prvostupňového správního rozhodnutí je toliko uvedeno, že žalobce „měl dne 20. 12. 2022 zaslat M. M. dopis“, nejsou zde tedy připojeny bližší identifikační údaje poškozené osoby. Z odůvodnění rozhodnutí však vyplývá, že M. M. je příslušníkem Policie České republiky, který žalobce dne 14. 8. 2021 zastavil poté, co s vozidlem překročil „plnou čáru“, vyhotovil oznámení o podezření o spáchání přestupku ze strany žalobce a následně proti němu svědčil v průběhu správního řízení vedeného Městským úřadem v Moravských Budějovicích. Ve výroku napadeného rozhodnutí žalovaného je pak uvedeno, že se jedná o řízení zahájené „na základě souhlasu M. M. (nar. X)“; z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že M. M. je policistou, který figuroval v řízení o přestupku žalobce vedeném u Městského úřadu v Moravských Budějovicích pod sp. zn. MUMB/ODSH/1981/2023. Konečně v průběhu řízení o dopravním přestupku žalobce se konalo ústní jednání před prvostupňovým správním orgánem dne 11. 7. 2023, jehož se poškozený v pozici svědka osobně účastnil; v protokolu o tomto procesním úkonu je pak M. M. identifikován též datem narození a adresou trvalého pobytu. Poškozený v rámci nynějšího přestupkového řízení o zásahu do jeho cti neuplatnil nárok na náhradu škody nebo nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 9. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona některých přestupcích se fyzická osoba „dopustí přestupku tím, že jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí.“ 10. Podle § 68 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), je účastníkem řízení o přestupku mimo jiné „poškozený v části řízení, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení.“ 11. Podle § 68 odst. 2 správního řádu se ve výrokové části „uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci (§ 18 odst. 2).“ 12. Podle § 18 odst. 2 věty druhé správního řádu se „údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jiný údaj podle zvláštního zákona.“ 13. Soud předně konstatuje, že z ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, ve spojení s § 18 odst. 2 věty druhé a § 68 odst. 2 správního řádu a § 68 písm. b) přestupkového zákona nevyplývá žalobcem prezentovaná povinnost správních orgánů nutně idenfitikovat osobu M. M. ve výroku rozhodnutí o přestupku jeho datem narození a místem trvalého bydliště. Ten totiž v přezkoumávaném přestupkovém řízení neuplatnil nárok na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení. Poškozený je však účastníkem řízení pouze v té jeho části, která se týká jím uplatněného nároku na náhradu škody nebo nároku na vydání bezdůvodného obohacení; a contrario tedy v jiné části řízení (případně pokud takový nárok není uplatněn) účastníkem vůbec není (srov. JEMELKA, Luboš. § 68 [Účastníci řízení]. In: JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel. Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Zákon o některých přestupcích. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 572, marg. č. 26.) Na jeho identifikaci ve výroku rozhodnutí proto bez dalšího nelze klást požadavky uvedené v § 18 odst. 2 správního řádu. 14. Je pochopitelně nezbytné, aby osoba, jíž žalobce ublížil na cti, byla v řízení o takovém přestupku jednoznačně ztotožněna tak, aby byla nezaměnitelná s jinou. Tomu požadavku ovšem správní orgány v projednávané věci dostály. Z odůvodnění správních rozhodnutí ve spojení s obsahem správního spisu bezpečně vyplývá, že žalobce ublížil na cti policistovi M. M., nar. X, trvale bytem X, který dne 14. 8. 2021 zastavil vozidlo řízené žalobcem, vyhotovil oznámení o podezření o spáchání přestupku a v průběhu přestupkového řízení vedeného Městským úřadem v Moravských Budějovicích pod sp. zn. MUMB/ODSH/1981/2023 podal k dané věci svědeckou výpověď. Osoba poškozeného je v nynějším případě souhrnem všech těchto skutečností identifikována naprosto dostatečně, jednoznačně a nezaměnitelně s jinou. Nelze formalisticky lpět na tom, aby všechny tyto údaje byly precizovány taktéž ve výroku správního rozhodnutí; ostatně, jak shora uvedeno, z právní úpravy takový požadavek nevyplývá. Soud proto nepřisvědčil námitce žalobce, že nemohl zjistit, komu konkrétně měl ublížit na cti, neboť ze správních rozhodnutí ve spojení s listinami založenými ve správním spise tato informace jednoznačně vyplývá. III.B Nevypořádání odvolacích námitek 15. Žalobce dále obsáhle cituje ze svého v pořadí prvního odvolání a namítá, že tato jeho argumentace (týkající se zejména toho, že za něj přestupek řešila Motoristická vzájemná pojišťovna) nebyla žalovaným nikdy vypořádána. Následně odkazuje na řadu soudních rozhodnutí pojednávajících o nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. 16. Ve vztahu k této žalobcově námitce je třeba předně shrnout průběh správního řízení. Magistrát nejprve svým rozhodnutím ze dne 11. 7. 2023, č. j. MMJ/SPO/128869/2023, uznal žalobce vinným spácháním přestupku proti občanskému soužití. Žalobce proti němu brojil blanketním odvoláním, které k výzvě správního orgánu doplnil svým podáním ze dne 31. 8. 2023; právě z tohoto podání žalobce citoval v podané žalobě a poukazoval na nereflektování těchto jeho námitek. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 2. 10. 2023, č. j. KUJI 91597/2023, v pořadí první