22 Az 17/2025 – Krajský soud v Brně

22 Az 17/2025- 30 - text 8 22 Az 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: N. U. (X), nar. X, státní příslušnost X bytem v X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025, č. j. OAM-357/ZA-ZA12-K01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Příběh žalobce dle žalovaného nesvědčí o tom, že by žalobce byl v zemi původu pronásledován nebo mu hrozilo pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu či vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu. II. Vyjádření účastníků 2. V podané žalobě žalobce nejprve shrnul důvody žádosti o mezinárodní ochranu, a to obavy z pronásledování pro náboženské přesvědčení a pro podporu Ukrajiny, dále uvedl obavy ze služby v armádě (jeho příbuzní jsou vojenští představitelé Kazachstánu, který podporuje Ruskou federaci) a výhružky otce. V rámci žalobních bodů namítl, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav a nepřihlédl ke všem rozhodným skutečnostem, v důsledku čehož nesprávně aplikoval zákonnou úpravu. Konkrétně namítl, že je pronásledován kvůli ateismu, projevoval svůj postoj k ruské agresi na Ukrajině a vyjadřoval svůj postoj k válečným aktivitám na demonstracích. Ke svému ateismu odkázal na to, že byl pro toto své přesvědčení napaden v místě bydliště (na policii se neobrátil s ohledem na její zkorumpovanost) a žalovaný vůbec neposoudil náboženský podtext napadení. Dále poukázal na výhrůžky ze strany otce v souvislosti s jeho ateistickými a protiválečnými postoji s tím, že s ohledem na postavení svého otce se může jen těžko bránit takovému vyhrožování u státních orgánů. Pokud jde o službu v armádě, odkázal na to, že Kazachstán je spolu s Ruskou federací členem Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (obdoba NATO), k čemuž se žalovaný vůbec nevyjádřil, ačkoliv vojáci Kazachstánu jsou v jejím rámci vysílání na „cvičení“ mimo území země, která mohou přerůst v reálný boj. Dále odkázal na přetrvávající šikanu mladých vojáků, která vede až k sebevraždám a kazašská armáda tento problém vůbec neřeší, ale vnímá ho jako vojenskou tradici (ani tomu se žalovaný nevěnoval). Závěrem namítl, že kazašský režim je autoritářský a potlačuje demokratické svobody, což žalovaný nevzal dostatečně v úvahu. Informace, ze kterých vycházel žalovaný, jsou podle něj nedostatečně aktuální a relevantní, zejména ve vztahu ke kazašské armádě. Pokud jde o závěr žalovaného o účelovosti podání žádosti o mezinárodní ochranu, uvedl, že obavy pociťoval již dříve, nicméně měl jiné pobytové oprávnění a necítil potřebu žádat o mezinárodní ochranu, neboť mu nehrozilo nebezpeční navrácení do země původu. 3. Žalovaný ve svém podrobném vyjádření uvedl, že se žalobními námitkami nesouhlasí, odkázal na obsah správního spisu i napadené rozhodnutí. Tvrzené problémy s rodinou podle něj nemohou být důvodem k udělení azylu, komunikaci s otcem nepovažoval za výhrůžku, neboť žalobce má zákonnou povinnost nastoupit povinnou vojenskou službu, snahu o „převýchovu“ ze strany příbuzných pro náboženské přesvědčení nebo politické názory žalovaný nedovodil. Samotná povinná vojenská služba není azylovým důvodem. Incidenty v kazašské armádě podle něj nelze považovat za cílené a systematické porušování lidských práv. S ohledem na procentní zastoupení ateistů v kazašské společnosti vyloučil žalovaný cílenou diskriminaci ateistů v armádě. Tvrzené napadení žalobce neoznámil policii, ačkoliv ze zpráv o zemi původu vyplývá, že běžná kriminalita je vyšetřována, nadto žalobce se do vlasti opakovaně vracel, což nesvědčí jeho obavám z pronásledování v souvislosti s ateismem. Samotný nikoliv vysoký stupeň demokracie v Kazachstánu nepostačuje k udělení mezinárodní ochrany. Znovu zopakoval, že žalovaný využil žádosti o mezinárodní ochranu k legalizaci pobytu v ČR. Závěrem uvedl, že jím shromážděné informace a zjištěný skutkový stav poskytovali dostatečnou oporu pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. 5. Žaloba není důvodná. 6. Žalobce v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je kazašské národnosti, občan Republiky Kazachstán, narozen v Uzbekistánu, ateista, protiválečně zaměřený, bez politické příslušnosti, ale politicky aktivní (účast na demonstracích v K. a v B.), svobodný, bezdětný. V Kazachstánu naposledy bydlel s matkou a mladší sestrou. Do ČR poprvé přicestoval v roce 2021, následně opakovaně navštívil Kazachstán a od srpna 2024 je pouze na území ČR, krátkodobě navštívil Maďarsko, Slovensko a Rakouskou. Důvodem žádosti jsou hrozby vysoce politicky postavených příbuzných v Kazachstánu. 7. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany uvedl, že od malička vyrůstal v Kazachstánu, je v kontaktu s matkou prostřednictvím Telegramu/WhatsAppu. Při vyřizování cestovních dokladů, ani v průběhu návštěv Kazachstánu neměl žádné problémy. Matka a sestřenice ho finančně podporují při pobytu v ČR. V ČR chtěl původně zůstat na studijní vízum. V roce 2022 dostal papír, že má jít do armády, službu ale odmítá, neboť nesouhlasí se státní politikou podpory Ruska, otec mu v roce 2024 vyhrožoval, že buď půjde do armády nebo do vězení (protože odpírání služby je trestný čin), otec mu říkal, že ho v armádě převychovají a naučí žít. Otec je profesor ruské armády a strýc je generálmajor kazašské armády, který rekrutuje vojáky pro službu v Rusku, a s tím on nesouhlasí. O kontaktu armády v roce 2022 byl informován matkou, samotný papír z armády už nenašel. Konkrétní hrozby dostal od otce v roce 2024, papír z armády není hrozba ale součást problému, ignoroval ho, nechce sloužit v armádě, za problém to považuje až nyní, dříve to ignoroval. Má jít sloužit do pravidelné kazašské armády, na území Kazachstánu. Otec mu vyhrožoval konkrétně jednou, o službě hovořili častěji. Neví, jestli mu bylo doručeno oficiální předvolání ke službě v armádě., byl uznán dříve bojeschopným. Nástup do služby je v 18 letech, v té době odletěl do ČR. Oficiálně se ho nikdo při návštěvách Kazachstánu do armády nesnažil dostat, pouze strýc to říkal matce. Má obavy, že když půjde o armády nebo do vězení, bude mít problémy, protože není muslim. Chce začít nový život v ČR. Má kamaráda ateistu v armádě a ten je bit. I on byl zbit na ulici, protože není muslim, ošetřit se nenechal, na policii nebyl (policie je zkorumpovaná), vyřešil to tak, že odletěl do ČR. Byl šikanovaný již ve škole, že není muslim a že je tlustý. Negoval problémy se státními nebo bezpečnostními orgány, nebo jiné problémy kvůli rase, národnosti, příslušnosti k sociální skupině nebo politickému přesvědčení. O mezinárodní ochranu požádal v souvislosti s výhružkami otce a s koncem platnosti studijního víza, chce tu studovat a dokončit studium na Mendelově univerzitě. 8. K pohovoru doložil vyjádření o svých příbuzných (otci a strýci), ve kterém uvedl, že je v Kazachstánu stíhaný za odmítnutí vojenské služby v roce 2022 z politických důvodů s tím, že vliv otce se strýcem zajišťuje jeho potrestání. Doložil fotografie konverzací s otcem, důkazy o postavení otce a strýce a odkazy na články o situaci v kazašské armádě. 9. Krajský soud předesílá, že žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby v rámci pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí relevantní skutečnosti, je pak na žalovaném, aby si shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda dotyčnému v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma. 10. Úkolem žalovaného bylo především opatřit takové informace o zemi původu, z nichž bude možné posoudit, zda žalobci hrozí v současné době v zemi původu pronásledování nebo vážná újma. 11. Žalovaný krom azylového příběhu žalobce vycházel z informací o zemi původu, a to konkrétně z informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: březen 2025, ze dne 14. 3. 2025; informace OAMP – Etnická menšina Rusů v Kazachstánu, ze dne 5. 12. 2024; informace OAMP – Povinná vojenská služba, ze dne 4. 10. 2024; informace OAMP – Policie, ze dne 25. 2. 2025; výroční zpráva MZV USA o svobodě vyznání v Kazachstánu za rok 2022, ze dne 15. 5. 2023; zpráva Institute for War & Peace Reporting (IWPR) ze dne