22 Az 8/2025 – Krajský soud v Brně

22 Az 8/2025- 35 - text 6 22 Az 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: R. A. (X), nar. X, státní příslušnost X pobytem X zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra P.O.Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 29. 1. 2025, č. j. OAM-1719/ZA-ZA12-K01-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Napadeným rozhodnutím brojí žalobce proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to tak, že se žádost dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, zamítá. II. Podání účastníků 2. V podané žalobě uvedl, že si při pobytu v domovském státě byl svědkem znásilnění a byl pronásledován v souvislosti s obavou pachatele z toho, že by žalobce mohl v této souvislosti svědčit. Pachatel trestné činnosti byl propuštěn na svobodu, což v žalobci vyvolalo pocit, že nebude ze strany domovské policie nijak chráněn, a to pro její zkorumpovanost, kdy pobyt v domovském státě s sebou nesl riziko újmy na životě či zdraví, a to pro určitou nepohodlnost jeho přítomnosti coby svědka trestné činnosti. Pokud jde o to, že jeho obavy z návratu do domovského státu vyplývají spíše ze soukromoprávního konfliktu, žalobce se důvodně domnívá, že Kazachstán nedisponuje účinným systémem ochrany, pro který by mohl řešit své osoby cestou policejního orgánu. K tomu namítl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečný stav v souvislosti s pozicí kazašské policie, která straní pachateli znásilnění, který korumpuje policii. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je pouze obecné a „nerozptyluje obavy z toho, že kazašská policie bude v případě, že se na ní žalobce obrátí se svými obavami postupovat objektivně a spravedlivě, a že nebude z důvodu solidarity s věřitelem adoptovat pozici věřitele.“ Dále brojil proti nedostatečným zjištěním, zda existuje orgán vnitřní kontroly, úřad ombudsmana apod. Závěry žalovaného jsou podle něj ryze spekulativní. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobními námitkami nesouhlasí, neboť nedokládají namítaná porušení zákonných ustanovení; při rozhodování vzal v úvahu žalobcem uvedené skutečnosti a shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi jeho původu; vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci, který svým rozsahem odpovídá předpokladům pro vydání rozhodnutí, a má za to, že přijaté řešení odpovídá okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno; řádně a vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 2-8) vysvětlil, proč žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana v žádné formě. V napadeném rozhodnutí uvedl, že nahlášení běžného protiprávního jednání spáchaného cizí osobou nepředstavuje problém a postižené osoby jsou ochotny se na policii obracet (viz podrobnější str. 4 napadeného rozhodnutí). Doplnil, že se žalobce ani nepokusil tamější policii kontaktovat a problémy vzniklé z jeho svědectví v trestné činnosti s ní řešit. K námitce žalobce, že správní orgán v napadeném rozhodnutí vychází z „Informací OAMP – Kazachstán – Bezpečnostní a politická situace v zemi,“ který sám správní orgán měl zpracovat, správní orgán uvádí, že zpracování zpráv o jednotlivých zemích má na starosti samostatné oddělení, které dohlíží nejen na jejich správnost, ale také na jejich aktuálnost. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Žaloba není důvodná. 5. Součástí správního spisu jsou dvě vyjádření žalobce k důvodům, proč a jak přicestoval do ČR. Prvním je poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu. V rámci něho žalobce uvedl, že je uzbecké národnosti, státní příslušnost Republiky Kazachstán, muslim, nikdy nebyl politicky aktivní. Dále uvedl, že je svobodný, nemá děti. K cestě do ČR uvedl, že nejprve cestoval do Astany a následně pak do Prahy, to vše letecky. Jedná se o jeho první pobyt v EU, měl vízum platné do 29. 6. 2024. Jedná se o první žádost o udělení mezinárodní ochrany, je zdravý bez zdravotních omezení. Nebyl trestně stíhán ani odsouzen. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že se nemůže vrátit do Kazachstánu, kde byl svědkem znásilnění, zahlédl to náhodou. Chtěli po něm, aby svědčil. Jednou byl u soudu, vícekrát ne. Následně odcestoval. Předtím mu vyhrožoval manažer podniku, pro který pracoval, který znásilnil sedmnáctiletou kuchařku. Kromě tohoto problému nemá jiné důvody pro udělení mezinárodní ochrany. 6. Druhým vyjádřením žalobce je protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V něm uvedl, že důvodem žádosti o mezinárodní ochranu, bylo to, že byl svědkem znásilnění, proto odešel, nemohl zůstat, protože mu vyhrožovali lidé z firmy, ve které pracoval. Byla to firma na nábytek. Vyhrožovali mu čtyři vedoucí, bylo jich pět, ale jeden už je ve vězení. Vyhrožovali mu proto, že na ně s kamarádem zavolal policii, když viděli znásilnění, ke kterému došlo v kanceláři firmy. Dále popsal, co s kamarádem viděli ten večer, když mělo dojít ke znásilnění. Popsal i následující výpovědi u policie. Dále uvedl, že byl i u soudního jednání. U druhého jednání nebyl ani on, ani jeho kamarád, kamaráda zbývající vedoucí chytili a zbili ho, udělali mu něco s nohou. Vyhrožovali mu, zbili ho, museli ho pak odvézt do nemocnice. Jeho samotného našli i v Almaty. Zatčený vedoucí vyhrožoval i jemu, že jak ho propustí, najde ho a zabije. A ostatní ho stále hledali, a proto jeho otec zajistil, aby mohl odjet do Litvy. Žalobce měl ale kamaráda v ČR, a tak odjel sem, nikoli do Litvy. Ke znásilnění došlo asi v březnu roku 2024, čtyři vedoucí utekli, proto zadrželi jen jednoho. On v případu figuroval jako svědek. Výhrůžky proti své osobě nijak neřešil, protože ti, kteří mu vyhrožují, jsou bohatí, mají peníze a vše řeší pomocí peněz. Vedoucí mu vyhrožovali proto, že mají strach, že by on nebo jeho kamarád mohli napsat na policii oznámení a obvinit i je. On sám mluvil jen se svým vedoucím, který mu řekl, že ho zabije, až ho pustí; ti ostatní mu nevyhrožovali. Co se stalo s dívkou, kterou měli znásilnit, neví. Litevské vízum mu zajistil člověk, kterého našel otec. Do Litvy vůbec nejel, ani nevěděl, co by tam dělal. Do Evropy odjel proto, že chce žít, v Kazachstánu už ho dvakrát našli. Od doby, co odjel, mu nikdo nevolal. Kamarád je stále v Almaty, vzali mu doklady; v kontaktu s ním není od srpna loňského roku. Neví, co s ním je nyní. Krom uvedeného neměl v Kazachstánu žádné problémy, kdyby se to nestalo, neodjel by. Domů by se vrátil jedině, pokud by se situace uklidnila, a to se dozví od otce. 7. Krajský soud předesílá, že žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby v rámci pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí relevantní skutečnosti, je pak na žalovaném, aby si shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda dotyčnému v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma. 8. Úkolem žalovaného bylo především opatřit takové informace o zemi původu, z nichž bude možné posoudit, zda žalobci hrozí v současné době v zemi jeho původu pronásledování nebo vážná újma. Této povinnosti žalovaný dle krajského soudu dostál. 9. Žalovaný krom azylového příběhu žalobce vycházel z informací o zemi původu, a to konkrétně z listin k Republice Kazachstán, Informace OAMP: „Bezpečnostní a politická situace v zemi“, stav: březen 2024, ze dne 13. 3. 2024, Informace OAMP: „Zahraniční mobilita a návraty do země“, ze dne 12. 4. 2024, Informace OAMP: „Policie“, ze dne 19. 10. 2023, a Informace OAMP: „Policie a etnické menšiny“, ze dne 7. 3. 2024 10. Ve vztahu k neudělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu je podstatné posouzení toho, zda byl žalobce ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. 11. Podle názoru soudu na případ žalobce toto ustanovení nedopadá. Žalobce žádné politické aktivity nevyvíjel, resp. v pohovoru u žalovaného nic takového neuvedl. Podle soudu tak není naplněn důvod pro udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu. 12. Další otázkou je, zda žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, dle kterého se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zast