6 As 221/2019 — Nejvyšší správní soud

29 A 21/2023- 56 - text 11 29 A 21/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Ľubomíra Majerčíka a Mariana Kokeše v právní věci žalobkyně: TOMA, a.s., IČO 181 52 813 sídlem tř. Tomáše Bati 332, 765 02 Otrokovice proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 11. 1. 2023, č. j. KUZL 2867/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně byla v rámci správního řízení uznána vinnou z přestupku podle § 125a odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), čehož se dle zjištění správních orgánů měla dopustit tím, že odebírala v určitém čase vodu z vodního toku řeky Moravy bez platného povolení pro nakládání s vodami vydávaného podle téhož zákona. Žalobkyně přitom nesouhlasí s postupem správních orgánů, neboť mimo jiné spatřuje přílišnou tvrdost v jejich hodnocení a považuje správní sankci vzhledem k individuálním okolnostem případu za neadekvátní. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně spatřuje nezákonnost v napadeném rozhodnutí, neboť jím byla zkrácena na svých právech. V postupu správních orgánů též spatřuje procesní vady, dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů pro rozhodnutí. Odůvodnění je podle žalobkyně strohé, neobsahuje popis správního uvážení, nereaguje na její námitky, a v důsledku těchto vad byl nedostatečně zjištěn skutkový stav. 3. Žalobkyně je podnikatelský subjekt, který se zaměřuje na dodávky vody třetím subjektům a odebírá povrchovou vodu čerpacím zařízením z řeky Moravy. Tak činila vždy na základě platného povolení. Žalobkyně nicméně uznává, že v jistém čase odebírala povrchovou vodu z Moravy v říčním kilometru 178,350 bez platného povolení. K tomu nicméně došlo administrativním opomenutím, neboť žalobkyně si neuvědomila ukončení platnosti povolení dne 9. 10. 2019, a nadále vodu odebírala. Promptně dne 17. 1. 2020 žalobkyně v reakci na zjištění onoho pochybení podala na Městský úřad Otrokovice žádost o vydání nového povolení, které bylo vydáno dne 22. 4. 2020. 4. Žalobkyně se odvolává na benevolenci ve vztahu k vyřizování nových povolení, která plyne z celkového znění vodního zákona. Odkázala konkrétně na § 12 odst. 4, který stanoví, že požádá-li oprávněný o změnu doby platnosti povolení k nakládání s vodami, povolení nezanikne, dokud o žádosti není pravomocně rozhodnuto; žádost je nutno podat před uplynutím doby platnosti povolení k nakládání s vodami. Je sice pravda, že žalobkyně požádala o povolení až po pozbytí platnosti původního povolení (cca po třech měsících od vypršení platnosti původního povolení), nicméně tato mírnost zákona naznačuje, že není záměrem zákonodárce trestat subjekt bez dalšího po dobu běhu správního řízení ode dne podání žádosti o vydání rozhodnutí povolení do jejího vyřízení. Vyřizování povolení přitom trvalo takřka 4 měsíce. K této skutečnosti však správní orgán nepřihlédl. 5. Navíc, kromě povolení, musí mít odběratel povrchových vod současně uzavřenou dohodu se správcem vodního toku. Takové dohody stanoví podmínky odběru vod, co do množství (čl. II. odst. 2 dohody), místa odběru (čl. II, odst. 1), ceny za odebranou vodu (čl. III), podmínek měření (čl. IV.). Žalobkyně tyto dohody měla uzavřené pro rok 2019 a 2020, a dodržovala je vždy. Správní orgán však z těchto dohod nedovodil žádná skutková zjištění. 6. Žalobkyně další námitkou vytkla žalovanému, že uložil sankci za pochybení žalobkyně nesprávně. Za přestupek podle § 125a odst. 1 písm. b) vodního zákona lze uložit pokutu dle § 125a odst. 2 písm. d) téhož zákona, do výše až 500 000 Kč. Správní orgán však nesprávně uložil sankci podle § 125a odst. 4 téhož zákona, které navíc nemusí být aplikováno, neboť obsahuje formulaci „lze uložit pokutu“. Při sporném výkladu by měl být uložen trest mírnější. Na případ žalobkyně se dané ustanovení nehodí, neboť cílem § 125a odst. 4 vodního zákona je odradit vysokou sankcí subjekty od nelegálních odběrů vod, přičemž tato částka je vyšší než platba k úhradě správy vodních toků při legálním odběru. Jinak řečeno, takto nastavená sankce nemá dopadat na posuzovaný případ, neboť žalobkyně plnila zákonem stanovenou povinnost platit správci vodního toku platby za odběr povrchových vod. Žalobkyně by byla postižena dvakrát, neboť uhradila platby určené dohodou správci vodního toku dle množství skutečně odebraných vod a ještě dostala pokutu, opět počítanou dle množství skutečně odebraných vod. 7. Dále žalobkyně namítala nedostatečné vysvětlení materiální stránky přestupku. Správní orgány neprokázaly, jaký z veřejných zájmů chráněných zákonem, byl porušen. Pokud žalovaný spatřuje škodlivost jednání pouze v odběru body bez stanovení podmínek, je tento závěr nesprávný. I po platnosti povolení žalobkyně odebírala vodu v souladu s původním povolením a po celou dobu měla uzavřenou dohodu s Povodím Moravy, s. p. Nedocházelo tedy k nekontrolovanému odběru vody a nemohlo dojít k nehospodárnému využívání vodního zdroje. Odběrem nebyla způsobena žádná újma. Navíc doba prodlení od ukončení platnosti povolení do doby podání žádosti o nové povolení činila něco málo přes tři měsíce (od 9. 10. 2019 do 17. 1. 2020). Dodávky nadto nemohly být přerušeny. Žalobkyně svým jednáním odvrátila potenciální škodu, pokud nepřerušila dodávky vody např. pro hasičský záchranný sbor. Absence společenské nebezpečnosti pak vyplývá i ze skutečnosti, že žalobkyně hradí platby za odběr povrchové vody správci vodního toku. Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, sporuje závěr žalovaného, že materiální stránka přestupku je dána samotným naplněním skutkové podstaty přestupku. 8. Žalobkyně vytkla správním orgánům, že vyjádření ke společenské škodlivosti se nepromítá do rozhodnutí o pokutě. Výše pokuty je stanovena na základě celkového množství nedovoleně odebrané povrchové vody od doby ukončení původního povolení do doby vydání nového povolení, tj. i za dobu, kterou žalobkyně nemohla ovlivnit (to je od podání žádosti do doby vydání nového povolení pro odběr vody). Stávající rozhodnutí o pokutě, ve kterém není společenská škodlivost podrobně rozvedena, považuje žalobkyně za nespravedlivé. Správní orgán prvního stupně se ani nezabýval důvody, které jej vedly ke změně výše sazby pokuty na 10 Kč za 1 m3 odebrané vody. Žalovaný se snažil toto napravit a uvedl polehčující okolnosti, nicméně bez bližší specifikace a míry, jež údajně vedly ke změně sazby. Vzhledem k tomu, že tímto krokem přinesl do rozhodnutí nové skutečnosti, byla tím porušena zásada dvojinstančnosti řízení, navíc skutečnosti řádně nevyhodnotil. Správní orgán měl zohlednit polehčující okolnosti, kterými jsou dosavadní beztrestnost, snaha o urychlené napravení, absence škody a rozsah činnosti. 9. Žalobkyně dále namítá, že došlo k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku promlčení. Poslední námitkou žalobkyně poukázala na nedostatek věcné příslušnosti a absenci odborné způsobilosti správního orgánu. 10. Žalobkyně požaduje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, in eventum, aby bylo upuštěno od trestu, či došlo k moderaci pokuty. Výše pokuty nemá preventivní funkci, vede k nepřiměřené tvrdosti a zasahuje do rozpočtu společnosti zvlášť citelně. III. Vyjádření žalovaného 11. S tvrzením žalobkyně, že napadené rozhodnutí je vadné, žalovaný nesouhlasí. Řádně se námitkami žalobkyně zabýval. Při stanovení výše pokuty bylo přihlédnuto k polehčující okolnosti, že žalobkyně nepovolený odběr povrchové vody prováděla neúmyslně, jelikož zapomněla před ukončením předchozího povolení k odběru podat u vodoprávního úřadu žádost o prodloužení jeho platnosti. Rovněž bylo zohledněno, že po celou dobu nedovoleného odběru hradila platby za skutečně odebranou povrchovou vodu správci vodního toku Povodí Moravy, s. p. Správní pokuta a platby správci vodního toku přitom nelze chápat jako dvojí postih žalobkyně za nezákonné jednání. Povinnost úhrady plateb za odběr povrchové vody není sankcí, ale povinností stanovenou zákonem o vodách (§ 101). 12. K zániku odpovědnosti za přestupek nedošlo, jelikož podle § 125a odst. 6 zákona o vodách, pokutu za nepovolený odběr povrchových vod lze stanovit nejvýše za období 3 let předcházejících dni, kdy byl nedovolený odběr vody zjištěn. Vodoprávním úřadem byl nedovolený odběr povrchových vod ze strany žalobkyně zjištěn dne 17. 1. 2020, kdy žalobkyně doručila vodoprávnímu úřadu žádost o povolení k nakládání s vodami. Sankcionováno bylo období od 10. 10. 2019. 13. U přestupku nedovoleného odběru povrchových vod je podle § 125a odst. 4 zákona o vodách maximální výše pokuty určované výpočtem (součin množství nedovoleně odebrané vody a zákonem stanovené částky za 1 m3) limitována a podle uvedeného ustan