6 As 230/2015 — Nejvyšší správní soud

30 A 3/2024- 101 - text  7 30 A 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobců: a) T. H. b) Bc. A. K. zastoupených advokátkou Mgr. Katarínou Šulovou sídlem Černopolní 228/37a, 613 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti: 1. P. R. 2. A. R. oba zastoupeni advokátem JUDr. Milanem Zábržem sídlem Veveří 486/57, 602 00 Brno 3. RR STAV s.r.o. sídlem Nad nádražím 384/8, Brno 4. Bc. P. K. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2023, č. j. JMK 163713/2023 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 8. 11. 2023, č. j. JMK 163713/2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 34 700 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců Mgr. Kataríny Šulové, advokáty. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zrušil k odvolání osob zúčastněných na řízení č. 1 a 2 prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice (dále jen „stavební úřad“), ze dne 13. 7. 2023, č. j. OZPSU/24199/2019-36, kterým stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) dodatečně povolil stavbu označenou „Opěrná zeď“ na pozemcích parc. č. XA, parc. č. XB a parc. č. XC v k.ú. X (dále jen „rozhodnutí o dodatečném povolení stavby“). Žalovaný dospěl k závěru, že žádost navrhovatelů o dodatečné povolení stavby byla pro nedodržení třicetidenní lhůty stanovené v § 129 odst. 2 stavebního zákona lhůtou propadnou, přičemž její marné uplynutí způsobilo ztrátu práva žalobců na vedení řízení o dodatečné povolení stavby. II. Obsah žaloby 2. Žalobci uvádí, že žalovaný postavil napadené rozhodnutí na závěru, že žádost o dodatečné povolení stavby nebyla podána včas. Žalobci namítají, že oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby neobsahovalo poučení, že žádost musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne oznámení zahájení řízení. Pokud oznámení takové poučení neobsahuje, nelze od účastníka řízení očekávat, že lhůtu splní. 3. Podle žalobců nedostatek poučení nemůže být zhojen tím, že účastník řízení žádost o dodatečné povolení podal a následně vzal zpět, případně s ní jinak nakládal, neboť bez poučení v oznámení nemůže běžet uvedená 30denní lhůta. Žádost žalobců o dodatečné povolení proto nemohla být vyhodnocena jako opožděná. 4. Stavební úřad opožděné podání žádosti o dodatečné povolení stavby žalobcům nevytýkal a zabýval se podanými žádostmi, byť byly podány opožděně. Naopak žalovaný nepostupoval tak, aby žalobce co nejméně zatížil. Poté, co se stavební úřad od roku 2017 zabýval žádostmi žalobců o dodatečné povolení stavby, ponechal žalobce v situaci, kdy po této době budou vystaveni povinnosti odstranit stavbu. 5. Žalobci uvádí, že žádosti o dodatečné povolení stavby podávali tak, že o předchozí žádosti ještě nebylo pravomocně rozhodnuto. Žalovaný neposuzoval, zda jednotlivé žádosti o dodatečné povolení stavby mohly představovat změny či doplnění žádosti původní, která byla podána včas. Takovou možnost připouští správní řád, jelikož je vždy nutné zkoumat obsah podání, nejen jeho název. Podání žalobců směřovala k tomu, aby jejich původní žádost byla bezchybná. Bylo na místě, aby takto se žádostí stavební úřad nakládal. Žalovaný měl tento nedostatek v odvolacím řízení odstranit a neměl přistoupit k zastavení řízení. Žalovaný nešetřil práva a oprávněné zájmy žalobců, zejm. již nabytá práva. 6. Žalobci navrhují, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Argumentuje k jednotlivým žalobním bodům a odkazuje na napadené rozhodnutí. 8. Připouští, že oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby neobsahovalo poučení o 30denní lhůtě pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Takové poučení však obsahovalo opatření stavebního úřadu ze dne 21. 11. 2016. 9. Dále žalovaný uvádí, že s ohledem na marné uplynutí lhůty pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby nemohl zohlednit následky nařízení odstranění stavby. Nenařídit odstranění stavby z důvodu zvláštního zřetele hodných by příslušelo stavebnímu úřadu. 10. V pořadí druhou a třetí žádost o dodatečné povolení stavby nebylo možné podle žalovaného posoudit jako doplnění žádosti původní (první v pořadí). Předcházející řízení o odstranění stavby byla ukončena vydáním usnesení o zastavení řízení. 11. Žalovanému je známa problematická situace v dané lokalitě. V. Ústní jednání 12. Při ústním jednání dne 22. 10. 2025 účastníci řízení setrvali na své dosavadní argumentaci a procesních stanoviscích a odkázali na svá písemná podání ve věci. 13. Dokazování krajský soud neprováděl, neboť si vystačil s obsahem správního spisu, z něhož vychází (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). VI. Posouzení věci krajským soudem 14. Žaloba byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými a jedná se o žalobu přípustnou. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 15. Předmětem sporu je otázka, zda žádost o dodatečné povolení stavby podaná žalobci dne 13. 12. 2019 byla zjevně nepřípustná ve smyslu § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu. 16. Podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. 17. Podle § 129, odst. 2 stavebního zákona, věta první, druhá a čtvrtá platí, že stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odst. 1 písm. b). V oznámení o zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. 18. Řízení o odstranění stavby zahájil stavební úřad oznámením ze dne 13. 1. 2017. V oznámení ze dne 13. 1. 2017 nepoučil žalobce o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Žalobci podali dne 10. 2. 2017 (tedy v zákonem stanovené 30denní lhůtě) žádost o dodatečné povolení stavby. Řízení o žádosti bylo usnesením ze dne 3. 6. 2019 zastaveno. Dne 30. 5. 2019 podali žalobci žádost o dodatečné povolení části stavby. Dne 13. 12. 2019 vzali žalobci tuto žádost zpět a stavební úřad řízení vedené o této žádosti zastavil usnesením ze dne 14. 2. 2020. Dne 13. 12. 2019 podali žalobci nyní řešenou žádost o dodatečné povolení stavby. O této žádosti bylo stavebním úřadem vedeno posuzované řízení o dodatečném povolení stavby. Tyto skutečnosti nejsou mezi účastníky řízení sporné a krajský soud z nich vychází. 19. Ve skutečnosti, že žádosti podané dne 30. 5. 2019 a 13. 12. 2019 žalobci podali ještě před vydáním usnesení o zastavení řízení, spatřují možnost, že tyto žádosti byly ve skutečnosti doplněním žádosti podané dne 10. 2. 2017. 20. Krajský soud k tomu uvádí, že z výše uvedeného je zřejmé, že ohledně každé z podaných žádostí vedl stavební úřad samostatné řízení. Způsob, jakým stavební úřad naložil s žádostmi o dodatečné povolení stavby podanými ve dnech 10. 2. 2017 a 30. 5.2019, není předmětem soudního přezkumu a nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobci netvrdí, že by se proti usnesením o zastavení řízení o žádostech o dodatečné povolení stavby z 10. 2. 2017 a 30. 5.2019 odvolali a v odvoláních namítali, že žádosti z 30. 5. 2019 a 13. 12. 2019 představují doplnění žádosti podané dne 10. 2. 2017. Taková skutečnost nevyplývá ani ze správního spisu. Krajský soud tedy vychází z toho, že rozhodnutí o zastavení řízení jsou pravomocná a jako taková jsou nadána presumpcí správnosti. Skutečnost, že žádosti z 30. 5. 2019 a 13. 12. 2019 žalobci podali u stavebního úřadu před tím, než stavební úřad vydal výše zmíněná usnesení o zastavení řízení, je z pohledu § 129 stavebního zákona nerozhodná. 21. Krajský soud tak vyhodnotil, že žádost ze dne 13. 12. 2019 byla samostatným podáním a žalobci ji podali po uplynutí lhůty 30 dnů stanovené v § 129 odst. 2 stavebního zákona. 22. Před posouzením žalobních námitek je nezbytné, aby se soud zabýval otázkou, zda je či není třicetidenní lhůta podle § 129 odst. 2 stavebního zákona propadná. Krajský soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2025, č. j. 30 A 71/2023 – 36, konstatoval: „Otázkou charakteru předmětné lhůty se zabýval zdejší soud v rozsudku se dne 29. 1. 2025, č. j. 31 A 73/2023–88, s jehož hodnocením se nyní rozhodující senát ztotožňuje. Krajský soud poukázal (stejně jako žalovaný) na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2023, č. j. 3 As 260/2020–42, z něhož mj. vyplývá, že lhůta je lhůtou procesní propad