5 As 83/2023 — Nejvyšší správní soud

30 A 35/2024- 369 - text  9 30 A 35/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Solar CELI s.r.o. sídlem Tyršova 1811/6, Praha 2  Nové Město zastoupeného advokátem PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem sídlem Školní 1374, 347 01 Tachov proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo náměstí 5, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 5. 3. 2024, č. j. 0611317/2023ERU takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce získal v roce 2011 licenci na výrobu elektřiny pro svou provozovnu umístěnou v České Lípě a využívající energii ze slunečního záření. Žalovaný Energetický regulační úřad se v roce 2023 dozvěděl, že na základě trestních rozsudků byly za zločin podvodu odsouzeny dvě osoby – revizní technik pan S., který vypracoval revizní zprávy pro danou provozovnu, a manažer společnosti, která fotovoltaickou elektrárnu zhotovila, pan M., jenž tyto revizní zprávy předložil žalovanému, vyhotovil předávací protokoly k tomuto dílu a prohlášení o jeho dokončení. Proto žalovaný rozhodl dne 18. 5. 2023, že řízení o udělení licence obnoví, neboť rozhodnutí v tomto řízení bylo dosaženo trestným činem (dále též „rozhodnutí o obnově“). 2. Rozklad žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítla Rada Energetického regulačního úřadu rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 16. 4. 2024. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je považuje za nicotné. Rozhodnutí nesplňuje zákonem stanovené požadavky na nařízení obnovy řízení. Žalovaný nerespektoval závěry uvedené v pravomocném rozsudku trestního soudu, podle nějž se ani žalobce ani jeho jednatel žádného trestného činu nedopustili, a rozhodl šablonovitě – stejně jako v jiných případech, kde ale odsouzeným byl i jednatel společnosti žádající o licenci. Navíc není dána ani příčinná souvislost mezi spáchanými trestnými činy a vydáním rozhodnutí žalovaného, neboť podvod se týká snahy získat licenci k výrobě elektřiny ze slunečního záření pro rok 2010, ale žalobce získal ve skutečnosti licenci až v roce 2011. Trestní řízení se tedy týkalo odlišného pachatele, ale i odlišného trestného činu a soud v něm nevyčíslil žádnou škodu. Rozhodnutí žalovaného žádné posouzení podstatného vlivu trestného činu na řízení o licenci neobsahuje. Je proto nezákonné, a tudíž i nicotné. 4. Žalobci svědčí dobrá víra, že jeho jednání bylo v souladu s právem a nehrozí mu žádná újma. Sám požádal o přerušení licenčního řízení poté, co žalovaný provedl šetření na místě dne 30. 12. 2010 a odmítl žalobci licenci udělit, protože jeho fotovoltaickou elektrárnu považoval za nedokončenou. Licenci pak žalovaný vydal až v únoru 2011 na základě dalšího místního šetření konaného dne 27. 1. 2011, kdy sám konstatoval, že žalobcova elektrárna v České Lípě již je způsobilá k provozu. (Pro kontext je vhodné uvést, že pro zařízení vyrábějící elektřinu s využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, byla stanovena výkupní cena elektřiny dodané do sítě částkou 12 150 Kč za 1MWh. V následujících letech však stát přehodnotil přístup k podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů a už v roce 2011 došlo k výraznému snížení výkupních cen elektřiny o 55 % na částku 5 500 Kč za 1MWh.) 5. Za posouzení souladu žalobcova záměru se zákonnými požadavky byl v první řadě zodpovědný žalovaný jako správní orgán. Proto, a také s ohledem na uplynulou dobu, svědčila žalobci dobrá víra v zákonnost a neměnnost vydané licence (žalobce zde odkazuje na nález Ústavního soudu ve věci FVE Mozolov, a dále na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 94/2011102 a č. j. 7 As 21/2010232). 6. Žalovaný ale žalobcovu dobrou víru nevzal v potaz, což se projevilo i tím, že odmítl v obnoveném řízení zatímně upravit právo žalobce dále provozovat své energetické zařízení. Vyšel z mylné úvahy, že byl uveden v omyl nepravdivými podklady. Žalovaný na základě toho nevyloučil odkladný účinek rozhodnutí o obnově, čímž žalobci znemožnil řádně podnikat a odňal mu státem garantované oprávnění k provozu jeho energetického zařízení. Žalobci tak vznikají nemalé škody jak na zařízení samotném, tak pokud jde o výkup vyrobené elektrické energie z tohoto zařízení. 7. V doplnění žaloby ze dne 14. 6. 2024 (tedy po uplynutí lhůty pro podání žaloby) žalobce vznesl výhradu proti správnímu spisu z původního licenčního řízení, který žalovaný předložil soudu. Žalobcovu advokátovi se tento spis na elektronickém nosiči dat v soudním spise nepodařilo otevřít. Označil jej za nedůvěryhodný, protože podle něj neobsahuje fotky z provedeného místního šetření. Žalovaný s ním tudíž mohl manipulovat. Dále se v tomto podání žalobce ohradil proti způsobu vedení obnoveného řízení. V dalším doplnění žaloby ze dne 29. 7. 2024 poukázal žalobce na další odlišnosti spisu předloženého soudu od původní podoby spisu v licenčním řízení, například chybějící stránky s plnou mocí pro manažera zhotovitelské společnosti, odlišná data na některých listinách, chybějící razítka, nesouvisející vložené dokumenty a podobně. Stav spisu žalobce označil za nezákonný zásah do svých procesních práv. Zároveň to podle něj zpochybňuje splnění zákonné povinnosti žalovaného zjistit všechny okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. III. Argumentace žalovaného 8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 9. Žalobce opakovaně navrhoval soudu, aby jeho žalobě přiznal odkladný účinek. Soud však žádnému z těchto návrhů nevyhověl. Žalobce totiž neosvědčil, že by mu ztrátou možnosti dodávat do sítě elektrickou energii hrozila vážná újma, jak tvrdil. V předkládaných dokumentech se vyskytovaly značné rozpory a některé tvrzené skutečnosti žalobce nedoložil vůbec (k tomu v podrobnostech viz vydaná usnesení o nepřiznání odkladného účinku). 10. Ve věci proběhlo dne 18. 6. 2025 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích. 11. Soud si nejprve se žalobcovým zástupcem ujasnil otázku nicotnosti. Ten upřesnil, že nenamítá nedostatek působnosti žalovaného, která by mu bránila ve věci licence rozhodnout, ale fatální nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť naprosto chybí souvislost mezi trestným činem a udělením licence. 12. Dále žalobcův zástupce vysvětlil, že CD s naskenovanou verzí spisu z licenčního řízení obdržel později od žalovaného, a toto CD se mu již podařilo otevřít. Porovnáním zjistil, že tato elektronická verze odpovídá fyzické verzi spisu, se kterou dnes disponuje žalovaný, avšak tyto spisy se liší od původního originálního spisu z roku 2011 tak, jak jej zachytil v tehdejší době žalobcův jednatel. Na dotaz soudu však nebyl žalobců advokát schopen uvést, zda v současné verzi licenčního spisu chybí nějaký dokument důležitý pro posouzení věci, nebo zda se nesrovnalosti, na které v doplněních žaloby poukazoval, mohly jakkoliv negativně projevit na možnostech žalobcovy procesní obrany. 13. Přítomný jednatel žalobce soudu sdělil, že z technického hlediska bylo pro provoz elektrárny stěžejní to, že ke konci roku 2010 získala souhlas distributora (ČEZ) k paralelnímu připojení do distribuční soustavy. Licence byla až druhotná. Energetický regulační úřad technické stránce věci nerozumí a neměl ji co hodnotit ani při místním šetření v prosinci 2010, kdy byla elektrárna fakticky dokončená, pouze byly z bezpečnostních důvodů rozpojeny některé kabely. Dále uvedl, že si nechal na začátku roku 2011 provést revize elektrárny i jinou osobou, dopadly však stejně jako revize pana S. Proto je ani nenechával založit do licenčního spisu. 14. Žalobce navrhl na jednání některé důkazy nad rámec správního spisu, krajský soud je však všechny zamítl pro nadbytečnost. 15. Revizní zprávy jiného revizního technika z ledna 2011, které si žalobce údajně nechal vypracovat, nemohou hrát při posouzení věci žádnou roli. Žalobce je v licenčním řízení podle svého vlastního tvrzení Energetickému regulačnímu úřadu vůbec nepředložil. 16. Svědecká výpověď pana B., člena rozkladové komise žalovaného, měla přinést expertní pohled na otázku nicotnosti napadeného rozhodnutí. To je však otázka právní, nikoliv skutková, kterou by bylo možno prokazovat výpovědí svědka. Soud ji musí posoudit sám. 17. Účastnická výpověď žalobcova tehdejšího i současného jednatele, pana S., který měl vypovědět, že žalobce nakonec musel fotovoltaickou elektrárnu v České Lípě financovat ze svých vlastních prostředků, nikoliv z bankovního