1 As 268/2019 — Nejvyšší správní soud

30 A 41/2023- 85 - text  13 30 A 41/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: J. V. zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Pisarovičem sídlem nám. T. G. Masaryka 17, Břeclav proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2023, č. j. JMK 35623/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobce domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského národního výboru v Břeclavi, odbor výstavby (dále jen „MNV“ nebo „stavební úřad“) ze dne 17. 5. 1984, č. j. výst. 958/02/84/SI (dále jen „stavební povolení“). Tímto rozhodnutím Stavební úřad podle zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) povolil stavbu „Elektrifikace osady Nad splavem“ (dále jen „předmětná stavba“ nebo „stavba NN“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce rekapituluje obsah napadeného rozhodnutí a svoji argumentaci v podaném odvolání. Uvádí, že se domníval, že v odvolacím řízení bude aplikována zákonná úprava zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a zákonná úprava stavebního zákona ve znění ke dni zahájení správního řízení. Jelikož žalovaný dospěl k závěru, že řízení ve věci povolení předmětné stavby bylo pravomocně ukončeno, rozhodoval v odvolacím řízení podle správního řádu. 3. Žalobce zpochybňuje existenci stavebního povolení, a dále i přes skutečnost, že mu nebylo oznámeno, z předběžné opatrnosti podal proti stavebnímu povolení odvolání s tím, že ho napadl v celém jeho rozsahu. 4. Namítá, že byl jako účastník řízení opomenut, resp., že byl opomenut jako účastník řízení vlastník pozemku k okamžiku vydání stavebního povolení. Stavební povolení nebylo vlastníkovi pozemku ani ke dni podání žaloby řádně oznámeno podle zákona č. 71/1967 Sb. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 25/2007 (bod 60), je třeba, aby faktické „oznámení“ mělo pro opomenutého účastníka řízení zásadně stejnou informační hodnotu jako oznámení řádně procesně učiněné. Za situace, kdy neexistuje žádný spis ani žádné vyhotovení stavebního povolení, nemohlo být žalobci poskytnuto „oznámení zásadně stejné informační hodnoty jako oznámení řádně procesně učiněné“. 5. Stavební úřad chybně a v rozporu se zákonem vymezil okruh účastníků řízení, kdy do něj žalobce, resp. vlastníka pozemku v okamžiku vydání rozhodnutí, nezahrnul. Žalobce tak nemohl využít své zákonné právo podat dle právní úpravy platné a účinné v době vydání rozhodnutí odvolání. 6. Podle § 58 stavebního zákona ve znění platném ke dni 17. 5. 1984 (z odůvodnění rozhodnutí není znám datum zahájení řízení) musí stavebník prokázat, že je vlastníkem pozemku, nebo že má k takovému pozemku právo. Podle § 59 stavebního zákona ve znění účinném ke dni 17. 5. 1984 byl účastníkem řízení ten, jehož právem chráněné zájmy mohou být stavbou dotčeny. 7. Žalobce tvrdí, že je vlastníkem (případně spoluvlastníkem) pozemků uvedených v příloze odvolání, na nichž je pravděpodobně umístěna předmětná stavba. Stavebním povolením je tak zasaženo do jeho práv, zejména do ústavně zaručeného vlastnického práva. 8. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že stavební povolení muselo nabýt právní moci, pokud na jeho základě došlo k vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne 20. 10. 1987, č. j. výst 1987/02/SI (dále jen „kolaudační rozhodnutí“), ve kterém je na stavební povolení odkazováno. Nadto kolaudační rozhodnutí bylo doručováno pouze JME OPS Břeclav nikoli však účastníkovi řízení, kterým byl Český zahrádkářský svaz ZO č. 4 Břeclav a už vůbec ne dotčeným vlastníkům předmětných pozemků. Z toho vyplývá, že stavební povolení nemohlo nikdy nabýt právní moci. Žalobce odkazuje a § 59 stavebního zákona. 9. Kolaudační rozhodnutí nemá základní zákonné náležitosti, a to podpis oprávněné osoby, razítko stavebního úřadu a osvědčení o nabytí právní moci. Nelze tak hovořit o zákonně vydaném správním rozhodnutí a totéž se vztahuje na stavební povolení. 10. Nadto obě rozhodnutí (kolaudační i stavební) musela vycházet z územního rozhodnutí ze dne 3. 7.1982, č. j. výst. 633/02/82-328/K (dále jen „územní rozhodnutí“), a mají tak omezenou platnost na dobu 25 let. Žalobce dává na zvážení soudu, zda se vyjádří k otázce omezené platnosti citovaných rozhodnutí. Jde o to, že předmětná stavba je v současné době nelegální. Pro žalobce není rozhodné, zda je to z důvodu pochybení při procesu povolování pro porušení podmínek zákona (doručování účastníkům řízení apod.) anebo stavební povolení již není pro existenci předmětné stavby účinné, protože lhůta, kterou byla stavba povolena již uplynula nejpozději 4. 7. 2007, a to podle podmínek územního rozhodnutí. 11. Žalobce podotýká, že zřízení kabelové přípojky NN vedeného pod zemí (v podstatě odpovídající věcnému břemenu) nutně podléhalo zápisu do tehdejší evidence nemovitostí. V předmětném období, ani nikdy později k takovému zápisu nedošlo. 12. Žalobce s odkazem na § 84 správního řádu uvádí, že má nepochybně postavení účastníka řízení jako právní nástupce původních vlastníků, kteří měli být účastníky předmětného stavebního řízení. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Argumentuje k jednotlivým žalobním bodům a odkazuje na napadené rozhodnutí. IV. Poučení soudu k předběžnému názoru, že žalovaný aplikoval jinou právní úpravu, než která na věc dopadala 14. Krajský soud poučil účastníky řízení o právním názoru na danou věc, a sice že bude otázku účastenství žalobce posuzovat podle právní úpravy obsažené v § 59 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 30. 6. 1998. V. Další podání účastníků řízení 15. Ve vyjádření k předběžnému právnímu názoru krajského soudu žalovaný uvedl, že citoval § 59 odst. 1 stavebního zákona ve znění účinném od 1. 7. 1998 do 26. 9. 2002, namísto znění účinného do 30. 6.1998. Z § 59 odst. 1 stavebního zákona v rozhodném znění vyplývá, že vlastníci pozemků dotčených stavbou nebyli účastníky stavebního řízení. Stavební povolení jim tudíž nemělo být doručováno a jejich odvolání, nebo odvolání jejich právních nástupců musí být zamítnuto jako nepřípustné. Shora popsané pouze potvrzuje závěr žalovaného vyslovený v napadeném rozhodnutí, že odvolání žalobce proti stavebnímu povolení je nepřípustné. I přes citaci zákonného ustanovení ve znění, které na danou věc nedopadá, by výsledek odvolacího řízení při užití odpovídajícího znění § 59 odst. 1 stavebního zákona byl týž. Žalobní námitky jsou irelevantní s ohledem na podstatu rozhodované věci, tj. že odvolání žalobce proti stavebnímu povolení je nepřípustné. 16. Žalobce se k předběžnému právnímu názoru krajského soudu vyjádřil v podání doručeném krajskému soudu dne 22. 5. 2025. Uvádí a dokládá, že je právním nástupcem tehdejšího vlastníka či vlastníků pozemků sousedících s pozemkem či pozemky, na nichž byla stavba podzemního vedení NN povolena a realizována, tedy ve smyslu § 59 odst. 1 stavebního zákona ve znění účinném do 30. 6. 1998 bylo vlastnické právo k těmto sousedním pozemkům stavebním povolením dotčeno, jelikož výstavba podzemního vedení NN, jeho provoz, opravy a přístup ke stavbě musí být realizovány přes dané pozemky. Tehdejší vlastníci pozemků měli být z pohledu dříve účinné právní úpravy účastníky řízení se všemi jim náležejícími procesními právy. K sousedním pozemkům žalobce dokládá nabývací tituly. 17. Žalobce dále namítá rozpor stavebního povolení s územním rozhodnutím, které limitovalo zahrádkářskou osadu a stavby v ní provedené na dobu 25 let. Také namítá, že stavba NN je v rozporu se smlouvou o dočasném užívání uzavřenou dne 12. 10. 1981 mezi ČSZ -ZO č. 4 a JZD Jiřího Dimitrova Břeclav. Podle této smlouvy je užití pozemků omezeno na dobu 20 let a účastnící smlouvy ujednali, že na pozemcích nebudou zřizovány jakékoli stavby pevně spojené se zemí. Tuto podmínku stavba NN nenaplňuje, neboť je opatřena rozvodovými skříněmi R1 až R12 spojenými se zemí pevným základem. Žalobce přikládá zmíněnou smlouvu o dočasném užívání pozemků a uvádí, že ji obdržel až 23. 4. 2025 v reakci na svoji žádost o poskytnutí informací. Dříve tedy listinu ani informace z ní plynoucí neměl k dispozici. Dále namítá, že podle tehdejší právní úpravy bylo možné v odůvodněných případech povolit stavby v rozporu s hlavním využitím území pouze jako stavby dočasné. Žalobce uvádí, že dotčené území bylo v dané době určeno jako územní rezerva pro výstavbu rodinných domů. Tato