30 A 43/2025 – Krajský soud v Brně

30 A 43/2025- 439 - text  21 30 A 43/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: J. S. zastoupeného advokátem Mgr. Stanislavem Smrčkou sídlem Jakubské náměstí 580/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Jihlavy sídlem Masarykovo náměstí 97/1, 586 01 Jihlava za účasti: 1. Vysoká škola polytechnická sídlem Tolstého 1556/16, Jihlava zastoupena advokátem Mgr. Martinem Láníkem sídlem Italská 1274/8, Praha 2 2. EG.D, a.s. sídlem Lidická 1873/36, Brno 3. CETIN a.s. sídlem Českomoravská 25108/19, Praha 9  Libeň o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, spočívajícímu v tom, že žalovaný nezahájil řízení o odstranění rozestavěné stavby „Studentské koleje Vysoké školy polytechnické, Jihlava“ ani řízení o uložení zákazu stavební či montážní činnosti na této stavbě, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení ani osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce má užívací právo z věcného břemene k pozemkům p. č. XA (se stavbou pro bydlení) a p. č. XB (zahrada) v k. ú. X (dále je vždy míněno toto katastrální území). V blízkosti těchto nemovitostí plánuje Osoba zúčastněná na řízení sub 1 (dále též „Vysoká škola polytechnická“ či „stavebník“) vybudovat studentské koleje. Pro tento záměr získala v květnu 2023 společné povolení od Městského úřadu v Havlíčkově Brodě (který byl pověřen vedením společného řízení namísto místně příslušného Magistrátu města Jihlavy). Žalobce se proti společnému povolení bránil nejprve odvoláním, a poté žalobou ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud jí usnesením ze dne 6. 5. 2024 přiznal odkladný účinek. Krajský soud poté žalobu zamítl a žalobce se proti tomu bránil kasační stížností, jíž Nejvyšší správní soud v září 2024 taktéž přiznal odkladný účinek. Následně Nejvyšší správní soud zamítavý rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze 17. 12. 2024 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 2. Vysoká škola polytechnická začátkem roku 2025 začala stavbu realizovat, ačkoliv žalobce má za to, že odkladný účinek přiznaný jeho žalobě po vrácení věci Krajskému soudu v Hradci Králové i nadále trval. Proto se dne 7. 2. 2025 dožadoval u Městského úřadu v Havlíčkově Brodě, který vydal společné povolení, i u Magistrátu města Jihlavy, který je místně příslušným stavebním úřadem, aby zasáhly. Žádný z nich se necítil být k vyřešení věci příslušný, proto si žalobce stěžoval u Krajského úřadu Kraje Vysočina. Ten došel v březnu 2025 k závěru, že příslušným stavebním úřadem je Magistrát města Jihlavy, a uložil mu, aby vykonal na místě kontrolní prohlídku, a pokud bylo se stavbou kolejí započato, aby zakázal v ní pokračovat. Magistrát města Jihlavy sice prohlídku v dubnu 2025 vykonal a zahájení stavby zjistil, ale žádný zákaz nevydal. Žalobce si opět stěžoval u Krajského úřadu Kraje Vysočina. Ten se obrátil na Krajský soud v Hradci Králové, jenž mu sdělil, že původní usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě již nevyvolává žádné účinky a žalobce by musel o odkladný účinek požádat znovu, což neučinil. Krajský úřad dne 29. 5. 2025 sdělil žalobci, že s ohledem na tyto informace neshledal důvod, aby přijímal jakékoliv opatření proti nečinnosti Magistrátu města Jihlavy. 3. V návaznosti na to podal žalobce dne 2. 6. 2025 ke Krajskému soudu v Brně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Ten měl spočívat v tom, že žalovaný Magistrát města Jihlavy nezahájil řízení o odstranění rozestavěné stavby „Studentské koleje Vysoké školy polytechnické, Jihlava“ ani řízení o uložení zákazu stavební či montážní činnosti na této stavbě. II. Argumentace žalobce 4. Žalobce označil zásah za trvající, proto je podle něj žaloba včasná. Splnil i další podmínku řízení, neboť využil neúspěšně prostředků nápravy před správními orgány, když požádal krajský úřad o opatření proti nečinnosti. A vysvětlil i to, jak byl zásahem dotčen na svém právu užívat dům a přilehlé pozemky na základě věcného břemene. Konkrétně hluk, vibrace a prašnost ze staveniště ovlivňují jeho pohodu bydlení, v důsledku realizace stavby mu hrozí ztráta oslunění, výhledu a pozorovatelné oblohové složky, stejně jako zastínění solárních panelů na střeše rodinného domu, dále imise pohledem z budovy kolejí, a konečně i snížení klimatické pohody v důsledku přehřívání a vysušování okolí jeho bydliště, neboť není naplněn předepsaný koeficient zeleně. 5. Stěžejní část žalobní argumentace se zaobírá tím, proč zůstal odkladný účinek přiznaný Krajským soudem v Hradci Králové zachován i poté, co Nejvyšší správní soud zrušil zamítavý rozsudek tohoto soudu. Krajský úřad se opřel o usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 77 A 89/2021176. S jeho závěry ale žalobce nesouhlasí. Plénum Nejvyššího správního soudu zamítlo publikaci tohoto usnesení ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, takže je potřeba k němu přistupovat zdrženlivě. Usnesení postrádá jakoukoliv hlubší argumentaci a odkazuje pouze na jednu pasáž odborné publikace – komentáře k soudnímu řádu správnímu autorů Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. z roku 2019. Tato pasáž se však týká předběžného opatření, zatímco v pasáži věnované odkladnému účinku žádný podobný závěr najít nelze. Žalobce proto poukazuje na odlišnou právní úpravu předběžného opatření (§ 38 odst. 4 soudního řádu správního) a odkladného účinku (§ 73 odst. 3 soudního řádu správního). Předběžné opatření zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí, stalo vykonatelným, zatímco odkladný účinek trvá do skončení řízení před soudem. Den vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu již v minulosti nastal a ani zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu to nemůže zvrátit. Naproti tomu při zrušení rozsudku krajského soudu je věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, takže řízení o žalobě neskončilo a znovu probíhá. Důvod odlišné právní úpravy podle žalobce spočívá v tom, že při vydání předběžného opatření se nevyžaduje, aby soud zkoumal újmu vzniklou jiným osobám než žalobci a rozpor s důležitým veřejným zájmem. Předběžné opatření lze zrušit pouze při změně poměrů, nikoliv když se ukáže, že pro jeho přiznání nebyly od počátku dány důvody. Logickým důsledkem těchto specifik je jeho kratší časová působnost. 6. Naopak vhodnou analogii s trváním odkladného účinku představuje podle žalobce situace, kdy je přiznán odkladný účinek kasační stížnosti, a tím se obnovuje až do rozhodnutí o kasační stížnosti i odkladný účinek, který krajský soud přiznal žalobě proti rozhodnutí žalovaného, ačkoliv o této žalobě krajský soud již pravomocně rozhodl (zde žalobce odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Azs 115/202039, bod 10, 6 Azs 99/202119, bod 11, 5 Azs 253/202241, bod 13). Jestliže odkladný účinek žaloby obnovuje i pouhé přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tím spíše by jej mělo obnovit definitivní odklizení rozsudku krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. 7. Další vhodnou analogii spatřuje žalobce s tzv. obživnutím správního rozhodnutí. Jestliže Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu, který nesprávně zrušil napadené správní rozhodnutí, pak toto správní rozhodnutí začne opět vyvolávat právní účinky (zde žalobce odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/200649). Obnovuje se tedy stav před vydáním rušícího rozsudku krajského soudu. Dopad zrušení pravomocného rozsudku krajského soudu na usnesení o přiznání odkladného účinku by měl být stejný, neboť na rozdíl od správního rozhodnutí, usnesení o přiznání odkladného účinku dokonce ani nebylo nikdy zrušeno. Jiný výklad by tak byl značně nelogický. 8. Konečně žalobce poukazuje i na praktické komplikace, které by přinášel opačný výklad, tedy názor, že právní mocí rozsudku krajského soudu odkladný účinek přiznaný žalobě nevratně zaniká. Za prvé, nedůvodně by to zatěžovalo účastníky řízení, kteří vadnost zrušeného rozsudku nezpůsobili, přesto by znovu museli žádat o odkladný účinek, uhradit soudní poplatek a vynaložit náklady na sepsání návrhu. Zatěžovalo by to nedůvodně i osoby zúčastněné na řízení, které by se musely k novému návrhu vyjadřovat, a samotný krajský soud, který by musel vygenerovat nové procesní rozhodnutí. Za druhé, přetržka v působení odkladného účinku by ohrožovala právní postavení žalobců. Taková přetržka by trvala přinejmenším měsíc, zpravidla i výrazně déle. Během této doby může dojít ke konzumaci správního rozhodnutí (žalobce uvádí jako příklad demolici nemovité kulturní památky), čímž další soudní řízení ztratí význam a soudní ochrana se stane pouze iluzorní. 9. Žalobce tak dovozuje, že odkladný účinek nadále trval, stavebník prováděl stavbu kolejí bez potřebného povolení, tj. na černo, a žalovaný stavební úřad se o tom dozvěděl nejpozději ze žalobcova podnětu dne 7. 2. 2025. Na základě toho měl zahájit jednak řízení o odstranění stavby [podle § 250 odst. 1 písm. b) stave