1 As 9/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 5/2024- 55 - text  7 30 A 5/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Jundrováci, IČ: 71339965 sídlem Jasanová 756/7, 637 00 Brno zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Jakubem Šnajderem sídlem Příkop 838/6, 602 00 Brno proti žalovanému: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí sídlem Kounicova 688/26, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, čj. UDH02235/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je politickým hnutím, které se účastní politiky na místní úrovni v městské části Brno – Jundrov. V roce 2022 žalobce včas nepředložil výroční zprávu za rok 2021. Lhůta pro její předložení končila 1. 4. 2022 a žalobce ji doložil až 11. 4. 2022. Tím se podle žalovaného dopustil přestupku dle § 19j odst. 2 písm. d) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (zákon o politických stranách), za který mu žalovaný uložil rozhodnutím označeným v záhlaví pokutu 2 000 Kč (dále též „napadené rozhodnutí“). Proti rozhodnutí žalovaného není přípustný rozklad, odvolání nebo jiný řádný opravný prostředek. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 22. 1. 2024. II. Argumentace žalobce 2. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nezákonné. Žalobce v prvé řadě namítá, že přestupek nespáchal. Podle § 19h odst. 1 písm. b) zákona o politických stranách byl sice povinen předložit výroční zprávu do 1. 4. 2022, ale žalovaný jej k jejímu doložení následně vyzval a stanovil mu k tomu novou lhůtu v délce 20 dnů. Tu žalobce dodržel a zprávu doložil 11. 4. 2022. Podle žalobce je tedy nutné vykládat lhůtu k předložení výroční zprávy tak, že jde o zákonnou lhůtu prodlouženou o lhůtu stanovenou dodatečně žalovaným. Opačný výklad by byl příliš tvrdý a navíc by zvýhodňoval velké politické strany, které na svou činnost čerpají finanční příspěvky. Na zveřejnění výroční zprávy přesně do 1. 4. 2022 není žádný veřejný zájem, navíc v době, kdy veřejnost může politické strany kontrolovat prakticky online. 3. Uložená pokuta je dále nepřiměřená. Žalobce je politické sdružení občanů, které působí pouze na lokální úrovni. Peněžní prostředky shromažďuje jen za tímto účelem, nepodniká. Navíc má žalobce na účtech peněžní prostředky pouze v letech, kdy se konají volby do zastupitelstva – takže např. v roce 2022 měl na účtu cca 50 000 Kč na předvolební kampaň. V jiných letech ale je žalobcův běžný zůstatek na účtech mnohem nižší, takřka nulový. Sankce 2 000 Kč je tudíž pro žalobce likvidační, protože po úhradě nákladů na zprávu auditora mu na úhradu pokuty nezbývají prostředky. 4. Především pak žalobce namítá, že je § 19h odst. 1 písm. b) zákona o politických stranách (povinnost předkládat výroční finanční zprávu s ověřením auditorem) v rozporu s čl. 20 odst. 2 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod. Při stanovení každé právní povinnosti je nutné vzít v úvahu její přiměřenost. Dané ustanovení má chránit transparentní financování a řádné vedení účetnictví politických subjektů. Tato ochrana však už je zajištěna, a to minimálně dvěma „pojistkami“. Hospodaření politických subjektů hlídá sám žalovaný a povinnost auditního ověření je duplicitní. Stejně tak musí mít každý politický subjekt transparentní účet, na kterém shromažďuje finanční prostředky pro svou činnost. I zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, stanoví povinnost auditu jen pro (hospodářsky) významné podniky. Zákon o politických stranách však vůbec nerozlišuje mezi politickými subjekty a jejich velikostí. Činnost auditora je specializovaná, drahá a časově náročná. Vztah mezi občanem a politikem na místní úrovní je základem zastupitelské demokracie a § 19h odst. 1 písm. b) zákona o politických stranách omezuje svobodnou soutěž politických sil. Zvýhodňuje bohaté a velké politické subjekty na úkor malých a nemajetných. Žalobce tak navrhl, aby krajský soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 19h odst. 1 písm. b) zákona o politických stranách pro rozpor s články 20 odst. 2 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod. III. Argumentace žalovaného 5. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Zákon rozlišuje mezi nedodržením zákonné lhůty a neodstraněním vad výroční zprávy v dodatečné lhůtě – jde o dva odlišné přestupky. Pokuta je podle žalovaného přiměřená a jen skutečnost, že žalobce nemá na účtu dostatek finančních prostředků na zaplacení, není důvodem pro její neuložení. Ustanovení § 19h odst. 1 zákona o politických stranách politickou soutěž nijak neomezuje. IV. Posouzení věci krajským soudem 6. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobce sice navrhoval v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu (výroční zprávy za předchozí roky), návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. však nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, čj. 7 As 93/201448, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobce nepodmiňoval svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání provedením navržených důkazů – výzvu soudu ze dne 14. 2. 2024, aby se vyjádřil k možnosti rozhodnout věc bez jednání, ponechal žalobce bez reakce a žádnou jasnou vůli ohledně jednání neprojevil (tím se nynější věc liší od situace řešené v rozsudku ze dne 7. 4. 2022, č. j. 10 Afs 176/202058). Soud provedení navržených důkazů neshledal potřebným, jak vysvětlí níže v odůvodnění tohoto rozsudku. 7. Žaloba není důvodná. Skutková podstata přestupku 8. V souzené věci jde o přestupek spočívající v porušení § 19h odst. 1 zákona o politických stranách. Podle citovaného ustanovení musejí politické strany a hnutí předložit žalovanému vždy do 1. dubna následujícího roku výroční zprávu, která zahrnuje různé listiny (např. účetní závěrku včetně ověření auditorem). Pokud to povinný subjekt nestihne, pak se dopouští přestupku podle § 19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách (kdo v zákonné lhůtě nepředloží výroční zprávu), a může za to obdržet pokutu do výše 200 000 Kč. 9. Podle § 19h odst. 3 zákona o politických stranách platí, že pokud nebyla výroční finanční zpráva stranou či hnutím předložena, vyzve žalovaný stranu či hnutí do 15. dubna příslušného roku k jejímu dodatečnému předložení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu. 10. Je nesporné, že žalobce zákonnou lhůtu, končící dne 1. 4. 2022, promeškal. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce nestihl výroční zprávu za rok 2021 v termínu do 1. 4. 2022 předložit, proto jej žalovaný dne 5. 4. 2022 (doručeno žalobci dne 7. 4. 2022) vyzval k jejímu předložení ve lhůtě 20 dnů, tedy do 27. 4. 2022. Žalobce doložil výroční zprávu již dne 11. 4. 2022, doplnil ji dne 13. 4. 2022. 11. Žalobce však namítá, že nenaplnil skutkovou podstatu souzeného přestupku. Zprávu sice předložil po zákonné lhůtě, ale stihl to ještě v dodatečné lhůtě stanovené žalovaným. Svoji obranu tak staví na tom, že výraz „v zákonné lhůtě“, použitý v § 19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách, v sobě zahrnuje i dodatečnou lhůtu určenou žalovaným. 12. Krajský soud se však přiklonil k názoru žalovaného, že se politická strana nebo hnutí dopustí přestupku již tím, že nepředloží výroční zprávu do 1. dubna. 13. Skutková podstata přestupku podle § 19j odst. 2 písm. d) zákona o politických stranách zní tak, že se jej dopustí subjekt, který v rozporu s § 19h odst. 1 téhož zákona nepředloží výroční zprávu v zákonné lhůtě. Už na první pohled je zřejmé, že zákonodárce při formulaci skutkové podstaty přestupku odkázal na lhůtu uvedenou v zákoně, tedy do 1. dubna. To jednak tím, že skutková podstata přímo odkazuje na § 19h odst. 1 téhož zákona, a dále tím, že používá termín v zákonné lhůtě. Je patrná vůle zákonodárce trestat ty politické strany a hnutí, které zkrátka termín 1. dubna nestihnou. V právní teorii se procesní lhůty dělí na zákonné a soudcovské. Pro inspiraci lze citovat z komentáře k § 55 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, že procesní lhůty se dělí na lhůty zákonné a soudcovské. Zákonné lhůty stanoví přímo zákon, a jsou závazné jak pro účastníky a osoby na řízení zúčastněné, tak i pro soud (HROMADA, Miroslav. § 55 [Zákonné a soudcovské lhůty]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta a kol. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 275, marg. č. 2.). Definičním znakem soudcovské lhůty naproti tomu je, že v zákoně není přesně určena a stanoví ji soud podle své úvahy s přihlédnutím k okolnostem případu. Přesně tuto charakteristiku splňuje lhůta, kterou dodatečně stanoví žalovaný, pokud