30 A 57/2023 – Krajský soud v Brně

30 A 57/2023- 102 - text  10 30 A 57/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: V. Š. zastoupena advokátkou Mgr. Marií Strakošovou sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, Zlín proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín za účasti: M. Š. zastoupen advokátem JUDr. Ing. Ivanem Pavelkou, Ph.D. sídlem nám. T. G. M. 2433, Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2023, č. j. KUZL 37000/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá přezkoumání v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Jím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Městského úřadu Vizovice, odboru stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) ze dne 22. 2. 2023, č. j. MUVIZ 005312/2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby „Kamenný sklep s dřevěnou nástavbou“ (dále jen „stavba“) na pozemku parc. č. X (zahrada) v katastrálním území L. (dále jen „dotčený pozemek“). Důvodem zastavení řízení bylo neodstranění vady žádosti bránící v pokračování v řízení, která spočívala v nedoložení souhlasu vlastníka dotčeného pozemku (v tomto řízení vystupujícího jako osoba zúčastněná na řízení) k provedení stavebního záměru podle § 184a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). II. Obsah žaloby 2. Žalobkyně namítá, že žalovaný nepřihlédl k vzájemným příbuzenským vztahům žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení a způsobu nabytí vlastnického práva k dotčenému pozemku osobou zúčastněnou na řízení. 3. Žalobkyně uvádí, že stavba existuje na pozemku již od roku 1989 a byla postavena panem F. D., jež byl v době vzniku předmětné stavby vlastníkem dotčeného pozemku. Lze tak jednoznačně dovodit, že stavba byla postavena se souhlasem původního vlastníka. Současný vlastník dotčeného pozemku (osoba zúčastněná na řízení) je manželem dcery žalobkyně a současně synem manžela žalobkyně. Dotčený pozemek společně s dalšími nemovitými věcmi darovala žalobkyně své dceři, která tyto nemovité věci (včetně dotčeného pozemku) následně darovala svému manželovi (osobě zúčastněné na řízení). Ten ještě před darováním o existenci předmětné stavby věděl a nijak nerozporoval její soulad s právním řádem. Poté, co dcera žalobkyně nemovité věci (včetně dotčeného pozemku) darovala svému manželovi, stala se žalobkyně vlastníkem předmětné stavby v návaznosti a dodatečné projednání dědictví po panu F. D. Osoba zúčastněná na řízení následně přistoupila k rozporování existence a umístění předmětné stavby na dotčeném pozemku. 4. Žalobkyně dále namítá, že souhlas vlastníka pozemku nemusí být vyznačen přímo na situačním výkresu (projektové) dokumentace. K tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2022, č. j. 6 As 126/2020-47. Žalovaný byl povinen zohlednit skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení souhlasila s umístěním stavby na dotčeném pozemku již ke dni nabytí vlastnického práva k dotčenému pozemku, což také dokládá skutečnost, že po nabytí vlastnického práva k dotčenému pozemku nijak nerozporovala existenci a umístění stavby na dotčeném pozemku a její soulad s právním řádem, naopak takto stavbu užívala. Žalovaný však uvedené okolnosti nezohlednil a nevydal dodatečné povolení stavby již v okamžiku podání žádosti. Postupoval ryze formalisticky, dle doslovného textu zákona, bez respektování judikatury soudů. 5. Žalobkyně namítá, že žalovaný pochybil při posouzení jejích tvrzení, že je rozhodující, jak dlouho stavba v dané podobě existuje a je užívána a že v dané věci lze aplikovat stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 3. 7. 2013, sp. zn.8284/2012/VOP, které se zabývá staršími stavbami, které na pozemku existují a jsou užívány po mnoho let a jejich existence, užívání či umístění nebyly vlastníkem pozemku rozporovány. Z uvedených tvrzení a právních závěrů měl podle žalobkyně žalovaný vycházet, což neučinil. 6. Žalobkyně kromě výše zmíněného stanoviska Veřejného ochránce práv cituje § 2 odst. 3 správního řádu a nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I.ÚS 1956/19, a zdůrazňuje požadavek na přiměřenost zásahu správních orgánů do práv dotčených osob. Za situace, kdy stavba existuje na dotčeném pozemku dlouhou dobu, byla postavena osobou, jež v době vzniku stavby byla vlastníkem dotčeného pozemku, a současným vlastníkem dotčeného pozemku byla užívána po značnou dobu, je zjevně nepřiměřené nepřihlédnout k faktickému stavu věci, zažitému užívání předmětné stavby a konkrétním okolnostem případu a požadovat odstraněn stavby. Tím dochází ke zcela nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva žalobkyně, což nebylo v napadeném rozhodnutí vůbec zohledněno. 7. Podle žalobkyně nemělo být napadené rozhodnutí v dané podobě vydáno, jelikož z výše uvedených skutečností i ze spisového materiálu vyplývá, že pro vydání rozhodnutí nebyly splněny podmínky stanovené právním řádem. 8. Navrhuje proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, jelikož vznesené námitky považuje za nedůvodné. Argumentuje k jednotlivým žalobním bodům žalovaný a odkazuje na napadené rozhodnutí. 10. Osoba zúčastněná na řízení vyjádřila jednoznačný nesouhlas s dodatečným povolením stavby. Dále poukázala na žalobkyní opakovaně nesprávně uváděné rozměry stavby. Žalobkyní uváděné rozměry 5,65 m x 4,4 m (tj. 24,86 m2) nezahrnují průmět vnějšího límce dřevěné nástavby předmětné stavby do vodorovné roviny. Po jeho zahrnutí činí skutečné půdorysné rozměry stavby 6,56 x 4,44 m (tj. 29,13m²), jak již v minulosti konstatoval i žalovaný. Tvrzení žalobkyně ohledně vzájemných příbuzenských vztahů a způsobu nabytí vlastnického práva k dotčenému pozemku považuje osoba zúčastněná na řízení za účelová a nesprávná. Po nabytí dotčeného pozemku osoba zúčastněná na řízení předpokládala, že bude moci odstranit jak stavbu, tak i další černou stavbu umístěnou na dotčeném pozemku. Darovací smlouva, na základě které osoba zúčastněná na řízení dotčený pozemek nabyla, nezakládá a neobsahuje souhlas s umístěním stavby na dotčeném pozemku. Je třeba získat souhlas stávajícího vlastníka dotčeného pozemku (tj. osoby zúčastněné na řízení). Za účelem získání takového souhlasu žalobkyně osobu zúčastněnou na řízení nikdy neoslovila, natož aby jí zaslala k vyznačení takového souhlasu projektovou dokumentaci či situační nákres dokumentace. V jiné formě souhlas nemůže být poskytnut. Odkazy žalobkyně na judikaturu Nejvyššího správního soudu jsou zcela nepřípadné. K argumentaci žalobkyně ohledně proporcionality a přiměřenosti zásahu správního orgánu a odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 12. 5.2020, sp. zn. I. ÚS 1956/19, osoba zúčastněná uvádí, že stavba zasahuje do veřejného práva závažným způsobem, neboť její rozměry téměř dvojnásobně přesahují rozměry uvedené v ohlášení stavby a ve sdělení k ohlášení drobné stavby. Stavba rovněž zasahuje do práv osoby zúčastněné na řízení, stojí celá na dotčeném pozemku v blízkosti rodinného domu osoby zúčastněné na řízení a svým špatným technickým stavem ohrožuje bezpečnost členů rodiny osoby zúčastněné na řízení a hyzdí dotčený pozemek. Žalobkyní zmíněné stanovisko Veřejného ochránce práv se na daný případ vůbec nevztahuje. Stavba byla jednoznačně provedena v rozporu s ohlášením a sdělením k ohlášení drobné stavby. Nejedná se tak o situaci, kdy by bylo prokazování legálnosti stavby obtížné a mohlo by vést k neodůvodněným tvrdostem ze strany správního orgánu. IV. Replika žalobkyně 11. V replice ze dne 10. 8. 2023 se žalobkyně vymezila proti tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že opakovaně nesprávně uvádí rozměry stavby. Uvedla, že celková zastavěná plocha stavby činí 24,86 m2 (5,65 m x 4,4 m), přičemž plocha balkonu se do zastavěné plochy stavby nezapočítává. Žalobkyně setrvala na své argumentaci, že vztahy mezi ní a osobou zúčastněnou jsou relevantní pro individuální posouzení dané věci. Opakovaně uvedla, že osoba zúčastněná na řízení nečinila od doby nabytí dotčeného pozemku do doby, než se žalobkyně stala vlastníkem stavby, žádné kroky vedoucí k jejímu odstranění. K tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že jí žalobkyně nepožádala o souhlas s umístěním stavby, žalobkyně odkázala na vyjádření osoby zúčastněné na řízení ze dne 30. 1. 2020, kde je obsažen její nesouhlas s dodatečným povolením stavby. 12. Dále žalobkyně zpochybňuje, že by předmětná stavba mohla zasahovat závažným způsobem do veřejného