30 A 69/2024 – Krajský soud v Brně

30 A 69/2024- 84 - text  11 30 A 69/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: Ing. arch. L. D zastoupené advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou sídlem Jana Babáka 2733/11, 612 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3, 601 82 Brno za účasti: 1. Statutární město Brno, Městská část BrnoŽabovřesky sídlem Horova 1623/28, Brno zastoupené advokátem JUDr. Stevem Georgesem sídlem Lidická 5a, Brno 2. Ing. D. J. 3. CETIN, a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 4. EG.D., a. s. sídlem Lidická 1873/36, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2024, č. j. JMK 135717/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně na zahradě svého rodinného domu postavila část zahradního objektu o ploše 59 m², pro nějž neměla stavební povolení. Úřad městské části města Brna, BrnoŽabovřesky (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 14. 6. 2022, č. j. MCBZAB 07045/22/OS/UHNM, stavbu zahradního objektu žalobkyni dodatečně povolil a uložil žalobkyni, aby ho dokončila podle předloženého projektu (dále též „první dodatečné povolení“). Následně ale stavební úřad zjistil, že se žalobkyně od tohoto povolení odchýlila a zahájil řízení o odstranění stavby. Když žalobkyně znovu podala žádost o dodatečné povolení, stavební úřad ji zamítl rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, č. j. MCBZAB 18237/23/OS/UOHNM (dále též „druhé rozhodnutí o dodatečném povolení“). 2. Odvolání žalobkyně proti citovanému rozhodnutí o dodatečném povolení zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 6. 11. 2024. II. Argumentace žalobkyně 3. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, protože je nezákonné. Žalobkyně nepopírá, že stavbu oproti původnímu dodatečnému povolení lehce pozměnila. V prvním žalobním bodě však namítá, že správní orgány k posouzení celé stavby přistoupily jako ke stavbě zcela nové, ačkoliv byly zachovány obvodové konstrukce půdorysu prvního nadzemního podlaží, tedy šlo o pouhou změnu stavby (žalobkyně zde odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2024, č. j. 30 A 43/202469). Chtělli stavební úřad dosáhnout odstranění nepovolených změn, měl zahájit řízení jen o odstranění těchto změn a ne stavby jako celku. Žalovaný opětovně posuzoval již rozhodnutou věc (překážka věci rozhodnuté), aniž by pro to byl dobrý důvod. 4. Podle druhého žalobního bodu správní orgány zasáhly do legitimního očekávání žalobkyně, které vyplývalo z prvního rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně se důvodně domnívala, že v novém řízení o dodatečném povolení bude stavební úřad dotyčnou stavbu, která se nijak podstatně nezměnila, posuzovat stejně, a tedy ji povolí. Zdůrazňuje, že oproti dříve povolenému stavu nedošlo ke změně půdorysu a výška stavby se dokonce zmenšila z 5,8 m na 5,1 m. Celkový obestavěný prostor je tedy menší oproti původnímu plánu. Uvnitř stavby sice vznikl ocelový regál, ten se ovšem navenek nijak neprojevuje. Záměna dřevěného obkladu za ocelový plášť mění jen povrchovou úpravu a změny v opláštění se týkají pouze západní a čelní strany. Jen tyto změny měl stavební úřad posoudit. Namísto toho stavební úřad založil své nové – a odlišné – posouzení stavby jako celku na vyjádření orgánu územního plánování (Magistrátu města Brna), které však zákon vůbec nevyžaduje. 5. Konečně žalobkyně nesouhlasí ani s tím, jak správní orgány věcně posoudily soulad její stavby s okolní zástavbou. V sousední zástavbě se nachází celá řada doplňkových staveb, časté jsou předsazené garáže, jimiž bývá zaplněn prostor předzahrádek (to žalobkyně dokládá fotografiemi). V lokalitě se současně nachází celá řada objektů s plechovým opláštěním a kovovými prvky (zde žalobkyně setrvává u pouhého tvrzení). Proto žalobkyně zvolila – promyšleně a v souladu s místními podmínkami a specifiky území – kamennou podezdívku v kombinaci s tmavě zelenou fasádou, aby zapadala do okolního prostředí a pod stávající vzrostlé stromy. Výškou objekt vizuálně a akusticky odstiňuje zahradu rodinného domu od rušné ul. T. 6. Zmíněné vyjádření orgánu územního plánování řeší výlučně umístění, objem a výšku stavby, tedy ty údaje, které ale změna stavby nijak neovlivnila. Přesně tyto údaje posuzoval stavební úřad už u prvního dodatečného povolení a stavbu povolil. Co se skutečných změn týká, pak provedení nosné konstrukce jako ocelové je irelevantní, protože nemění vzhled stavby. Dřevěný obklad skutečně žalobkyně zaměnila za plechové opláštění, které bylo v některých částech rozšířeno. K tomu se ale vyjádřil poprvé až žalovaný v napadeném rozhodnutí, kde uvedl, že stavba připomíná sklad či halu a nezapadá do okolní zástavby. Žalobkyně neměla možnost se proti tomuto posouzení bránit. V napadeném rozhodnutí nadto žalovaný vůbec nemluví o tom, že by nahrazení dřevěného materiálu za plech představovalo nové konstrukční řešení – to uvádí až ve vyjádření k žalobě. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Konstrukční řešení stavby neodpovídá projektové dokumentaci, která byla schválena v původním řízení o dodatečném povolení. Nahrazení dřeva ocelí znamená jinou skladbu nosné konstrukce a statické spolupůsobení ocelové konstrukce, doplněné o ocelový regál uvnitř stavby, je zcela odlišné od konstrukce dřevěné, kterou stavební úřad dodatečně povolil. Nejde o pouhou náhradu dřeva ocelí, ale o zcela nové konstrukční řešení. Nahrazení původního dřevěného obkladu opláštěním z trapézového plechu je významným zásahem do vzhledu stavby. Zároveň se nová stavba liší také nepovolenými stavebními otvory v plášti, a to v uliční a západní části stavby. Jde tedy o nepovolenou stavbu, ke které nebylo vydáno dodatečné povolení, a je tudíž správné, že byla posuzována jako celek. Žalovaný nevidí nic špatného na tom, že si stavební úřad vyžádal stanovisko Magistrátu města Brna, odboru územního plánování a rozvoje. Daný orgán je odborně příslušný k poskytnutí stanoviska a své závěry řádně odůvodnil. Z textu stanoviska navíc vyplývá, že pokud by se na tento orgán obrátil stavební úřad už poprvé (při prvním dodatečném povolení), stanovisko by bylo již tehdy negativní. Celá stavba je v rozporu se zákonem a je nutné se na ni jako na celek dívat – nebylo na místě posuzovat odstranění jen nepovolených změn. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Žaloba není důvodná. 9. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobkyně sice navrhovala v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu (fotografie předsazené garáže a nerezidentních staveb), samotný návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/201448, č. 3380/2016 Sb. NSS). Žalobkyně nepodmiňovala svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání provedením navržených důkazů – výzvu soudu ze dne 25. 11. 2024, aby se vyjádřila k možnosti rozhodnout věc bez jednání, ponechala žalobkyně úplně bez reakce a žádnou jasnou vůli ohledně jednání neprojevila (tím se nynější věc liší od situace řešené v rozsudku ze dne 7. 4. 2022, č. j. 10 Afs 176/202058). Soud provedení navržených důkazů neshledal potřebným, jak vysvětlí dále. Právní úprava a judikatura 10. Ve věci jde o dodatečné povolení stavby podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, který se na věc aplikuje, protože řízení bylo zahájeno ještě před nabytím účinnosti nového stavebního zákona (č. 283/2021 Sb.). Ten v § 330 odst. 1 uvádí, že se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti dokončí podle dosavadních právních předpisů. 11. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, pokud stavba nebyla dodatečně povolena. Podstatnou odchylku od (dodatečného) stavebního povolení představuje nejen zvýšení či rozšíření stavby oproti ověřené dokumentaci, ale i její zmenšení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 As 57/201656). 12. Ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona pak upravuje podmínky, za kterých lze stavbu dodatečně povolit. Pro nynější věc je důležité písm. a) citovaného ustanovení, z nějž vyplývá, že stavebník nebo vlastník stavby musí prokázat, že stavba není umístěna v rozporu s cíli