2 As 44/2005 — Nejvyšší správní soud

30 A 79/2024- 55 - text  12 30 A 79/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: V. Š. zastoupeného advokátkou Mgr. Petrou Hrachy sídlem Cihlářská 643/19, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno za účasti 1. Statutární město Brno sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 602 00 Brno 2. Statutární město Brno, městská část BrnoChrlice sídlem Chrlické náměstí 1/4, 643 00 Brno 3. EG.D, s.r.o. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2024, č. j. JMK 162180/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení ani osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad městské části města Brna, BrnoChrlice, odbor stavební (dále jen „stavební úřad“) schválil dne 10. 6. 2024 rozhodnutím č. j. MCBCHR/02203/24/Šr stavební záměr s názvem „Multifunkční park v BrněChrlicích II. etapa“ na pozemcích p. č. XA a XB v k. ú. X, jehož předmětem je vybudování celobetonového skateparku s betonovými a kovovými překážkami (dále též „společné povolení“). Proti společnému povolení podal žalobce, jako vlastník pozemku p. č. X v k. ú. X, jenž sousedí s pozemkem p. č. XA v k. ú. X, odvolání namítaje, že záměr stavebníka postavit skatepark v bezprostřední blízkosti jeho pozemku stavební úřad dostatečně neposoudil, resp. že schválením stavebního záměru došlo k zásahu do jeho práva pozemek nerušeně užívat. Nadto je posuzovaný stavební záměr v rozporu s územním plánem města Brna. 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 20. 12. 2024. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu zrušit pro nesprávnost a nezákonnost. Poukazuje na to, že skatepark má být reálně umístěn ve větší blízkosti bytové zástavby (cca 28 m) a mateřské školy (cca 20 m), než kolik uvádí rozhodnutí stavebního úřadu (35 m a 25 m), a dále namítá, že umístění skateparku jen 2,3 m od hranice s jeho pozemkem nedodržuje minimální požadavky životního prostředí a požadavky hygienické na odstup od společné hranice. 4. Má za to, že projektová dokumentace předložená ve stavebním řízení nebyla dostatečným podkladem pro vydání rozhodnutí stavebního úřadu, neboť nijak neřeší dopady očekávaného hluku ze skateparku na okolí, a naopak se v ní uvádí, že „stavba nebude mít negativní vliv na okolní stavby a pozemky“. S ohledem na očekávaný hluk, jenž užívání skateparku (celobetonového hřiště s betonovými a kovovými překážkami) v dané oblasti přinese, žalobce namítá, že zřízením skateparku dojde k enormnímu zatížení a narušení kvality prostředí hlukem, a žalobce tak nebude moci nerušeně užívat svůj pozemek, a to bez ohledu na skutečnost, že se na něm nenachází žádná stavba (s ohledem na aktuálně platný územní plán to ale není do budoucna vyloučeno). Zdůrazňuje, že stavební úřad a následně i žalovaný neposoudili dostatečně všechna hlediska při vyslovení závěru, že společenské přínosy skateparku nepřevyšují jeho negativní dopady na „pohodu bydlení“ v lokalitě, a to zejména s ohledem na okolnost, že v dané věci „nejde o multifunkční park pro širokou veřejnost“. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu, s nímž se napadené rozhodnutí ztotožnilo, pokládá žalobce za obecné, nekonkrétní a zjednodušující. 5. Žalobce dále uvádí, že stavební úřad nepřijal ani minimální opatření pro eliminaci hluku ze skateparku do okolí (např. protihlukové stěny), což odporuje závaznému stanovisku orgánu hygieny, podle kterého lze hluk ze skateparku regulovat pouze dispozičními či organizačněprovozními opatřeními. Za nesprávný označuje žalobce přístup žalovaného, jenž se spokojil s pouhým neformálním příslibem stavebníka, že provoz multifunkčního hřiště bude (v budoucnu) upraven provozním řádem a že stavebník vybuduje protihlukovou stěnu ze zeleně. Tyto závazky měly být dle žalobce promítnuty přímo do správního rozhodnutí. 6. V neposlední řadě žalobce obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že samotné závazné stanovisko orgánu územního plánování, jakož i stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování, je nesprávné a nezákonné, když vyslovilo soulad stavebního záměru s (v té době platným a účinným) územní plánem. K uvedenému dospívá žalobce z důvodu, že stavební záměr má být realizován na pozemcích, jejichž funkční využití bylo územním plánem určeno jako „plochy komunikací a prostranství místního významu“. Skatepark ale není zařízením dopravy, komunikací, chodníkem pro pěší ani doprovodnou zelení kolem komunikace. Argumentaci orgánů územního plánování vycházející z posouzení skateparku jako „veřejného prostranství“ s tím, že tyto stavby a zařízení mohou být umístěny na jakoukoli funkční plochu definovanou územním plánem, pak shledává žalobce účelovou ve snaze odůvodnit nezákonné schválení stavebního záměru na ploše určené pro dopravu. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Vycházeje z argumentace, na níž stojí napadené rozhodnutí, zdůrazňuje, že žalobce se může domáhat ochrany jen svých veřejných subjektivních práv a nikoli se stavět do role ochránce práv jiných osob či veřejného zájmu. Žalobce nemá právo na to, aby stavebník realizoval na sousedních pozemcích jen záměry, které jsou souladné s jeho představami. Zřízením skateparku na sousedním pozemku nebude nijak zasaženo do práva žalobce užívat svůj pozemek v souladu s jeho druhovým určením (orná půda). Stavební záměr nezhoršuje kvalitu prostředí ani hodnotu území (nezastavěnou část městské části BrnoChrlice), neboť pozemky, na nichž bude skatepark vybudován, jsou obklopeny pozemky s druhovým určením orná půda. Žadatel o povolení stavebního záměru nadto přislíbil upravit užívání skateparku provozním řádem (za účelem snížení rizika nepřiměřeného obtěžování okolí hlukem) a směrem k obytným budovám vysadit též protihlukovou clonu ze zeleně. Jelikož má být skatepark volně přístupný široké veřejnosti, lze jeho stavbu povolit i na pozemcích, které územní plán určuje jako „plochy komunikací a prostranství místního významu“, a to ze dvou důvodů. Za prvé, povaha skateparku jako veřejně přístupného hřiště splňuje požadavek na „plochu místního významu“, jež je rovnocenným způsobem využití území vedle alternativně plánovaného využití jako „plochy komunikací“. A za druhé, lze plochy, jejichž funkční využití je stanoveno územním plánem, vždy alternativně využít též jako plochy pro „veřejné prostranství“, přičemž hřiště jsou považována ve smyslu územního plánu za veřejná prostranství. IV. Řízení před krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala a každá z nich výzvu soudu, aby se vyjádřila k možnosti rozhodnout věc bez jednání, ponechala bez reakce. V. Posouzení věci krajským soudem 9. Žaloba není důvodná. Právní úprava a judikatura 10. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2004, ve znění účinném do 29. 1. 2025, uvádí v části II. Zásady regulace území, následující: „Stavby a zařízení neuvedené v regulačních podmínkách jednotlivých funkčních typů jsou nepřípustné – s výjimkou komunikací a zařízení technické vybavenosti zajišťujících pouze bezprostřední obsluhu předmětné funkční plochy, objektů zeleně, dětských hřišť a ostatních veřejných prostranství.“. 11. V části Výklad pojmů tamtéž je pak uvedeno, že pojmem „veřejné prostranství“ se rozumí „pozemky, které jsou ve vlastnictví státu, města a ostatních vlastníků, pokud jsou každému volně přístupné bez omezení ze strany vlastníka a svou povahou slouží veřejnému užívání. Prostorově či funkčně jde zejména o pozemní komunikace a jejich součásti, náměstí, ulice, cyklistické stezky, chodníky, podchody, nadchody, průchody, tržiště, hřiště, parky, veřejnou zeleň atp.“. 12. Podle § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, „je v souladu s cíli a úkoly územního plánování a s ohledem na souvislosti a charakter území obecným požadavkem takové vymezování pozemků, stanovování podmínek jejich využívání a umisťování staveb na nich, které nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území.“ Podle § 25 odst. 1 téže vyhlášky platí: „Vzájemné odstupy staveb musí splňovat požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, státní památkové péče, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, prevence závažných havárií, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování kvality prostředí.“ 13. Podle § 94n odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného v době vydání napade