30 Ad 3/2024 – Krajský soud v Brně

30 Ad 3/2024- 65 - text  17 30 Ad 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: R. O. zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Širokým, LL.M. sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha proti žalovanému: policejní prezident sídlem Strojnická 935/27, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2023, č. j. PPR405446/ČJ2023990131 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal u Krajského ředitelství policie Zlínského kraje (dále též „krajské ředitelství“) žádost o zaplacení dlužné částky za odpracované přestávky v práci, aniž by specifikoval její výši nebo období. Svůj nárok opřel o to, že mu z jeho pracovní doby služební orgán nezákonně odečítal přestávky na jídlo a odpočinek, ačkoliv mu je ve skutečnosti neposkytoval. Následně svou žádost upravil tak, že doplatek žádá za období od 15. 11. 2000 do 15. 11. 2022. Krajské ředitelství jeho žádost zamítlo rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023, č. j. KRPZ12674443/ČJ20221500AP (dále též „rozhodnutí o žádosti“). 2. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 29. 2. 2024. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť je nezákonné. Služební orgán totiž žalobci z jeho pracovní doby nezákonně odečítal přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek. Žalobce v letech 2019 až 2022 vykonával v rámci obvodního oddělení policie hlídkovou službu a čerpání přestávek odporovalo § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru. Především na obvodním oddělení neexistovala pravidla pro zastupování policistů během přestávek. Z výslechu svědků i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že nastávaly situace, kdy hlídka musela okamžitě vyjet a přestávku čerpat nemohla. Svědek Ř. výslovně uvedl, že prvosledová hlídka neměla plnohodnotné vystřídání. 4. Přístup žalovaného je v rozporu s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. 9. 2021, C107/19, a nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1854/20. Pokud byl žalobce i během přestávek neustále ve střehu pro případ, že bude muset zasáhnout, a při některých z přestávek musel tuto přerušit a vyjet, pak je nutno všechny takové přestávky hodnotit jako výkon práce. Žalobci tak fakticky mohla být poskytnuta pouze doba na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby dle § 88 odst. 1 věta druhá zákona o služebním poměru. I Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že by měla existovat pravidla pro zastupování policistů během přestávek (rozsudek ze dne 29. 11. 2023, č. j. 10 As 132/202380), a pokud neexistují v písemné podobě, je potřeba jejich existenci ověřit jinak, např. výslechy svědků. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal, že na pracovišti reálně existoval systém zastupitelnosti a pravidla pro čerpání přestávek. 5. Z výpovědi svědků (Ř. a R.) vyplývá, že policisté byli ze strany operátora kontaktováni i během přestávek. Žalobce tak musel být v průběhu přestávky ostražitý a neustále na příjmu. To řešil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. 4. 2023, č. j. 30 Ad 15/202183, a jasně konstatoval, že nejde o přestávku, pokud během ní musí příslušník neustále konzultovat pracovní záležitosti a být kontaktní. Žalobce dopředu vůbec nemohl počítat s tím, že přestávku stráví bez plnění běžných služebních povinností. Tato nejistota jde proti smyslu institutu přestávky. Dále žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 As 62/202287, a ze dne 29. 11. 2023, č. j. 10 As 132/202384. Žalovaný neprokázal, že by žalobce byl kontaktován pouze v mimořádných situacích, ke kterým by musel vyjet ihned. Žalovaný ještě argumentoval tím, že mimořádné události FHQ nejsou v daném obvodu časté – zapomněl však na to, že příslušníci musí vyjíždět k takovým událostem v celém kraji, nikoliv jen ve svém obvodu. 6. Nemůže též obstát argumentace žalovaného, že nečerpalli přestávku ve stanoveném čase, mohlo dojít k jejímu posunu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rozsudku ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 9/201753, stejně jako Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/201844, uvedl, že argumentace možností posunutí přestávky je nepřípadná. Přestávku lze posunout pouze na žádost příslušníka a o zákonné posunutí přestávek tak nemohlo jít, protože chyběla žalobcova žádost. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, protože se žalobní argumentace překrývá s tou, kterou žalobce uplatnil už v odvolání. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 9. Žaloba je důvodná. Právní úprava a judikatura 10. Podle § 60 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též „zákon o služebním poměru“), platí, že: „Příslušník má nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut.“ 11. Podle § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru „přestávka ve službě na jídlo a odpočinek se nezapočítává do doby služby“. Naproti tomu podle odstavce 3 téhož ustanovení „jdeli o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek.“ 12. Citovaná ustanovení vyložil již pro řadu různých situací Nejvyšší správní soud, přičemž jeho závěry jsou následující. 13. Především je potřeba říci, že i když příslušník ozbrojeného sboru koná službu nepřetržitého charakteru (např. hlídkovou službu), neznamená to ještě samo o sobě, že ji nelze přerušit. Nepřetržitá služba, kterou z nejrůznějších důvodů přerušit nelze (např. operační důstojník, který musí být neustále připraven přijímat oznámení od občanů, a zároveň nemá zajištěno střídání) se musí podřadit pod režim § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Takový příslušník pracuje bez přestávky a služební orgán mu pouze zajistí přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek a proplatí mu celou délku služby. Naproti tomu tam, kde je možné službu přerušit, koná se v režimu § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru. Služební orgán zajistí organizačními, technickými a personálními opatřeními, aby příslušník mohl nejdéle po každých pěti hodinách služby čerpat přestávku na jídlo a odpočinek v zákonem stanovené délce, a dobu přestávek mu neproplácí. Právě ono vytvoření podmínek ze strany služebního orgánu, tedy faktická (strukturální) možnost přestávku čerpat, je pro posouzení věci klíčová, nikoliv to, zda tak příslušník v jednotlivých případech skutečně činil, či nikoliv. Konkrétní případy přerušení či nevyčerpání přestávky mohou posloužit nanejvýš jako indicie svědčící o tom, že systém nebyl dobře nastaven nebo že přijatá opatření selhávala (srov. shrnující rozsudek ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 187/202226, v němž Nejvyšší správní soud posuzoval případ policisty sloužícího v integrovaném operačním středisku v Hradci Králové). 14. Nejvyšší správní soud dále vyložil, co se rozumí „přestávkou“. Vnímá ji jako „zákonem garantovanou (nárokovou) dobu, v rámci které policista nevykonává službu a tento časový úsek je určen výhradně k jeho odpočinku, a to způsobem, který daný policista zvolí“. S ohledem na specifika výkonu služby u Policie ČR však nelze tuto definici vnímat absolutně. Policista totiž musí být i během přestávky připraven konat v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie (viz § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky), případně mu může být stanovena jiná forma „dosažitelnosti“ (srov. bod 23 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/201844, který řešil výkon výjezdní hlídkové služby policistou dopravního inspektorátu v Jeseníku). 15. S ohledem na „zakročovací“ povinnost (kterou mají v různých podobách stanovenu i příslušníci jiných bezpečnostních sborů) nebrání podřazení pod § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru samo o sobě to, že příslušník má v době přestávky ve službě na jídlo a odpočinek na sobě výstroj a výzbroj, že ji z praktických důvodů bezpečnostních kontrol tráví přímo na pracovišti (např. ve věznici) či trvá jeho povinnost zasáhnout v případě zcela mimořádných situací (např. útěk vězně), a pro účel takov