2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

30 Af 10/2024- 108 - text  7 30 Af 10/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: JUDr. K. T. proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj sídlem nám. Svobody 4, 602 00 Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v chybné evidenci daně z přidané hodnoty a neevidování přeplatku ve výši 950 000 Kč na daňovém účtu žalobkyně takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu bylo, zda žalovaný zasáhl do práv žalobkyně tím, že na jejím daňovém účtu neevidoval přeplatek na dani z přidané hodnoty (DPH) ve výši 950 000 Kč. Žalobkyně se domnívala, že by na jejím účtu měl být evidován a požádala o jeho vyplacení. Žalovaný jí však dne 29. 1. 2024 odmítl vyhovět s tím, že žádný takový přeplatek na žalobkynině daňovém účtu neeviduje. 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 2. 2024 u Krajského soudu v Brně domáhá, aby soud vyslovil nezákonnost zásahu žalovaného spočívajícím v chybné evidenci daní a aby žalovanému přikázal opravit údaje v daňové evidenci žalobkyně tak, že na nich eviduje přeplatek na DPH ve výši 950 000 Kč. II. Argumentace žalobkyně 3. Žalovaný podle žalobkyně zasáhl do jejích práv ve smyslu rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 179/202238, a č. j. 9 Afs 86/202337. 4. Zjištění správného vyměření daně je možné jen v nalézacím řízení. Žalovaný musel nalézací řízení, jež žalobkyně zahájila podáním dodatečného daňového přiznání, zastavit z důvodu prekluze. A neskončilli postup k odstranění pochybností stanovením daňové povinnosti, pak je nastolena situace, jako by toto řízení vůbec neproběhlo a nemá žádné účinky na daňovou povinnost daňového subjektu. Proto došlo ke konkludentnímu vyměření daně ve výši tvrzené žalobkyní v dodatečném daňovém přiznání. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 12. 2022, č. j. 2 Afs 60/202123, totiž platí, že ztratíli správce daně pravomoc stanovit daňovému subjektu daň (prekluzí), musí stanovit daň dle daňového tvrzení samotného daňového subjektu. 5. Nic na tom nemění ani fakt, že předchozí výše daně prošla soudním přezkumem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2007, č. j. 8 Afs 71/200652). Úvahy žalovaného by mohly svádět k závěru, že snad po pravomocném soudním přezkumu daňové povinnosti není možné podat dodatečné daňové přiznání, ale není tomu tak. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 5 Afs 103/202247, nijak nevyplývá, že by žalobkyni byla daň doměřena už v roce 2011. 6. Žalobkyně ještě odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. III. ÚS 153/24, a na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 3082/23, který se zabýval problematikou úroku z prodlení a úroků z úroků (tzv. anatocismus). III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Posouzení věci krajským soudem 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. 9. Žaloba není důvodná. Skutková zjištění a procesní vývoj 10. Žalobkyně požádala dne 20. 11. 2023 žalovaného o vyplacení přeplatku DPH ve výši 950 000 Kč, který má být na jejím daňovém účtu evidován. Žalovaný však žádný přeplatek, který by žalobkyni mohl vrátit, neevidoval. Proto její žádosti nevyhověl vyrozuměním ze dne 29. 1. 2024, č. j. 181978/24/300551525711224. 11. Proti vyrozumění podala žalobkyně námitky, které žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 2. 2024, č. j. 373310/24/300551525711224, zamítl. Proti němu podala žalobkyně u Krajského soudu v Brně dne 21. 2. 2024 žalobu proti rozhodnutí a navrhovala jeho zrušení. 12. Krajský soud nicméně vyhodnotil, že výše citované rozhodnutí o námitkách není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a je vyloučeno ze soudního přezkumu. Nijak se totiž nedotýká práv žalobkyně. Ve skutečnosti panuje mezi žalobkyní a žalovaným spor o to, zda na jejím daňovém účtu má být evidován přeplatek 950 000 Kč, nebo ne. Proto soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 22. 7. 2025, č. j. 30 Af 10/202499, k úpravě žaloby, neboť jí tvrzené skutečnosti by mohly splňovat znaky nezákonného zásahu dle § 82 s. ř. s. Žalobkyně tak učinila úpravou žaloby ze dne 31. 7. 2025. 13. Protože žalobkyně výzvě soudu vyhověla a žalobu upravila, nebude se již soud vyjadřovat k otázce, proč v daném případě rozhodnutí o zamítnutí námitek nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Namísto toho odkazuje soud na své výše citované usnesení, kde se této otázce podrobně věnoval. 14. Alespoň stručně nyní soud zasadí případ do širšího kontextu. 15. V roce 2008 Finanční úřad v Ivančicích (správce daně) vyměřil žalobkyni za zdaňovací období červenec 2008 na DPH nadměrný odpočet ve výši 9 967 965 Kč. Následně sám z moci úřední daňové řízení obnovil (první daňové řízení), v něm zpochybnil zdanitelné plnění „dodávka dřevěných plastik“, které měla žalobkyně pořídit od společnosti EDHESSA, s. r. o., u nějž šlo o DPH ve výši 950 000 Kč. Nakonec správce daně rozhodnutím ze dne 21. 9. 2011 snížil původně vyměřený nadměrný odpočet na 9 017 965 Kč, tedy o 950 000 Kč za neuznané plnění od společnosti EDHESSA. Právní názor prvostupňového správce daně potvrdilo Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 4. 6. 2012, č. j. 8357/120100702516, a následně též Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 11. 2014, č. j. 29 Af 84/2012124, kterým zamítl žalobu žalobkyně, a Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 11. 2015, č. j. 10 Afs 25/201575, jímž zamítl její kasační stížnost. V této věci podala žalobkyně i ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 668/16, odmítl. Tím tedy byla věc doměřené daně za červenec 2008 pravomocně vyřešena s výsledkem, že žalobkyni nebyl přiznán nárok na odpočet DPH za plnění přijaté od společnosti EDHESSA ve výši 950 000 Kč. 16. Následně žalobkyně dne 16. 1. 2017 podala dodatečné daňové přiznání k DPH za období červenec 2008 (druhé daňové řízení), v němž opět uplatnila nárok na odpočet daně ve výši 950 000 Kč z výše popsaného plnění od EDHESSA. Chtěla docílit toho, aby jí správce daně deklarované plnění uznal. Správce daně s žalobkyní nesouhlasil, plnění stále považoval za sporné a platebním výměrem ze dne 22. 4. 2020 jí vyměřil DPH za zdaňovací období červenec 2008 ve výši 0 Kč (nebyl jí vrácen nárokovaný odpočet DPH uplatněný v dodatečném daňovém přiznání ve výši 950 000 Kč). Toto rozhodnutí následně potvrdilo i Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 27. 10. 2020 a daňové orgány tím potvrdily dříve stanovenou daň (viz předchozí odstavec). Proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 28. 3. 2022, č. j. 30 Af 68/202065. Nejvyšší správní soud nicméně rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 5 Afs 103/202247, zrušil citovaný rozsudek krajského soudu i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, protože správci daně dne 31. 7. 2018 uplynula lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, a platební výměr ze dne 27. 10. 2020 vydal pozdě. To vedlo k tomu, že žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2024, č. j. 118312/24/300551525711224, daňové řízení s ohledem na uplynutí lhůty pro stanovení daně zastavil. 17. Žádostí ze dne 20. 11. 2023 požádala žalobkyně žalovaného, aby jí vyplatil odpočet DPH ve výši 950 000 Kč včetně úroků, který na jejím daňovém účtu musel vzniknout v důsledku zastavení doměřovacího řízení. Žalovaný žalobkyni vyrozuměl dne 29. 1. 2024 o tom, že žádný vratitelný přeplatek ve výši 950 000 Kč na jejím daňovém účtu neeviduje. Ani se svou námitkou žalobkyně neuspěla, jak už soud popsal výše. Právní posouzení 18. Nejprve se soud zabýval přípustností podané žaloby na ochranu před nezákonným zásahem podle § 46, § 82 a § 85 s. ř. s., a dospěl k závěru, že je přípustná. Nejvyššího správní soud k tomu v rozsudku ze dne 4. 6. 2020, č. j. 9 Afs 285/201932, uvádí: „Evidence daní na osobním daňovém účtu může zasáhnout do subjektivních veřejných práv daňového subjektu, a proto proti ní musí existovat možnost soudní ochrany.“ A vzápětí odpovídá, že takovou ochranu představuje žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. V rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS, pak formuloval Nejvyšší správní soud podmínky, které musí být kumulativně splněny pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. – žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo pro