30 Af 11/2025 – Krajský soud v Brně

30 Af 11/2025- 178 - text  8 30 Af 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: DML s.r.o. sídlem Dandova 2619/13, 193 00 Praha 9 zastoupené advokátem Mgr. Pavlem Kopou sídlem Hlinky 57/142a, 603 00 Brno proti žalovanému: Generální finanční ředitelství sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2025, č. j. 14515/25/770050128110726 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Pardubický kraj doměřil žalobkyni dodatečnými platebními výměry ze dne 27. 2. 2023 (dále jen „platební výměry“): - č. j. 216992/23/280152522607304, za březen 2018 daň z přidané hodnoty ve výši 744 030 Kč a penále ve výši 148 806 Kč, - č. j. 217542/23/280152522607304, za duben 2018 daň z přidané hodnoty ve výši 417 248 Kč a penále ve výši 83 450 Kč, - č. j. 217620/23/280152522607304, za květen 2018 daň z přidané hodnoty ve výši 108 083 Kč a penále ve výši 21 617 Kč, - č. j. 217635/23/280152522607304, za červen 2018 daň z přidané hodnoty ve výši 94 647 Kč a penále ve výši 18 930 Kč. 2. Stalo se tak proto, že se žalobkyně měla účastnit daňového podvodu. Její odvolání proti platebním výměrům zamítlo Odvolací finanční ředitelství (dále jen „OFŘ“) rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, č. j. 219/24/530022442710990, jež nabylo právní moci téhož dne, a napadené platební výměry potvrdilo. Proti tomu brojí žalobkyně v jiném soudním řízení správním u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice (sp. zn. 52 Af 8/2024). 3. Podáním ze dne 25. 6. 2024 navrhla žalobkyně obnovu daňového řízení s odkazem na úřední záznam ze dne 22. 3. 2024 o podaném vysvětlení pana V. Z. učiněném v jiném (trestním) řízení. OFŘ návrh na povolení obnovy řízení zamítlo rozhodnutím ze dne 3. 12. 2023, č. j. 36611/24/530022442710990 (dále též „rozhodnutí o obnově“). Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o obnově zamítlo žalované Generální finanční ředitelství rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“). 4. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 22. 4. 2025. II. Argumentace žalobkyně 5. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit pro nezákonnost. Je přesvědčena, že jí tvrzené skutečnosti a důkazy vycházející z úředního záznamu o vysvětlení podaném panem V. Z. naplňují podmínky uvedené v § 117 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Poukazuje na to, že zde obsažené informace se mohla dozvědět nejdříve dne 22. 3. 2025, kdy k podání vysvětlení došlo, avšak současně v úředním záznamu o podaném vysvětlení zachycené skutečnosti a důkazy v době původního daňového řízení již existovaly. Žalobkyně je pouze nemohla bez svého zavinění dříve uplatnit. Nemůže jí být kladeno k tíži, že pan V. Z. využil v rámci původního daňového řízení (kdy měl být vyslechnut jako svědek) svého práva nevypovídat, a k rozhodným skutečnostem se vyjádřil až později v rámci jiného (trestního) řízení. 6. Žalobkyně má za to, že jelikož v předmětné věci nebyla účastna podvodu na dani z přidané hodnoty, což dokládají nové skutečnosti a důkazy plynoucí z úředního záznamu o podaném vysvětlení, nemůže jí být doměřena daň z přidané hodnoty. Tyto nové skutečnosti a důkazy prokazují nesprávnost zjištění Finančního úřadu pro Pardubický kraj, neboť dokládají její dlouhodobou běžnou obchodní činnost s jinými osobami (možnými účastníky podvodu) v rozhodné době. Namítá, že jí nemohou být kladeny k tíži podnikatelské neúspěchy těchto osob (společnosti MORAVIA INDUSTRY a společnosti GODUS). Tyto nové skutečnosti a důkazy tak, jak byly uplatněny v návrhu na obnovu řízení, žalobkyně opakuje též v žalobě. III. Argumentace žalovaného 7. Žalovaný navrhuje podanou žalobou zamítnout, neboť žalobkyní uváděné důvody obnovy řízení nenaplňují podmínky stanovené v § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu a v napadeném rozhodnutí se řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami. 8. Uvádí, že k obnově řízení dle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu může dojít pouze tehdy, jeli splněna věcná i časová podmínka zde uvedená, tj. musí být tvrzeny skutečnosti a důkazy, které vyšly najevo po vydání rozhodnutí a které žalobkyně nemohla bez své viny uplatnit dříve, a zároveň musí být takto tvrzené skutečnosti a důkazy způsobilé ovlivnit výrok dříve vydaného rozhodnutí. Z obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení je však zřejmé, že tento neobsahuje žádné nové skutečnosti a důkazy ve smyslu § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, jelikož byl vyhotoven až po právní moci odvolacího rozhodnutí OFŘ ze dne 9. 1. 2024. Nadto nejde o důkaz, jenž nemohl být bez zavinění žalobkyně uplatněn v řízení již dříve, neboť z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „za skutečnost, pro kterou by mohla být povolena obnova řízení, nemohou být považovány informace zjištěné z výslechu svědka provedeného po skončení daňového řízení, pokud výslech takového svědka mohl být navržen již v průběhu původního řízení“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2014, č. j. 8 Afs 65/201356). 9. Ke zbývající žalobní argumentaci namítající (obecně) nedostatečné a nesprávné vypořádání jednotlivých důkazních návrhů a skutečností obsažených v návrhu na povolení obnovy řízení pak žalovaný uvádí, že žalobkyně nepřípustně brojí proti právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu finančním úřadem v původním řízení, jelikož obnovou řízení lze napravit pouze vady skutkové, a dále uzavírá, že s uvedenou argumentací žalobkyně se vypořádalo OFŘ podrobně (a nikoli nedostatečně) v bodech 25 až 33 rozhodnutí o obnově, přičemž se zde uvedenými závěry se žalovaný zcela ztotožňuje. IV. Řízení před krajským soudem 10. Krajský soud v Brně rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Žaloba není důvodná. Právní úprava a judikatura 12. Podle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu „se řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně obnoví na návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, jestliže vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí“. 13. Z judikatury k obnově řízení v obecné rovině vyplývá: „Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, kterým se zasahuje do pravomocného rozhodnutí. Situace, kdy obnova řízení může být nařízena nebo povolena, proto musí být skutečně mimořádná, a závažnost okolností, pro které má být řízení obnoveno, musí převážit nad zásadou právní jistoty. Obnova řízení neslouží k nápravě vad řízení či nezákonnosti daňového rozhodnutí a nezpochybňuje, že správce daně vycházel v okamžiku vydání rozhodnutí z dostatečně zjištěného skutkového stavu. Umožňuje pouze to, aby proběhlo nové řízení, ve kterém budou zohledněny skutečnosti, důkazy a jiné okolnosti, které vyšly dodatečně najevo a které zpochybnily dosud zjištěný skutkový stav. … Předmětem řízení o povolení či nařízení obnovy řízení podle § 117 a násl. daňového řádu není přezkoumávané rozhodnutí v úzkém slova smyslu, nýbrž to, zda jsou dány důvody k opětovnému „otevření“ řešení věci původním rozhodnutím již vyřešené. Teprve za splnění zákonem stanovených podmínek má přitom účastník řízení právní nárok na povolení obnovy řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2008, č. j. 2 Afs 98/200791). 14. Nejvyšší správní soud se již zabýval i konkrétně významem výpovědi svědka v jiném řízení pro možnost obnovy daňového řízení, a to s těmito závěry: „Máli být důvodem obnovy řízení výpověď svědka, nebude zpravidla rozhodné, zda se později objevil či vyšel najevo protokol o výslechu tohoto svědka z jiného řízení. Podstatnou je pouze existence a dostupnost svědka. Jinými slovy lze říci, že za skutečnost, pro kterou by mohla být povolena obnova řízení, nemohou být považovány informace zjištěné z výslechu svědka provedeného po skončení daňového řízení, pokud výslech takového svědka mohl být navržen již v průběhu původního řízení. Takový závěr by odporoval smyslu obnovy řízení, jímž je zohlednění skutečností, důkazů a jiných okolností, které vyšly najevo teprve po skončení původního daňového řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2014, čj. 8 Afs 65/201352). 15. Tento závěr ovšem Nejvyšší správní soud později korigoval pro případ, kdy daňový subjekt navrhoval provedení výpovědí svědků již v původním daňovém řízení: „Skutečnost, že následně po ukončení daňového řízení tito svědkové vypovídali v pokračujícím trestním řízení z nějakých důvodů odlišně (pokud tomu tak opravdu bylo, což bude muset ověřit správní orgán), nelze klást k tíži daňového subjektu. Je možné připustit, že vý