10 Afs 289/2022 — Nejvyšší správní soud

30 Af 33/2023- 199 - text  9 30 Af 33/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: České dráhy, a.s., IČO: 70994226 sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1 zastoupená advokátem JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M.(C.J.) sídlem Křížovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Celní úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Koliště 17, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2023, č. j. 17021362/202353000011 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se u žalovaného domáhal přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně na základě § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění před účinností novely č. 170/2017 Sb. (dále jen „daňový řád ve znění před novelou č. 170/2017 Sb.“). Důvod pro vznik úroku měl spočívat v úhradě pokuty ve výši 15 648 000 Kč, kterou žalobci uložil předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) rozhodnutím ze dne 10. 12. 2018, č. j. ÚOHSR122/2018/HS36602/2018/310/HMk. Žaloba proti předmětnému rozhodnutí byla rozsudkem Krajského soud v Brně ze dne 18. 6. 2020, č.j. 62 Af 15/2019238, zamítnuta. Následně byla Nejvyšším správním soudem výše uvedená rozhodnutí zrušena rozsudkem ze dne 8. 2. 2023 č.j. 2 As 203/2020–129, na základě čehož byla žalobci zaplacená pokuta poukázána zpět dne 17. 2. 2023. Pokuta byla žalobcem uhrazena dne 7. 3. 2019. Žalovaný žádosti žalobce o přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně nevyhověl sdělením ze dne 21. 3. 2023, č. j. 1702132/202353000041, proti němuž žalobce podal námitku. O námitce pak rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 6. 2023, č. j. 17021362/202353000011 (dále jen „napadené rozhodnutí“), tak, že ji zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný totiž dospěl k závěru, že na posuzovaný případ se použije § 254 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění po účinnosti novely č. 170/2017 Sb. (dále jen „daňový řád ve znění po novele č. 170/2017 Sb.“), neboť až za účinnosti tohoto znění zákona vznikl daňový přeplatek. Ten podle žalovaného vznikl den po splatnosti pokuty, tedy ke dni 11. 3. 2019 – rozhodnutí o uložení pokuty nabylo právní moci dne 10. 12. 2018, pokuta byla splatná ve lhůtě 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena, uhrazena byla ve lhůtě splatnosti dne 7. 3. 2019. II. Žalobní argumentace 2. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že žalovaný nesprávně aplikoval přechodné ustanovení novely č. 170/2017 Sb., neboť nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně vznikl žalobci již okamžikem zahájení přestupkového řízení. Řízení před ÚOHS je třeba považovat za řízení daňové, které tvoří s inkasním řízením jeden postup. Již zahájením řízení před ÚOHS vzniklo žalobci legitimní očekávání, že pokud bude správní trest uložen, bude takové rozhodnutí ÚOHS následně zrušeno a uložená pokuta bude žalobci vrácena i s úrokem. Žalobce uvedl, že správní řízení bylo zahájeno dne 2. 8. 2006, tedy za účinnosti zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v tehdy rozhodném znění, resp. s ohledem na pozdější přechodná ustanovení daňového řádu dle daňového řádu ve znění daňového řádu před novelou. Také z komunitárního práva podle žalobce vyplývá nárok na automatické vrácení úroků z neoprávněně uložené pokuty (žalobce zde odkázal na rozsudek Tribunálu ze dne 19. 1. 2022, ve věci C610/19, Deutsche Telekom AG proti Evropské komisi). Ačkoliv tento případ nemá unijní rozměr, nemělo by se se žalobcem zacházet jinak, než kdyby s ním vedla řízení Evropská komise, zvlášť když je možno vyložit tuzemskou úpravu pro žalobce příznivě. 3. Napadené rozhodnutí je dále v rozporu se zásadou rovnosti, neboť dle chybného výkladu žalovaného by dvě řízení zahájená ve shodný den měla odlišný režim z hlediska přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně pouze podle toho, k jakému dni správní orgán toto řízení ukončil. Všem společnostem vzniklo na pomyslné startovací čáře (zahájení řízení ÚOHS) stejné legitimní očekávání. 4. Napadené rozhodnutí také zasahuje do vlastnického práva žalobce. Předmětem ochrany vlastnického práva je totiž nejen nabytý majetek, ale také legitimní očekávání nabytí takového majetku. Napadené rozhodnutí porušilo legitimní očekávání žalobce a jedná se o případ právně nepřípustné nepravé retroaktivity. 5. Na závěr žalobce namítá, že je napadeného rozhodnutí nezákonné také proto, že novela č. 170/2017 Sb. byla přijata ústavně nekonformním způsobem. Pozměňovací návrh rozpočtového výboru Sněmovny, který navrhl spornou právní úpravu, nebyl nijak odůvodněn a není tedy jasné, zda a jak zákonodárce provedl test proporcionality, případně racionality. Proto žalobce navrhuje, aby krajský soud – pokud mu nedá za pravdu v předchozích bodech – řízení přerušil a věc předložil k rozhodnutí Ústavnímu soudu. II. Argumentace žalovaného 6. Ve svém vyjádření žalovaný uvádí, že se v daném případě jedná o tzv. kompetenční dělenou správu, kdy jedním orgánem veřejné moci je uloženo peněžité plnění a jiný orgán veřejné moci je potom příslušný k evidenci, výběru a případnému vymožení uloženého peněžitého plnění. Řízení o přestupku není daňovým řízením. V době přijetí novely č. 170/2017 Sb. tudíž žádné daňové řízení neběželo. V případě neuplatnění úpravy úroku z neoprávněného jednání správce daně (dle daňového řádu ve znění do 31. 12. 2020), který představuje pro daňové subjekty zjednodušený postup pro nahrazení škody způsobené vadným rozhodnutím, potom nastupuje právní úprava v zák. č. 82/1998 Sb. Novela zakotvila změnu procesního režimu uplatňování škody způsobené v důsledku nezákonného rozhodnutí, nejedná se tedy o retroaktivní působení novely. Argumentace žalobce nic nemění na skutečnosti, který okamžik je dle judikatury zásadním pro určení rozhodného práva. Tím je den následující po posledním dni lhůty splatnosti uložené pokuty. Odkaz žalobce na legitimní očekávání je nepřípadný. Rozhodným právem je právo účinné v době splatnosti daně (pokuty). Daňové řízení je ovládáno zásadou zákonnosti. Je tedy absurdní názor žalobce, že s ohledem na tvrzený nekonformní způsob přijetí novely ji neměl žalovaný aplikovat. Žalovaný proto navrhuje, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. III. Řízení před krajským soudem 7. V průběhu řízení si strany vyměňovaly repliky a dupliky. Žalobce svou argumentaci postupně posouval tím směrem, že de iure měl vlastně pokutu vybrat a následné úroky z jejího nesprávného stanovení přiznat nikoliv žalovaný (celní úřad), ale Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který pokutu uložil. Žalobce vyšel z toho, že sankční řízení bylo zahájeno již dne 2. 8. 2006. Teprve novela zákona o ochraně hospodářské soutěže účinná od 1. 9. 2009 však zrušila zvláštní úpravu, podle níž výběr uložených pokut zajišťoval právě Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a svěřila tuto působnost celnímu úřadu. Přechodné ustanovení však říkalo, že neskončená řízení se mají dokončit podle dosavadních předpisů. A Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 11/2011319 vyložil podle žalobce přechodné ustanovení tím způsobem, že byloli sankční řízení zahájeno před účinností novely, pak orgánem příslušným k rozhodnutí o úroku z nesprávně stanovené daně (pokuty) zůstává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Žalobce z toho ovšem v této fázi ještě nedovoloval nic víc, než že rozhodným okamžikem pro posouzení časové účinnosti novely daňového řádu je den zahájení řízení o pokutě. Zároveň vysvětloval, že pokutu na výzvu úřadu pro ochranu hospodářské soutěže uhradil právě celnímu úřadu, jeho příslušnost k jejímu vrácení a přiznání úroků z neoprávněně stanovené daně proto nezpochybňoval. 8. Před nařízeným ústním jednáním nicméně upozornil krajský soud žalobcova zástupce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 10 Afs 289/202256 (dostupný na www.nssoud.cz), který podle jeho předběžného názoru spornou právní otázku již vyřešil. Zástupce reagoval replikou, v níž nově zpochybnil, že by se v daném případě vůbec jednalo o tzv. dělenou správu daní. Jestliže byl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle právní úpravy účinné v době zahájení sankčního řízení příslušný jak k uložení pokuty, tak i k jejímu výběru, pak podle žalobce vůbec nešlo o dělenou kompetenci. Na tom nic nemění fakt, že žalovaný z neznámých důvodů a bez opory v zákoně předal věc k vymáhání celnímu úřadu. Na daný případ proto není vůbec aplikovatelná výjimka z ustanovení o paušálních úrocích z neoprávněně zadržované daně (§ 254 odst. 1 daňového řádu) zavedená zákonem č. 170/2017 Sb. právě jen pro „peněžitá plnění v rámci dělené správy“, což není žalobcův případ. 9. Ve věci proběhlo dne 29. 1. 2025 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svýc