2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 42/2023- 91 - text  14 30 Af 42/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: cba integrated services, s. r. o. sídlem Orlí 542/7, 602 00 Brno zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Cembisem sídlem Ponávka 185/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2023, č. j. 26210/23/530021441712906 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Předmětem sporu v řešené věci je otázka, zda žalobce splnil podmínky pro odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) a zda mu orgány daňové správy z neuznaných plnění správně doměřily DPH. 2. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále též „finanční úřad“) doměřil žalobci DPH za měsíce listopad 2018 až duben 2019, a to celkem šesti dodatečnými platebními výměry. Finanční úřad neuznal žalobcem deklarované plnění od společností LCh Servisní spol., s. r. o. (poskytnutí bezpečnostních služeb), LAVASTAV INVEST, a. s. (poskytnutí bezpečnostních a úklidových služeb), a Rivalenti, s. r. o. (poskytnutí kontrolní činnosti). 3. Odvolání žalobce proti všem šesti dodatečným platebním výměrům zamítl žalovaný jedním rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 6. 10. 2023. II. Argumentace žalobce 4. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Úvodem poukazuje na to, že splnil svou daňovou povinnost a svůj nárok prokázal. Při posouzení jádra věci by měl soud zohlednit klíčovou judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 28. 4. 2005, č. j. 2 Ans 1/200557, ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Afs 223/202066) a Soudního dvora Evropské unie (rozhodnutí ve věci Kemwater Prochemie, C154/20). Z uvedené judikatury jasně vyplývá, že poskytlali plnění osoba povinná k DPH, byť se nejedná o subjekt deklarovaný na daňovém dokladu, je přesto nárok na odpočet DPH po právu. 5. Žalobce poskytuje služby ostrahy majetku a osob, služby soukromých detektivů a úklidové služby. Ačkoliv žalobce poskytuje služby svými zaměstnanci, musí být schopný reagovat na požadavky zákazníků a musí mít dostatečný počet pracovníků. Proto má uzavřeny smlouvy o spolupráci se svými subdodavateli LCh Servisní, Lavastav a Rivalenti, jejichž zaměstnance v případě potřeby používal. Jelikož byl z provádění služeb odpovědný žalobce, zaměstnance svých subdodavatelů při práci kontroloval. Zároveň měli jmenovaní dodavatelé povinnost vykonávat plnění prostřednictvím svých zaměstnanců. Žalobce nesouhlasí s tím, že by motivem tohoto modelu měla být daňová optimalizace. Činnost bezpečnostních služeb je náročná na personální zabezpečení, mění se požadavky na personální zajištění a je vysoká proměnlivost. Pro žalobce je nevýhodné zaměstnávat větší počet osob, protože jde o fixní náklady, které nemusí být schopen pokrýt. Je pro něj proto výhodnější, aby své zaměstnance doplnil o subdodávky z jiných společností, které může v případě úbytku práce jednoduše „propustit“ ukončením smlouvy. Zároveň musí být žalobce schopen poskytovat své služby rychle, protože nemůže po získání zakázky teprve zahájit nábor pracovníků. Smlouvy se společnostmi Lavastav a LCh jsou koncipovány tak, že nárok na odměnu mají pouze v případě faktického výkonu činnosti. Pokud práci nekonají, žalobce jim nic nehradí. 6. Navíc pracovníci, kteří vykonávají práci strážného, často nemají zájem uzavřít pracovní smlouvu, ale více jim vyhovuje uzavírat dohody o provedení práce. Fluktuují mezi jednotlivými zaměstnavateli v oboru a hledají co nejvyšší výdělek. Nelze proto vyloučit, že takové osoby pracovaly pro více zaměstnavatelů. Někteří zaměstnanci žalobce zřejmě byli ochotni nad rámec práce zadané žalobcem pracovat i pro jiné subjekty, včetně společností Lavastav a LCh. Žalobce však tyto údaje neměl a věděl to jen o některých zaměstnancích. Nemá možnost zjišťovat, zda jeho zaměstnanci pracují i pro jiné společnosti – ostatně nejde o nic nezákonného. 7. Kvalitu žalobcem poskytovaných služeb kontrolovala společnost Rivalenti, a to za účelem zajištění kvalitní a nezávislé kontroly. Žalobce k tomu doložil smlouvu o kontrolní činnosti a plány kontrol. Protokoly o kontrole žalobce zničil, protože obsahovaly citlivé údaje a nebyl důvod si je více uchovávat. Taková externí kontrola strážní služby probíhá bez vědomí pracovníků, neboť jedině tak má smysl. Pracovníci žalobce či jeho dodavatelů tak svědecky nemohou výkon této služby osvědčit, protože o ní neměli ani vědět. 8. Žalobce trvá na tom, že deklarované plnění poskytly společnosti LCh, Lavastav a Rivalenti. To, že tyto společnosti dle finančního úřadu neměly dostatek zaměstnanců (LCh) či žádné zaměstnance (Lavastav a Rivalenti), totiž neznamená, že plnění poskytnout nemohly – např. formou subdodávek. Ačkoliv by to bylo v rozporu se smlouvou, mohlo se tak stát. Žalobce nemohl ověřit, že osoby vyslané jmenovanými společnostmi ve skutečnosti nejsou jejími zaměstnanci – není oprávněn činit dotazy vůči ČSSZ. Žalobce kontroloval pracovněprávní dokumentaci vyslaných zaměstnanců, což potvrdili svědci A. B. a I. F. Zároveň nutno říci, že činnost M. O. ve společnosti Lavastav byla odborného charakteru. Nepůsobil tam ve statutárním orgánu a ani nebyl personalistou či účetním. Nevěděl o tom, že by společnost Lavastav neměla zaměstnance a že si neplnila své povinnosti vůči ČSSZ. 9. O pochybnostech stran jeho dodavatelů (fakturační řetězce, nespolehliví plátci DPH apod.) žalobce v době obchodních transakcí nevěděl a vědět nemohl, protože všechny tyto pochybnosti vyplynuly na povrch až několik let poté. 10. A finanční úřad také nedůvodně zpochybnil svědecké výpovědi A. B., M. M., I. F., R. P., M. N. a O. S. Finanční úřad jim „přiznal“ nižší věrohodnost s tím, že je žalobce mohl údajně ovlivnit, a více uvěřil svědkům M. N. a M. H. Výslech všech svědků se však v zásadních ohledech neliší. Souhrnně z nich vyplývá, že mezi žalobcem a výše jmenovanými společnostmi byl obchodní vztah, probíhaly dodávky bezpečnostních, úklidových a kontrolních služeb. Je možné, že někteří zaměstnanci nemohli přesně identifikovat společnost, vůči které měli pracovně právní vztah. To však vysvětluje marketingová strategie popsaná svědkem O. Především ale svědci potvrdili vykonání sjednaných služeb. Výpovědi A. B. a I. F. se mohou od ostatních lišit, protože vykonávali práci na úrovni nižšího managementu. Drobné nepřesnosti ve výpovědích lze přičítat i časovému odstupu několika let, s jakým finanční úřad svědky vyslýchal. 11. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného navíc uvedl, že je podle něj napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když se žalovaný odchýlil od názoru finančního úřadu, že se plnění uskutečnilo, a nyní tvrdí, zda se vůbec nějaké plnění odehrálo. III. Argumentace žalovaného 12. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuje, že v dané věci zpochybnil samotné uskutečnění plnění, nikoliv deklarovaného dodavatele. Judikatura týkající se věci Kemwater Prochemie se proto v tomto případě neuplatní. Co se samotných služeb týče, pak společnosti Lavastav a LCh neměly zaměstnance, kterými by jej mohly realizovat. A žalobce o tom minimálně v případě společnosti Lavastav musel vědět, protože předseda žalobcova představenstva v této společnosti pracoval. Plnění od společnosti Rivalenti je zase pouhým žalobcovým tvrzením, když nepředložil smlouvu a protokoly o kontrolách, ale pouze daňové doklady. Smlouvu o kontrolní činnosti předložil žalobce až soudu a podle žalovaného jde o nepřijatelný důkaz – žalobce měl smlouvu předložit už dávno v daňovém řízení. Ani svědecké výpovědi nepotvrdily žalobcovu verzi. Společnosti LCh a Lavastav neměly žádné zaměstnance a nehradily daň z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou. A z toho, že žalobce plnění poskytl svým odběratelům (např. hlídání určitého objektu) ještě neznamená, že totéž plnění také od někoho přijal. IV. Posouzení věci krajským soudem 13. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala. Žalobce sice navrhoval v žalobě určité důkazy nad rámec obsahu správního spisu, návrh na provedení důkazů před správním soudem podle § 71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nelze sám o sobě považovat za nesouhlas s rozhodnutím bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/201448, č. 3380/2016 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Žalobce nepodmiňoval svůj souhlas s rozhodnutím bez jednání provedením navržených důkazů – výzvu soudu ze dne 13. 10