6 Afs 73/2014 — Nejvyšší správní soud

30 Af 44/2025- 327 - text  8 30 Af 44/2025 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobců: a) Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s. sídlem Veletržní 1623/24, 170 00 Praha 7 zastoupen advokátem Mgr. Josefem Hlavičkou sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 b) Metrostav TBR a.s. sídlem Koželužská 2450/4, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 1926/7, 604 55 Brno za účasti: EUROVIA CZ a.s. sídlem U Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. ÚOHS36155/2025/162, o návrzích žalobců na přiznání odkladného účinku žalobě takto: I. Věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Af 44/2025 a sp. zn. 30 Af 45/2025 se spojují ke společnému projednání a nadále budou vedeny pod sp. zn. 30 Af 44/2025. II. Návrhy obou žalobců na přiznání odkladného účinku se zamítají. III. Každý ze žalobců je povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Brně soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce a), tj. Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a.s. (dále též „TSK“ nebo „zadavatel“), uzavřel se žalobcem b), tj. Metrostav TBR a.s. (dále též „Metrostav“ nebo „zhotovitel“), dne 18. 1. 2022 smlouvu o dílo na veřejnou zakázku nazvanou Rekonstrukce soumostí Libeňský most, Praha 7 a 8. Dílo mělo spočívat – zjednodušeně řečeno – ve vyprojektování a následném provedení rekonstrukce komunikace a přestavby mostních objektů ulice Libeňský most v Praze. Na této ulici se nachází několik původních mostů. Z nich dva hlavní – most přes Vltavu V009 a inundační most přes bývalé slepé rameno Vltavy X656 – které navrhli architekti Pavel Janák a František Mencl, jsou považovány za architektonicky cenná díla. V průběhu realizace veřejné zakázky se ukázalo, že rekonstrukce se zachováním stávajících mostních oblouků podle původního zadání veřejné zakázky nebude možná a že bude místo toho nutné nahradit oba mosty jejich tvarovými replikami. 2. Osoba zúčastněná na řízení, která se dříve neúspěšně ucházela o tuto veřejnou zakázku, tj. EUROVIA CZ a.s. (dále též „Eurovia“ nebo „navrhovatel“), podala dne 19. 3. 2024 žalovanému, tj. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“), návrh na uložení zákazu plnění smlouvy o dílo, protože podle ní byla tato smlouva podstatným způsobem změněna a obě smluvní strany nadále postupují podle její nové verze. ÚOHS vydal dne 30. 6. 2025 rozhodnutí č. j. ÚOHS24290/2025/500, jímž oběma žalobcům zakázal (podle § 264 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek) plnit smlouvu o dílo v rozsahu změn odpovídajících studii Libeňský most, Praha 7 a 8, č. akce 999984 Dopravně  architektonická studie Libeňského soumostí pro potřeby zakázky design & build, verze 3 ze dne 1. 12. 2023, schválené usnesením Rady hlavního města Prahy č. 2966 ze dne 18. 12. 2023 (dále též „zákazové rozhodnutí“). Rozklad žalobců proti uvedenému rozhodnutí zamítl předseda ÚOHS rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „napadené rozhodnutí“ nebo „rozkladové rozhodnutí“). Žalobci se u Krajského soudu v Brně domáhají jeho zrušení žalobami podanými dne 3. 11. 2025 [žalobce a)] a 21. 11. 2025 [žalobce b)]. 3. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), samostatné žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda senátu usnesením spojit ke společnému projednání. Jelikož žalobami vedenými pod sp. zn. 30 Af 44/2025 a sp. zn. 30 Af 45/2025 napadají dva různí žalobci totéž správní rozhodnutí, rozhodl soud tak, že žaloby spojil ke společnému projednání. 4. Se žalobami spojili oba žalobci návrh, aby jim soud přiznal odkladný účinek. 5. Zadavatel popsal na prvním místě závažnou újmu, kterou spatřuje v tom, že v současné době se snaží pomocí právních analýz vyložit nepřezkoumatelné napadené rozhodnutí, aby zjistil, čeho přesně se zákaz plnění smlouvy má týkat. Proto musel vydat pokyn k přerušení veškerých stavebních prací na mostě X656 a přerušil projekční práce a inženýrské činnosti ve vztahu k ostatním částem stavby, které můžou být z důvodu prodlevy i zcela zmařeny. V důsledku přerušení realizace zakázky mu vzniknou dodatečné náklady. Jedná se zejména o náklady na konzervaci stavby, na její zajištění včetně ostrahy staveniště a následně náklady na její od konzervování, které podle analýzy zhotovitele činí více než 6 mil. Kč měsíčně. Dále žalobce namítá náklady ohledně předání a uhrazení různě rozpracovaných dokumentů ze strany zhotovitele, přičemž namítá i riziko, že v případě nového zadání veřejné zakázky nebude o takovou zakázku zájem, příp. za cenu zvýšených nákladů. Žalobce dále popisuje jako negativní důsledky způsobující pro něj závažnou újmu: (i) náklady na analýzu důsledků napadeného rozhodnutí, (ii) náklady spojené s průtahy a komplikacemi rekonstrukce, (iii) nutnost provést nová zadávací řízení, (iv) riziko částečného nebo úplného zmaření výsledků dosavadních jednání, (v) vícenáklady v případě zhoršení stavu konstrukcí, přičemž většinu z nich odhadem vyčísluje na minimálně stovky tisíc či miliony korun. V doplnění návrhu žalobce uvádí, že finanční újma je nevratná, neboť mu ji nikdo neuhradí. Žalobce též namítá značnou reputační újmu. 6. Dle žalobce naopak navrhovateli ani jiným osobám nemůže přiznáním odkladného účinku žádná újma vzniknout, neboť nová zadávací řízení na výstavbu mostů budou a vždy měla být realizována. Kvůli přerušení projekčních prací spíše hrozí, že budou nové soutěže vyhlášeny později. Přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť veřejný zájem na ochraně hospodářské soutěže být ohrožen nemůže, protože veškeré změny smlouvy proběhly postupy předvídaným je touto smlouvou, ostatní změny žalobce vždy plánoval realizovat na základě samostatných zadávacích řízení.je v zájmu hlavního města Prahy a dotčených městských částí, aby rekonstrukce Libeňského soumostí probíhala co nejrychleji, bez zásadnějších komplikací a průtahů. Jde o projekt financovaný z veřejných prostředků a o klíčovou dopravní stavbu, přes kterou vede tramvajová, individuální silniční, cyklistická a pěší doprava. S tím se také pojí další důležité veřejné zájmy, například zájem na ochraně životního prostředí, kvalitě prostředí či pohodě bydlení, estetické zájmy (okolí hyzdící staveniště) apod. 7. Zhotovitel v návrhu na odkladný účinek tvrdí, že není jasné, čeho se zákaz plnění Smlouvy týká, což zcela paralyzovalo realizaci veřejné zakázky (poukazuje na pokyny správce stavby k přerušení prací ze září a listopadu 2025). Strany smlouvy se nemohou pohnout z místa, aniž by se vystavily významným právním rizikům (nejen v civilní ale i v trestní oblasti). To jde na rámec toho, co žalovaný zamýšlel, a žádné správní rozhodnutí by nemělo vyvolávat takovýto stav. Žalobce též namítá, že mu napadené rozhodnutí způsobuje reputační újmu, přičemž on žádný právní předpis neporušil. Přiznání odkladného účinku dle žalobce nemůže způsobit újmu žádným osobám, neboť zákaz plnění dopadá pouze na zadavatele a žalobce. Dále uvádí, že přiznání odkladného účinku žaloby neodporuje důležitému veřejnému zájmu. Naopak, jeho nepřiznání by bylo v rozporu s veřejným zájmem, neboť nesrozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí může způsobit újmu i obyvatelům hlavního města, protože je přes Libeňský most přerušena tramvajová doprava a náhradní autobusová doprava tuto nemůže nahradit. 8. Žalovaný ani osoba na řízení zúčastněná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí, protože pro to podle nich nejsou splněny podmínky, což obsáhle odůvodňují. 9. Krajský soud vyhodnotil oba návrhy na přiznání odkladného účinku jako nedůvodné. 10. Odkladný účinek ze zákona se pravidelně pojí s tzv. řádnými opravnými prostředky, např. s odvoláním. Naproti tomu u žaloby ve správním soudnictví je přiznání odkladného účinku institutem mimořádným a závisí na úvaze soudu. Podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zjišťuje soud splnění dvou zákonných předpokladů: 1) výrazného nepoměru újmy způsobené žalobci v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. 11. Povinnost tvrdit a osvědčit vznik újmy má žalobce. Ten musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje, případně navrhnout k prokázání svých tvrzení důkazy (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/200576). Hrozící újma musí souviset s právními následky napadeného rozhodnutí a musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická