30 Af 45/2023 – Krajský soud v Brně

30 Af 45/2023- 82 - text  23 30 Af 45/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: Medin, a.s. sídlem Vlachovická 619, 592 31 Nové Město na Moravě zastoupené advokátem JUDr. Jiřím Novákem sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2023, č. j. 28521/23/520011431702498 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro kraj Vysočina doměřil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2015, 2016 a 2017 v celkové výši 4 639 930 Kč, a to dodatečnými platebními výměry ze dne 22. 2. 2022. Žalobce se vymezil pouze proti dvěma kontrolním závěrům (z celkových jedenácti). Jednak nesouhlasil s tím, že by zneužil právo, když ve všech třech zdaňovacích obdobích vynaložil výdaje na svou propagaci u pardubického basketbalového klubu prostřednictvím společnosti SPORT RELATIONS & MANAGEMENT CEE LIMITED. Dále byl přesvědčen, že prokázal přijetí poradenských služeb od společnosti APOGEO, s.r.o., v roce 2016. 2. Odvolání žalobce proti všem třem platebním výměrům zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 25. 10. 2023. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, a to v první řadě pro nesrozumitelnost ve vztahu ke zneužití práva souvisejícím s reklamními plněními přijatými od společnosti SPORT RELATIONS & MANAGEMENT CEE LIMITED. Žalovaný si podle žalobce protiřečí. Na jednu stranu tvrdí, že podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů vyložených na žalobcovu propagaci vyplývající z § 24 odst. 1 zákona o dani z příjmů byly splněny – mezi ně patří i podmínka, že daný výdaj slouží k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Na druhou stranu pak žalovaný u zneužití práva argumentuje tím, že smysl daného ustanovení, které měl žalobce svým jednáním zneužít, spočívá právě v tom, aby byly zohledněny pouze takové náklady, bez jejichž vynaložení by daňový subjekt vůbec nezískal či ani neměl možnost získat nebo si udržet zdanitelné příjmy. Žalobci tak není jasné, jaký názor žalovaný v konečném důsledku zastává. A dále, pokud žalovaný žalobci vytýká, že neprokázal, že nemohl reklamní plnění získat jiným způsobem a potažmo levněji, indikuje to spíše neunesení důkazního břemene ve vztahu k ceně přijatého plnění ve smyslu § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů. Konečně, žalobce žalovanému vytýká, že z jeho rozhodnutí není zcela zřejmé, co přesně mělo být onou neoprávněnou daňovou výhodou, kterou žalobce získal. Na některých místech totiž žalovaný hovoří pouze o snížení žalobcova základu daně, na jiných místech k tomu přidává i nezdaněný příjem předsedy žalobcova představenstva, případně nespecifikované daňové zvýhodnění dalších nespecifikovaných fyzických osob (přičemž každá z těchto daňových výhod má zcela jiné subjekty a jiné skutkové okolnosti a poslední z nich ani nijak nesouvisí se žalobcem). 4. Dále žalovaný, když odůvodňoval zneužití práva, nenaplnil podle žalobce požadavky judikatury (žalobce zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 289/202142, KTV Domeana). 5. Především není možné posuzovat obchodní případ jako zneužití práva, pokud daný problém spadá pod nějaké konkrétní ustanovení zákona o daních z příjmů. Žalobce zde znovu opakuje, že žalovaný v odůvodnění nejasně osciluje mezi třemi různými důvody pro doměření daně – nesplnění podmínek daňové uznatelnosti nákladů, pochybnosti o ceně a zneužití práva. Podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů jsou podle žalobce v § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů definovány primárně materiálně. Podle judikatury správních soudů tak nelze náklady na reklamní a propagační činnost uznat, pokud by byly vynaloženy zjevně neúčelně, bez vazby na ekonomickou činnost objednatele nebo za cenu, jejíž nepřiměřenou výši musel i laik rozpoznat. Mělli tedy žalovaný za to, že jde o některý z těchto případů, nemusel sahat po zneužití práva. K pochybnostem o ceně pak žalobce uvádí, že žalovaný se vyhnul posouzení toho, zda zúčastněné subjekty byly osobami spojenými ve smyslu § 23 odst. 7 písm. a) nebo b) zákona o daních z příjmů. 6. Dále, při posuzování objektivní stránky zneužití práva měl žalovaný vymezit účel právní úpravy bez toho, že by stále jen zdůrazňoval údajně umělou povahu žalobcova jednání. To se žalovanému nezdařilo. Jediný pokus o takové vymezení se nachází v bodě 108 napadeného rozhodnutí, kde ale žalovaný směšuje smysl a účel § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů s podmínkami pro jeho naplnění. Žalobce zde zdůrazňuje, že doložil a prokázal kdy, kým, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla propagace realizována, že proběhla v prostorech pro reklamní činnost zcela běžných a s nezpochybnitelným reklamním potenciálem (tj. na sportovišti basketbalového klubu během sportovních utkání), kde byla kromě žalobce identickým způsobem propagována celá řada dalších subjektů. Žalovaný proto sám uznávaná, že podmínky pro daňovou uznatelnost nákladů vymezené v zákoně žalobce naplnil. Žádný jiný účel a smysl citovaného ustanovení pak žalovaný nepředestřel. 7. Za třetí, při posuzování subjektivní stránky zneužití práva měl vzít žalovaný v úvahu všechny okolnosti dané věci, najít umělou konstrukci sloužící k získání daňové výhody a vyloučit racionální ospravedlnění žalobcova jednání. Žalobce přitom vznik celé struktury společností i racionální ekonomické důvody svého jednání podrobně vysvětlil a navrhl k tomu důkazy, ale žalovaný se s tím nevypořádal. 8. Žalovaný se snaží v napadeném rozhodnutí navodit dojem, že došlo k vytvoření robustní nadnárodní struktury za účelem sofistikovaného snižování žalobcova základu daně a že předseda žalobcova představenstva, Ing. H., byl v této struktuře významně zainteresovanou osobou. Ve skutečnosti ale schéma prezentované v bodě 80 napadeného rozhodnutí obsahuje desítky bankovních transakcí mezi více než dvaceti různými anonymizovanými subjekty, přičemž jen jedna z těchto transakcí se týká žalobce a jedna další předsedy jeho představenstva. Tyto dvě transakce pak představují zcela minoritní část z celkového množství i objemu transakcí zachycených žalovaným. Jakákoliv souvislost ostatních transakcí v řádech stamilionů korun se žalobcovou podnikatelskou činností tu chybí. Jde o transakce anonymizované, nicméně ve zprávě o daňové kontrole se zmiňuje, že se jedná mimo jiné o platby zahraničním hráčům basketbalového klubu Pardubice. I to nakonec vyvrací spekulaci o vytvoření umělé struktury zahraničních offshore společností, ale spíše se zdá, že tyto transakce jednoduše souvisejí s rozsáhlými podnikatelskými aktivitami skupiny SPORTERMAN v oblasti sportovního marketingu v tuzemsku i v zahraničí. 9. Žalovaný dále naznačuje, že celá struktura měla sloužit k vyvedení nezdaněných prostředků mimo území České republiky a k zajištění nezdaněného příjmu Ing. H. Vůbec ale nevysvětluje, proč by tedy bylo Ing. H. vyplaceno pouze 13 milionů z celkových zhruba 22 milionů korun, jež žalobce zaplatil za svou propagaci. Žalovaný přitom ponechává bez povšimnutí, že skupina SPORTERMAN poskytovala žalobci obdobné marketingové služby už v letech 2009 až 2014. Nešlo tedy o žádnou ad hoc vytvořenou umělou situaci, ale o dlouhodobou spolupráci. A pokud by platily předpoklady žalovaného, bylo by logické, aby i z těchto plateb byla část vrácena Ing. H. Finanční úřad přitom transakční historii na bankovním účtu číslo 1111046129/5500 v daných letech prověřoval, ale žádné platby ve prospěch Ing. H. nenalezl. Ostatně výplata prostředků Ing. H. v roce 2017 proběhla na účtech evropských bank v jurisdikci EU, čímž se podstatně odlišuje od ostatních transakcí uvedených ve schématu, které žalovaný prezentuje v bodě 80 napadeného rozhodnutí, kde se jednalo o anonymní výběry v hotovosti v tuzemsku i v zahraničí v řádech stovek milionů korun. Pokud by skutečně bylo cílem žalobce vytvořit umělou strukturu v zahraničních offshore společností s anonymizovaným vlastnictvím, pak by nebyl logický tento transparentní a dohledatelný způsob výplaty finančních prostředků na osobní bankovní účty Ing. H. 10. Žalobce k tomu ještě dodává, že i pokud by konstrukce žalovaného o navracení vydaných peněz předsedovi žalobcova představenstva platila, měl by žalobci uznat alespoň nespornou část výdajů na reklamu ve výši rozdílu obou částek, tj. zhruba 10 mil. Kč. 11. Žalobci není zřejmé, z čeho žalovaný dovodil, že žalobcovo jednání nemělo žádný ekonomický smysl. Žalovaný netvrdí ani neprokazuje, že by realizovaná reklama nebyla způsobilá zvýšit povědomí o žalobcově značce a zlepšit a upevnit jeho pověst v regionu, kde podniká. Žalobce využil standardní marketingové nástroje