30 Af 53/2023 – Krajský soud v Brně

30 Af 53/2023- 98 - text  23 30 Af 53/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: DerStar Pharma CZ, s. r. o. sídlem Příkop 843/4, 602 00 Brno zastoupeného advokátem JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským sídlem Palackého 151/10, 796 01 Prostějov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2023, č. j. 34846/23/530022441711776 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj doměřil žalobci daň z přidané hodnoty (DPH) za období říjen, listopad a prosinec 2018 v celkové výši 1 638 000 Kč a odpovídající penále. Doměření DPH odůvodnil finanční úřad tím, že neuznal žalobcem deklarované přijaté reklamní plnění od společnosti EFFECTIVE Racing, a. s. 2. K odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům žalovaný samostatným rozhodnutím zrušil platební výměr za listopad 2018, protože došlo k prekluzi lhůty pro stanovení daně. Rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) žalovaný potvrdil platební výměry za měsíce říjen a prosinec 2018. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 12. 12. 2023. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit, neboť v prvé řadě uplynula lhůta pro stanovení daně. Finanční úřad pro Pardubický kraj provedl dne 21. 2. 2019 místní šetření, při kterém ovšem shromažďoval důkazní prostředky, zároveň je hodnotil a zkoumal šetřený obchodní případ reklamy. Žalobce v reakci na to zasílal správci daně různé podklady (smlouvy, faktury). Tříletou lhůtu pro stanovení daně je tak nutno počítat od místního šetření, které bylo materiálně daňovou kontrolou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2022, č. j. 7 Afs 231/2021-31; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz), a ne až od formálního zahájení kontroly dne 5. 3. 2022. Ve vztahu k měsíci listopadu 2018 to žalovaný sám uznal, měl se tak zachovat i ke zbývajícím dvěma obdobím. Žalobce předložil důkazy i ke dvěma zbylým zdaňovacím obdobím, protože spolu úzce souvisejí a jde de facto o tytéž důkazy. Klíčové tak je, že jimi finanční úřad disponoval (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2024, č. j. 3 Afs 176/202246). Nelze je uměle dělit mezi důkazy, které se vztahovaly k jednomu či druhému zdaňovacímu období. 4. Žalobce unesl důkazní břemeno stran samotného plnění. Žalobce předložil celou řadu důkazů, které potvrdily uskutečnění reklamy. Listinné důkazy doplnily svědecké výpovědi A. G. a V. N. Podle sjednané spolupráce měla společnost EFFECTIVE Racing propagovat žalobcovo logo na závodních automobilech a na jiných objektech. Sjednaná spolupráce nebyla vymezena výčtem konkrétních závodů a akcí. Jednotlivé reklamní akce závisely na ústní dohodě mezi žalobcem a EFFECTIVE Racing. Žalovaný se zcela nesprávně zaměřuje na to, zda bylo žalobcovo logo na té které akci, což však neodpovídá sjednanému závazku. Reklamu na několika závodech žalobce prokázal fotografiemi či záznamem. Žalovaný přitom bazíruje na tom, zda z fotografií např. plyne umístění přesně čtyř kusů reklamy na vozidle či nikoliv. Vozidlo je v pohybu a je dílem náhody, zda se jej podaří zachytit přesně v úhlu, kde je vidět žalobcovo logo. Žalobce tu připomíná, že smyslem podnikání není shromažďování důkazů pro účely potenciálního daňového řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Afs 223/202068). Standardy dokazování zkrátka nemohou být tak vysoké, aby finanční úřad po žalobci požadoval stoprocentní jistotu při prokazování v minulosti uskutečněného plnění (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13). Uskutečnění plnění prokazují též platby provedené transparentně na účet dodavatele EFFECTIVE Racing a to, že si je dodavatel vykázal v kontrolním hlášení i daňovém přiznání. Důkazů tedy bylo dostatek a žalovaný je nehodnotil v jejich souhrnu, ale pouze vytýkal jednotlivé drobnosti. Zároveň žalovaný špatně dovodil, že snad neproběhla propagace žalobce v pořadu Rychlá kola na Nova Sport 1 a 2 ve Studiu F1 dne 21. 10. 2018 a že mělo jít pouze o propagaci závodního jezdce N. V pořadu však byly odvysílány závody, na nichž byl žalobce prezentován. Šlo proto nepochybně i o jeho propagaci. Zároveň žalobci vadí, že z žalovaného rozhodnutí neplyne hodnocení provedených důkazů samotným žalovaným. Ten pouze odkázal na zprávu o daňové kontrole. 5. Zcela nedůvodně žalovaný zpochybňuje svědeckou výpověď V. N., který byl podle žalovaného obecný a nekonkrétní. Žalobce si naopak myslí, že svědek potvrdil uskutečnění plnění v deklarovaném rozsahu. Svědek vypovídal s odstupem více jak 3 let od obchodního případu. Je samozřejmé, že si událost vybavil spíše obecně a detaily zapomněl. Na zapomínání svědků upozorňuje i judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2022, č. j. 10 Afs 212/202078, nebo ze dne 19. 1. 2018, č. j. 4 Afs 211/201734). 6. Je to správce daně, kdo neunesl důkazní břemeno. To, že žalobce unesl své primární důkazní břemeno, není sporné. Mezi tvrzeními žalobce a fakturami není žádný rozpor. Výzva finančního úřadu stála pouze na tom, že žalobce nedoložil žádné důkazní prostředky o poskytnutí deklarovaného plnění. Tímto způsobem správce daně postupovat nemůže a přenesl důkazní břemeno zpět na žalobce, aniž by to své unesl. Po doložení různých důkazů pak správce daně pouze zpochybnil rozsah plnění, aniž by k tomu měl pádné důvody. Finanční úřad vystavěl své pochybnosti na tom, že žalobce před vydáním výzvy nedoložil důkazy o realizaci reklamy. Takto postavená pochybnost ovšem nemůže obstát (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2020, č. j. 5 Afs 191/201932). 7. Rozsah plnění není podmínkou nároku na odpočet DPH, žalovaný si § 29 zákona o dani z přidané hodnoty a Směrnici Rady 2006/112/ES vykládá chybně. Stěžejní je, že se plnění uskutečnilo (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. 4 Afs 58/201778, Stavitelství Melichar). Pochybnosti o rozsahu nemohou vést ke zpochybnění nároku. Žalovaný nesprávně cituje rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Afs 402/202063, a ze dne 9. 8. 2021, č. j. 6 Afs 235/202076, protože nejsou skutkově podobné s nynější kauzou. Žalovaný z nich dovozuje, že rozsah plnění je esenciální podmínkou uznání nároku, nicméně v citovaných rozsudcích byly pochybnosti o tom, zda se plnění vůbec uskutečnilo, zda pořízené zboží souviselo s ekonomickou činností tamějšího stěžovatele apod. Otázka, zda žalobce přijal za sjednanou cenu službu ve sjednaném rozsahu, je pak jen úvahou nad přiměřeností úplaty (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. 48 Af 14/201548). Žalovaný tím de facto rozšiřuje hmotněprávní podmínky nároku na odpočet nad zákonný rámec, což je v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. To, že nepřiměřená cena za reklamní služby není důvod pro odmítnutí nároku na odpočet, potvrdil též Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 25. 11. 2021, C334/20 Amper Metal Kft. Pokud § 72 a 73 zákona o dani z přidané hodnoty nemluví o rozsahu plnění jako o podmínce uplatnění nároku, pak ji žalovaný nemůže používat jako důvod pro odmítnutí nároku. Ustanovení § 29 zákona o dani z přidané hodnoty a čl. 226 bod 6 Směrnice Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty se na věc neuplatní, protože se týkají formálních náležitostí dokladů, které ale finanční úřad nezpochybnil. Pokud finanční úřad a žalovaný tvrdí, že žalobce splnil primární důkazní břemeno, nemohou následně tvrdit, že byly doklady vadné a neúplné. Co se rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci Stavitelství Melichar týče, pak ačkoliv bylo toto rozhodnutí následně zrušeno, nebyly revidovány jeho závěry týkající se rozsahu zdanitelného plnění. 8. Ačkoliv žalovaný uznal, že se nějaké plnění uskutečnilo, neuznal žalobci nárok na odpočet DPH zcela. Cílem daňového řízení je stanovení daně ve správné výši, nikoliv maximalizace fiskálních příjmů. Žalovaný uznal, že žalobce byl na některých akcích propagován a zpochybnil pouze rozsah umístění reklamních log. Přitom ale žalobci neuznal celý odpočet DPH. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 4. 2022, č. j. 2 Afs 170/201947, uvedl, že pokud daňový subjekt neunese důkazní břemeno ve vztahu k určitému poměru nárokovaného odpočtu, přechází tato povinnost na správce daně a ten jej určit musí. Tuto povinnost má správce daně i v případě důkazní nouze daňového subjektu. Žalovaný se proto nemůže bránit námitkou, že žalobce nedoložil důkazy, a proto nelze poměr určit. Cílem odpočtů je zbavit podnikatele DPH týkající se hospodářských činností, a po