31 A 22/2024 – Krajský soud v Brně

31 A 22/2024- 43 - text  6 31 A 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: LESKOMA Real s. r. o. sídlem Bohunice č. e. 144, 625 00 Brno zastoupený advokátkou Mgr. Zuzanou Chadimovou sídlem Náměstí Míru 24, Židlochovice proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Dominikánské nám. 196/1, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2024, č. j. MMB/0055577/2024, sp. zn. OUSR/MMB/0400250/2023/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části města Brna, Brno – Bohunice, stavební úřad, sp. zn. S-BBOH/04698/20/SÚ, č. j. BBOH/04109/23/SÚ ze dne 26. 6. 2023. Stavební úřad žalobci nařídil odstranit objekt pro rodinnou rekreaci a kovovou lávku – na pozemcích p. č. 1110/1, 1110/2 a 975/1 vše v k. ú. Bohunice, obec Brno. Stavební úřad dospěl k závěru, že stavby byly realizovány bez příslušného rozhodnutí, opatření či jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, a tím byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Žalovaný se s rozhodnutím stavebního úřadu zcela ztotožnil. Podle správních orgánů se v posuzované věci nejedná o rekonstrukci původního objektu, nýbrž o novostavbu, jejíž realizace vyžadovala samostatné stavební povolení. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, protože žalovaný dostatečně nezjistil skutkový stav a závažným způsobem porušil jeho procesní práva. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí, aniž by měl k dispozici dostatečné důkazy o tom, že původní stavba byla skutečně celá odstraněna. Rozhodnutí žalovaného podle žalobce vychází pouze z ničím nepodložených spekulací. Žalobce po celou dobu řízení tvrdil, že obvodové zdi stavby jsou původní. Za doby vlastnictví předchozího vlastníka byly provedeny pouze udržovací práce při zachování původní obvodové konstrukce a významnější rekonstrukcí prošla pouze střecha z důvodu havarijního stavu. V žádném případě nebyla odstraněna celá nadzemní část stavby a vystavena nová nad částí původního sklepa. Správní orgány pouze laicky zhodnotily fotografie stavby. Závěr, který správní orgány učinily, by měl být podle žalobce opřen o znalecký posudek. Ze samotných fotografií nevyplývá, že se jedná o novou stavbu. Správní orgány svůj závěr podrobně neodůvodnily. 3. Správní orgány tak svá rozhodnutí opřely de facto pouze o neodborné vyjádření předchozího vlastníka k charakteru stavebních prací. Předchozí vlastník však své vyjádření čestným prohlášením následně upřesnil – uvedl, že stavební práce představovaly pouze rozsáhlejší rekonstrukci při částečném zachování stávajících konstrukcí, nikoliv kompletní odstranění původní stavby. 4. Správní orgány tedy neměly k dispozici nevyvratitelné důkazy o tom, že se jedná o nepovolenou stavbu. Žalobce nadto ve správním řízení doložil „žádost o zápis novostavby do listu vlastnictví“ tehdejšího vlastníka nemovitosti, podle kterého byla stavba zkolaudována dne 15. 6. 1979. Z historického ortofota je potom zřejmé, že stavba ve stejném půdorysu stála již v roce 1997, tedy déle než 25 let. 5. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný je přesvědčen, že v provedeném správním řízení postupoval v souladu s platným právem, a proto soudu navrhuje podanou žalobu pro nedůvodnost zamítnout. IV. Posouzení věci 7. Žaloba není důvodná. 8. Spornou skutkovou otázkou mezi žalobcem a žalovaným je, zda sporná stavba (objekt pro rodinnou rekreaci) představuje rekonstrukci (stavební úpravy) již dříve existující stavby, což tvrdí žalobce, nebo naopak novostavbu, což tvrdí žalovaný. 9. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona „[s]tavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena“. 10. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona „[s]tavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti“ (…). 11. Řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby jsou dvě samostatná řízení, byť jsou spolu v určitých ohledech významně provázána. V každém z těchto řízení však stavební úřad zkoumá naplnění odlišných zákonných podmínek. V řízení o odstranění stavby je stavební úřad oprávněn posuzovat pouze to, zda je stavba provedena bez rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazujícího anebo v rozporu s ním, a zda stavba nebyla dodatečně povolena. V tomto řízení stavební úřad nemá žádné diskreční oprávnění. Z toho současně vyplývá, že v řízení o odstranění stavby nejsou již jakkoli relevantní námitky týkající se toho, zda stavba mohla či měla být dodatečně povolena, např. tvrzená dobrá víra při realizaci stavby nebo námitky, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem či územně plánovací dokumentací (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu /NSS/ ze dne 7. 11. 2018, č. j. 9 As 368/2017 – 48). 12. V posuzované věci je přitom nesporné, že stavba dodatečně povolena nebyla. 13. Není tedy sporu o naplnění druhé části hypotézy § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, tedy že „stavba nebyla dodatečně povolena“. 14. Z první části citovaného ustanovení však plyne ještě další podmínka, která musí být naplněna, aby bylo možné rozhodnout o odstranění stavby, a to že stavba byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem. Pokud stavba žádný takový úkon nevyžadovala, není důvod k jejímu odstranění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2020, č. j. 43 A 126/2018 – 48). 15. Proto je v tomto řízení relevantní argumentace žalobce, že se jedná „pouze“ o rekonstrukci – stavba nevyžadovala územní rozhodnutí ani stavební povolení (srov. rozsudek NSS č. j. 6 As 314/2023‑38, odst. 16). Žalobce přitom totožnou argumentaci jako v žalobě uplatnil též v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. 16. Stavební úřad „odpovídá za úplnost skutkových zjištění nezbytných k prokázání existence zákonných předpokladů k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby a zároveň na něm leží důkazní břemeno“ (viz rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2019, č. j. 3 As 311/2017 – 31, bod 20). Důkazní břemeno k prokázání existence zákonných předpokladů pro nařízení odstranění stavby tedy leží na správních orgánech, nikoli na stavebníkovi. Stavebníka tíží břemeno k prokázání souladu stavby se zákonem v řízení o dodatečném povolení stavby. Neunese-li stavebník v řízení o dodatečném povolení stavby důkazní břemeno, nelze žádosti o dodatečné povolení vyhovět, a v takovém případě bude naplněna jedna z podmínek pro vedení řízení o odstranění stavby (stavba nebyla dodatečně povolena). V tomto řízení však bude již na správním orgánu, aby prokázal též to, že stavba byla provedena bez rozhodnutí, opatření či jiného úkonu stanoveného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním. 17. Podle zdejšího soudu správní orgány v posuzované věci skutkový stav zjistily dostatečně. Vycházely přitom především z protokolu o kontrolní prohlídce, kterou stavební úřad provedl dne 25. 6. 2020 a při níž pořídil fotodokumentaci. Zjištění z kontrolní prohlídky popsal žalovaný v napadeném rozhodnutí takto: „na pozemcích p. č. 1110/1 a 1110/2 k. ú. Bohunice se nachází stavba – objekt pro rodinnou rekreaci o půdorysných rozměrech 8,75 m x 4,66 m, z pořízené fotodokumentace je zřejmé, že se jedná o jednopodlažní objekt opatřený sedlovou střechou s podkrovím, stěny jsou zděné z pórobetonových tvárnic, zdivo je založeno na původním sklepu a částečně na tzv. ztraceném bednění, kterým byl obestavěn původní sklep“. 18. Těžiště argumentace žalovaného potom představuje dále citovaná pasáž napadeného rozhodnutí, ve které žalovaný zároveň vypořádal odvolací námitky: „Ze spisového materiálu vyplývá, že odvolatel k přípisu ze dne 22.2.2022, který zaslal na stavební úřad a ve kterém se vyjádřil k podkladům roz