4 Ads 134/2014 — Nejvyšší správní soud

31 A 51/2024- 392 - text  23 31 A 51/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobců: a) P. V., nar. X bytem X b) R. V., nar. X bytem X zastoupený zákonným zástupcem žalobcem a) oba v řízení zastoupeni advokátem JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M sídlem Mánesova 1175/48, 120 00 Praha 7 proti žalovanému: Zlínský kraj sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobci domáhali určení nezákonnosti zásahu žalovaného v období od 6. 7. 2024 do 21. 10. 2024 spočívajícího · v opomenutí učinit přiměřené a cílené kroky k zajištění dostupnosti poskytování sociálních služeb žalobci b) v nejméně omezujícím prostředí a v souladu s jeho potřebami; · v opomenutí učinit přiměřené a cílené kroky k zajištění dostupnosti poskytování sociálních služeb žalobci b) v nejméně omezujícím prostředí a v souladu s jeho potřebami a tím v prohloubení tíživé životní situace a společenského vyloučení žalobce a); · v opomenutí přijmout přiměřené úpravy pro skupinu osob se zdravotním znevýhodněním, které je žalobce b) příslušníkem, a pro žalobce b) tak, aby mohl využívat vhodných služeb sociální péče určených veřejnosti ve shodě s jeho potřebami; · v opomenutí přijmout přiměřené úpravy, aby mohl žalobce b) využívat vhodných služeb sociální péče určených veřejnosti ve shodě s jeho potřebami, a tím v prohloubení tíživé životní situace a společenského vyloučení žalobce a). II. Žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda se žalovaný dopustil nezákonného zásahu do práv žalobců a) a b) tím, že v rozporu s § 38 a § 95 písm. g) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nezajistil žalobci b) dostupnost služby sociální péče. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Podáním doručeným Krajskému soudu v Brně dne 2. 9. 2024 se žalobci domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Žalobní tvrzení (upravená k výzvě soudu a na základě změny skutkového stavu v průběhu řízení) lze shrnout následovně. Žalobci b) byl diagnostikován vysokofunkční autismus s ADHD kombinovaný s mentálním znevýhodněním v pásmu středního mentálního znevýhodnění, byla mu odstraněna štítná žláza v důsledku onkologického onemocnění, přiznána invalidita třetího stupně a byl omezen ve svéprávnosti. Žalobce a) je otcem a opatrovníkem žalobce b), samoživitelem pracujícím v celotýdenním provozu (údržbář atrakce) trpícím vážným neurologickým onemocněním krční páteře. Jelikož matka žalobce b) se po rozvodu s žalobcem a) v roce 2018 zřekla péče o syna a odstěhovala se do Francie a jelikož žalobce a) nemá žádnou možnost podpory ze strany rodiny, není žalobce a) vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu a zaměstnání schopen zajistit péči o žalobce b). 3. Žalobci b) byla rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 3. 2020 nařízena ústavní výchova poté, co napadl žalobce a) kovovou trubkou, lopatou a otvírákem na pivní láhve, neboť žalobce b) již nebyl schopen péči o něj zajistit. Žalobce b) pobýval až do 6. 7. 2024 v Dětském domově se školou a základní školou v Ostravě – Kunčicích. Žalobce a) již před tímto datem kontaktoval několik zařízení sociální péče s žádostí o umístění žalobce b) do jejich péče po propuštění z dětského domova, ale jeho žádosti byly odmítnuty. Žalobce a) se proto dne 17. 6. 2024 obrátil o pomoc na žalovaného; ten mu v odpovědi ze dne 3. 7. 2024 nastínil některé druhy existujících sociálních služeb, avšak nedoporučil mu žádné konkrétní zařízení, které by odpovídalo potřebám žalobce b). Dále sám uznal, že u domovů se zvláštním režimem, které žalobcům doporučil, jsou dlouhé čekací doby a že jsou zaměřené na starší osoby, než je žalobce b). Žalovaný též žalobcům předal kontakt na sociální pracovnici městského úřadu v Rožnově pod Radhoštěm. 4. Odlehčovací službu v Rožnově pod Radhoštěm mohl žalobce a) využít pouze jednou dne 25. 7. 2024. Kvůli nedostupnosti sociálních služeb musel být žalobce b) hospitalizován v nevhodném prostředí uzavřeného oddělení Psychiatrické nemocnice v Kroměříži od 27. 7. 2024 do 2. 9. 2024, tj. 37 dnů. Žalobce a) podal dne 29. 8. 2024 žádost o poskytnutí sociální služby žalobci b) v chráněném bydlení Dům Naděje Vizovice. Místní šetření proběhlo dne 26. 9. 2024 a dne 21. 10. 2024 byla uzavřena smlouva o sociálních službách. Od 21. 10. 2024 je žalobci b) poskytována sociální služba chráněné bydlení. Žalovaný však o této možnosti s žalobci nekomunikoval ani je o ní neinformoval. Skutečnost, že se žalobci a) podařilo najít tohoto konkrétního poskytovatele, je výsledkem šťastné shody okolností. Navíc se jedná o první vlaštovku, která zdaleka nepokryje potřeby lidí s poruchou autistického spektra a jejich pečovatelů, což potvrdila náměstkyně hejtmana Zlínského kraje v rozhovoru pro lokální televizi TVS dne 4. 9. 2024. 5. Žalovaný ví o „prekérní“ situaci žalobců a potřebě zajistit vhodné sociální služby nejméně od roku 2018, kdy byl kontaktován orgánem sociálně právní ochrany dětí („OSPOD“). V roce 2020 pak musel být kraj OSPODem kontaktován též v souvislosti s návrhem na nařízení ústavní výchovy žalobci b). Žalovaný si je též vědom dlouhodobé nedostupnosti služeb pro mladé dospělé s poruchou autistického spektra, intelektovým znevýhodněním a s chováním náročným na péči, jak vyplývá již z akčního plánu rozvoje sociálních služeb Zlínského kraje pro rok 2019. Dále je o této situaci informován obcemi s rozšířenou působností na svém území (Holešov, Otrokovice, Uherské Hradiště, Vsetín) v období srpen – září 2022, jak vyplývá z akčního plánu rozvoje sociálních služeb ve Zlínském kraji pro rok 2024 („akční plán 2024“). 6. Žalobci mají za to, že žalovaný v době od 6. 7. 2024 do 21. 10. 2024 nepodnikl potřebné kroky k zajištění dostupnosti a přístupnosti sociálních služeb, které by odpovídaly specifickým potřebám žalobce b), tj. specifickému zdravotnímu znevýhodnění a chování náročnému na péči. Žalobce b) má přitom právo na poskytnutí takové služby, která mu umožní vést důstojný život při zachování maxima osobní autonomie bez sociálního vyloučení; musí se tedy jednat o komunitní službu a nikoliv o velkokapacitní zařízení. Žalovaný tím porušil veřejné subjektivní právo žalobců na péči vyplývající z čl. 31 Listiny základních práv a svobod a z § 38 a § 95 písm. g) zákona o sociálních službách, jakož i právo na přiměřenou životní úroveň a sociální ochranu vyplývající z § 2 odst. 2 zákona o sociálních službách a čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských a sociálních právech (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 Sb.). Žalobce a) pak byl též zkrácen na veřejném subjektivním právu na podporu a pomoc dle čl. 19 a 28 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 10/2010 Sb. m. s., „CRPD“) či dle čl. 10, 30 a 31 Listiny. K tomu žalobci odkázali na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ve věci FIDH proti Belgii, stížnost č. 75/2011, a na právo žalobce a) „nepečovat“. 7. Žalobci též mají za to, že ze strany žalovaného došlo výše uvedeným jednáním k porušení principu rovnosti a zásahu do práva nebýt diskriminován na základě zdravotního znevýhodnění. Současně se jedná o nepřímou diskriminaci osob se zdravotním znevýhodněním, neboť žalovaný porušuje povinnost zajistit kolektivní i individuální přiměřené úpravy. Přiměřenými úpravami žalobci myslí poskytování vhodné (přiměřené) pobytové služby sociální péče jednak sociální skupině, ke které žalobce b) náleží, jednak individuálně žalobci b). Žalobci k tomu dále odkázali na stanovisko Veřejného ochránce práv sp. zn. 851/2018/VOP/JKV, KVOP-25091/2018. 8. Konečně žalobci tvrdí, že žalobce a) je obětí odvozené diskriminace z důvodu zdravotního znevýhodnění žalobce b). Žalobce a) je totiž nezákonným zásahem žalovaného udržován v pozici toho, kdo musí zajišťovat péči o žalobce b), i když tuto péči psychicky ani fyzicky nezvládá kvůli svému neurologickému onemocnění. Tato situace mu dále brání v možnosti pracovat, je ohrožen ztrátou zaměstnání, propadá se jeho životní úroveň a přišel o jakýkoli volný čas a možnost zapojovat se do společenského a kulturního života. K tomu žalobci odkázali na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 7. 2008 ve věci C-303/069 Coleman, a na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva („ESLP“) ze dne 22. 3. 2016 ve věci Guberina proti Chorvatsku, stížnost č. 23682/13. 9. Žalobci se z výše uvedených důvodů domáhali, aby soud určil nezákonnost zásahu žalovaného tak, jak je specifikován ve výroku tohoto rozsudku. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný poukázal na složitost systému zajišťování dostupnosti sociálních služeb a na skutečnost, že zákon o sociálních službách ani jiné právní předpisy pro osoby s poruchou autistického spektra neurčují žádný druh ani