31 Ad 8/2024 – Krajský soud v Brně

31 Ad 8/2024- 75 - text  6 31 Ad 8/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobce: V. M. bytem X zastoupený JUDr. Pavlem Širokým, advokátem sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. 8803-9/2024-900000-317, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 6. 2024, č. j. 8803-9/2024-900000-317, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15 342 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Širokého, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 24. 3. 2022 Celnímu úřadu pro Zlínský kraj žádost o doplacení nedoplatku na služebním příjmu za období let 2019 až 2022 v souladu se zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“). Tvrdil, že mu za výše uvedená období byla služebním orgánem z pracovní doby nezákonně odečítána přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která měla být zahrnuta do jeho služebního příjmu. 2. Prvostupňový orgán o žádosti rozhodl dne 18. 4. 2023, č. j. 11153-4/2023-640000-11, tak, že řízení o žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu za leden a únor 2019 z důvodu uplynutí promlčecí doby zastavil z důvodu zjevné bezpředmětnosti (výrok I.), řízení o žádosti za období prosinec 2021 až prosinec 2022 zastavil z důvodu zjevné bezpředmětnosti (výrok II.) a částečně vyhověl žádosti žalobce o doplacení služebního poměru za březen 2019 až listopad 2021 v rozsahu 1,5 hodiny (3 x 30 minut) představující rozdíl mezi vykázanou dobou služby a dobou skutečně odslouženou dne 12. 10. 2021, včetně zákonného úroku z prodlení od podání žádosti o doplacení služebního příjmu až do zaplacení. Ve zbývající části žádosti nevyhověl (výrok III). 3. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že řízení o žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu za prosinec 2021 až prosinec 2022 zastavil pro nepřípustnost (výrok I.), žádost žalobce o doplacení služebního příjmu za leden 2019 až listopad 2021 zamítl (výrok II napadeného rozhodnutí). II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci a věc nesprávně právně posoudil. 5. Svědci byli vybráni tak, aby vypovídali ve prospěch správních orgánů a jejich odpovědi jsou až na výjimky totožné. L. L. a R. L. v rozhodném období vůbec nebyli zařazeni na stejné služební místo jako žalobce. J. P. byl na totožném služebním místě zařazen pouze do 31. 8. 2019, tedy jen zanedbatelnou část rozhodného období. Nemohlo proto dojít k úplnému zjištění skutkového stavu věci. 6. Žalobce navrhoval výslech příslušníků pracujících v letech 2019 až 2022 na stejném pracovišti a vykonávajících stejné služby jako žalobce. Těmto jeho návrhům správní orgány nevyhověly. Žalobce odkazuje na § 180 odst. 1 služebního zákona, podle něhož je služební funkcionář povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Za tímto účelem je povinen opatřit si potřebné podklady. Faktický průběh služby na mobilním oddělení Celního úřadu pro Zlínský kraj v rozhodné době však v řízení zjištěn nebyl. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné. Skutkový stav nelze zjistit ani z listinných důkazů, neboť ty byly vyplňovány tak, jako by byl na oddělení služební zákon dodržován, ačkoli tomu tak fakticky nebylo. 7. Správní orgány rovněž nesprávně vyložily § 60 služebního zákona. Podle žalobce způsob výkonu služby umožňoval toliko výběr přiměřené doby na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 3 služebního zákona. Nešlo o přestávku na jídlo ve smyslu § 60 odst. 1 služebního zákona. 8. Ani žalovaný v napadeném rozhodnutí nerozporoval, že byl žalobce v rámci výkonu služby (i během přestávky na jídlo) povinen být na příjmu a být připraven přestávku přerušit a věnovat se výkonu služby. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že ad hoc dodatečně uložené povinnosti mohly být jen typově méně významné než povinnosti provázející vlastní výkon služby. 9. Za vykonanou službu náleží dle čl. 28 Listiny základních práv a svobod spravedlivá odměna. Neplacenou dobou odpočinku může být jen doba, s níž zaměstnanec může nakládat podle své úvahy, věnovat se oddechu a nebýt během této doby zaměstnavateli k dispozici. Tak tomu v žalobcově případě nebylo, neboť jeho povinností bylo za určitých okolností zasáhnout, nehledě na to, zda právě čerpá přestávku. Neobstojí tak závěr žalovaného, že služba mobilního dohledu je přerušitelná a má autonomní charakter. Žalobce byl při výkonu služby v režimu trvalé ostražitosti. 10. Závěrem žalobce namítal, že je to právě prvostupňový orgán, nikoliv žalobce, kdo si počínal nepoctivě. Na svém pracovišti zavedl praxi, v rámci které příslušníci hlídek mobilního dohledu vyplňovali výkazy docházky formálně správně, i když přestávky fakticky čerpány nebyly. Žalobce je slabší stranou vystupující v podřízeném postavení a nemůže mu být kladeno k tíži, že postupoval v souladu s touto zavedenou praxí. Ve věci je proto kruciální, aby byl řádně a úplně zjištěn skutkový stav. 11. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného, replika žalobce 12. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal na to, že problematika proplácení přestávek u Celní správy ČR doposud nebyla judikaturou řešena. Výkon činností celní správy spočívá ve správě cla a daní, v kontrole toku zboží na území ČR a v prevenci a potírání trestné a přestupkové činnosti s tím spojené. Podstatná část celní správy (včetně služby mobilního dohledu) má administrativní a odkladnou povahu. Činnost žalobce tak na rozdíl od činnosti příslušníků ostatních bezpečnostních sborů nevyžadovala okamžitou reakci. Má-li hlídka mobilního dohledu nebo hlídka dálniční policie přestávku ve službě, dohled nad veřejným pořádkem a trestání přestupků v terénu v danou chvíli niko nezajišťuje. Takové hlídky nejsou zastupovány. 13. Celní správa není součástí integrovaného záchranného systému. V případě služby mobilního dohledu tak nemůže vzniknout stav tzv. „trvalé ostražitosti“. Aktivní (přetržitý) výkon služební činnosti buď v dané chvíli po dobu čerpání přestávky nikdo nevykonává, nebo takový výkon počká, bez následků pro chráněné veřejné zájmy. Hypoteticky by stav „trvalé ostražitosti“ u nestřídaných příslušníků po dobu jejich přestávky byl v podmínkách celní správy představitelný v případě okrajových zvláštních pasivních (pohotovostních, nepřetržitých) služebních činností jako služba operačního střediska nebo zásahová jednotka. Napříč judikaturou však nelze nalézt případ, kdy by byl se svou žádostí úspěšný příslušník pěší hlídky či autohlídky policie, jehož výkon spočívá v aktivním přetržitém namátkovém dohledu nad veřejným pořádkem, u nějž nejsou stanovena žádná pravidla zastupitelnosti po dobu přestávky ve službě, a který je tudíž v době přestávky nestřídaný. 14. K neprovedení výslechu svědka M. M. a B. K. žalovaný uvedl, že se jedná o spolupracovníky, kteří požádali o doplatek příjmu shodně jako žalobce. V řízeních o jejich žádostech uvedli, že jejich osobní účast při výslechu není nutná a odkázali na svá písemná vyjádření. Pozdější požadavek na výslech těchto osob v jiném řízení považuje žalovaný za formální, účelový a neopodstatněný. Svědkové vyslechnutí v řízení vypovídali konzistentně a na výsledku celé věci neměli žádný zájem (oproti žalobcem navrženým svědkům B. K. a M. M.). Pokud jde o svědky L. L. a R. L., ti v době podání svědectví nebyli ve služebním poměru, což podle žalovaného akcentuje jejich nestrannost. Pokud měl žalobce, který se ze všech ústních jednání omluvil, pochybnosti o důvěryhodnosti svědků, mohl to namítnout bezprostředně poté, co obdržel protokoly s jejich výpověďmi, nikoli až účelově ex post. 15. Pro účely uplatnění § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru není rozhodné, zda výkon služby byl či nebyl v jednotlivém případě přerušen, ale zda to bylo obecně možné. Nebylo tak třeba zpětně jednotlivě zkoumat každou směnu. O obecné nemožnosti přerušení služeb na konkrétním oddělení má zpravidla povědomí služební funkcionář. 16. Výkon služby je přímý, autonomní a aktivní. Nezáleží na tom, zda příslušníci celní správy subjekty fyzicky kontrolují či zda s nimi jednají ve správním řízení. I v době přestávky jsou pravidelně přítomni na pracovišti, kde mají k dispozici mobilní telefon a pevnou linku, jejímž prostřednictvím jsou teoreticky dostupní i během čerpané přestávky. I v případě administrativních pracovníků se zcela výjimečně může stát, že budou k výkonu služby odvoláni během čerpané přestávky (např. svolaná okamžitá porada), nicméně taková excesivní potřeba není vlastní aktivnímu (aut