31 Af 22/2024 – Krajský soud v Brně

31 Af 22/2024- 50 - text  7 31 Af 22/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové v právní věci žalobce: PENZION ZUBR s.r.o., IČO: 29261481 sídlem Lískovec 42, 592 62 Ujčov zastoupená MORAVIATAX s.r.o., vykonávající daňové poradenství sídlem Podolí 328, 664 03 Podolí proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2024, č. j. 17971/24/5200-11431-713246, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Soud se v této věci zabýval tím, zda správce daně přistoupil ke stanovení daně z příjmů právnických osob podle pomůcek v souladu se zákonem. 2. Finanční úřad pro Kraj Vysočina („správce daně“) provedl u žalobce daňovou kontrolu daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014. V rámci kontroly dospěl k závěru, že nelze stanovit daň dokazováním a přistoupil ke stanovení daně podle pomůcek. Na základě výsledku daňové kontroly vydal dne 7. 3. 2024 dva dodatečné platební výměry na daň z příjmu právnických osob za zdaňovací období 2013, č. j. 285659/24/2914-50522-700528, a 2014, č. j. 286022/24/2914-50522-700528 (oba dohromady dále jen „dodatečné platební výměry“), kterými žalobci dodatečně snížil daňovou ztrátu o částku 80 567 Kč a 669 197 Kč a stanovil žalobci penále ve výši 806 Kč a 6 692 Kč. 3. Žalobce proti dodatečným platebním výměrům podal odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 6. 2024, č. j. 17971/24/5200-11431-713246 („napadené rozhodnutí“), zamítl a dodatečné platební výměry potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobce namítal, že nebyly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, a doměření daně je proto nezákonné. Byť žalobce nepředložil správci daně ani skladové evidence ani důkazní prostředky prokazující provedení inventarizace zásob, poskytl správci daně celou řadu jiných důkazních prostředků. Samotné nepředložení skladové evidence pak nemůže být jediným důvodem pro závěr o nemožnosti stanovení daně dokazováním a pro přechod ke stanovení daně podle pomůcek. 5. Žalobce nesouhlasí s výběrem srovnatelných ekonomických subjektů. Zásadní vadou je vymezení místa výkonu činnosti. Podnikání žalobce se nachází v turisticky nepříliš atraktivní oblasti na okraji Kraje Vysočina. Za srovnatelný proto nelze bez dalšího považovat jakýkoliv subjekt z oblasti celého kraje, pokud tento subjekt dle ekonomických výsledků zjevně sídlí v daleko atraktivnější oblasti. Lokalita tak měla být definována dle charakteru místa a za srovnatelné subjekty měly být označeny např. i ty, co se nacházejí na území Jihomoravského kraje nedaleko žalobce. Žalovaný do srovnání zahrnul zjevně nesrovnatelné subjekty A-C, které dosahovaly zcela odlišných tržeb než jediný srovnatelný subjekt D. Jelikož žalovaný nevymezil, proč do srovnání zvolil subjekty A-C, které dosahovaly jiných ekonomických ukazatelů než subjekt D, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Jako pomůcku pak správní orgány využily průměrné hodnoty ekonomických ukazatelů. Z judikatury přitom vyplývá, že není nutné porovnávat více subjektů, ale postačuje jeden srovnatelný. Výše nákladů uplatněná žalobcem je pod průměrnou výší nákladů srovnatelných subjektů. Je tedy zjevné, že výše nákladů uplatněná žalobcem nebyla nereálná. Kdyby správce daně využil pouze subjekt D, doměřená daň by byla diametrálně nižší. Zprůměrováním údajů subjektů A-D tak byly uměle navýšeny ekonomické hodnoty, v důsledku čehož je stanovená daň zcela nepřiměřená a nereálná. 6. Žalovaný v žádném z kontrolovaných období nezpochybnil správnost či úplnost žalobcem tvrzených výnosů. Nebyl proto dán důvod pro stanovení výnosů náhradním způsobem. Jelikož správce daně neodůvodnil, proč ke stanovení tržeb podle pomůcek přistoupil, je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Podle pomůcek měl případně správce daně stanovit pouze náklady na prodané zboží a spotřebu materiálu. Náklady na energie i služby zpochybněny nebyly a z rozhodnutí neplyne, proč tyto náklady nebyly přiznány v prokázané výši. 7. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný setrval na svém právním názoru a odkázal na napadené rozhodnutí. To je plně přezkoumatelné, jak je zřejmé také ze skutečnosti, že žalobce se závěry žalovaného polemizuje. 9. Správce daně dostatečně vymezil pochybnosti, které vznikly na základě nepředložené skladové evidence. Žalobce však nepředložil jiné důkazní prostředky, které by ji nahradily, ani neprokázal provedení inventarizace zásob. Jelikož žalobce sdělil, že nemá k dispozici skladové karty zásob, sešity se záznamy vyskladněných zásob, vnitřní směrnici přirozených úbytků, jídelní a nápojové lístky, kalkulace jídel ani knihy ubytovaných hostů, neexistovaly důkazní prostředky, kterými by bylo možné pohyb zásob, jejich ocenění a využití prokázat. Byl to žalobce, kdo neunesl důkazní břemeno a neprokázal skutečnosti rozhodné pro věc. Správci daně tak v důsledku důkazní nouze nezbylo než stanovit daň prostřednictvím pomůcek. 10. Daň byla prostřednictvím pomůcek stanovena spolehlivě a nedošlo ke zjevně nesprávným či nelogickým postupům. Volba pomůcek je zcela v kompetenci správce daně, přičemž byly zvoleny adekvátně k předmětu, charakteru a způsobu podnikání žalobce. Správce daně subjekty vybral v souladu s ustálenou judikaturou, přepočítal je koeficientem srovnatelnosti na velikost podnikání žalobce, zohlednil také poměr vyšších nákladů v prvních letech podnikání. Bylo by nevhodné, aby správce daně z vybraných srovnatelných subjektů vytřídil pouze ty, u nichž jsou zjištěné údaje ku prospěchu žalobce. Takový postup by byl v rozporu s potřebou stanovit daň dostatečně spolehlivě. 11. V důsledku chybějící skladové evidence nelze ověřit, zda účtované zboží bylo také prodáno a zda jsou tržby z jeho prodeje zaúčtované v plné výši do výnosů. Bez evidence tedy nebyla prokázána vazba na vykázané tržby, což vedlo právě ke stanovení daně podle pomůcek. Správce daně tak výnosy žalobce zpochybnil. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 12. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. 13. Žaloba není důvodná. 14. Námitky nepřezkoumatelnosti soud neshledal důvodnými. Nepřezkoumatelnost je jednou z nejzávažnějších vad, kterou může být správní rozhodnutí zatíženo. Aby bylo rozhodnutí přezkoumatelné, z odůvodnění musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal žalovaný za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech podstatných pro věc a jak se vypořádal s uplatněnými námitkami. Nepřezkoumatelnost je tedy objektivní překážkou, která znemožňuje věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tj. zjistit jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (např. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, nebo rozsudky ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015-45, nebo ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35). Podle soudu se však žalovaný s uplatněnými námitkami vypořádal dostatečně, jeho hodnocení je srozumitelné a logické a z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze seznat, proč žalovaný rozhodl tak, jak rozhodl. Správce daně i žalovaný dostatečně ozřejmili (zejména strany 5 až 7 zprávy o daňové kontrole a odstavce 63 až 66 napadeného rozhodnutí), proč nebylo možné stanovit daň dokazováním. Zpráva o daňové kontrole od str. 9 a napadené rozhodnutí od str. 14 se pak podrobně zabývají vymezením pomůcek a stanovením daně. Neexistuje tak žádná objektivní překážka pro to, aby soud mohl napadené rozhodnutí přezkoumat v mezích žalobních bodů. 15. Daňové řízení je postaveno na zásadě, že daňový subjekt má povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a povinnost toto své tvrzení prokázat (břemeno důkazní). Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení či jiných podáních nebo k jejichž prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení oprávněně vyzván (§ 92 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád). Je tedy odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení. Svá tvrzení prokazuje zejména svým účetnictvím a jinými povinnými evidencemi a záznamy. Předloží-li daňový subjekt formálně bezvadné účetní doklady, přenáší se důkazní břemeno na správce daně, který je následně povinen prokázat případné pochybnosti týkající se věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti účetnictví a jiných povinných záznamů. Pokud správce daně vážné a důvodné pochyby prokáže, důkazní břemeno přechází zpět na daňový subjekt (viz např. rozsudky ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 Afs 174/2019-34, ze dne 22. 8. 2013, č. j. 1 Afs 21/2013-66, ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Afs 14/2012-65, nebo ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119, č. 1572/2008 Sb. NS