32 Az 8/2024 – Krajský soud v Brně

32 Az 8/2024- 74 - text pokračování 1 32 Az 8/2024 32 Az 8/2024-74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: V. Ch. st. přísl. G. t. č. pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne ze dne 21. 12. 2023, č. j. OAM-1586/ZA-ZA11-ZA01-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. II. Obsah žaloby 2. Žalobce zejména uvedl, že žalovaný nesprávně aplikoval zákon o azylu, když opakovanou žádost posoudil jako nepřípustnou pro absenci nových tvrzení a důvodech potřeby mezinárodní ochrany. 3. Žalobce nebyl žalovaným poučen, že pokud nedodá poklady v prvním řízení, tak u opakované žádosti nebudou brány v potaz. Dne 24. 11. 2023 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 10. 12. 2023 pak zaslal žalovanému další podklady ke svým vyjádřením k poskytnutí údajů o mezinárodní ochraně. Aniž by se žalovaný podklady zabýval, tak dne 11. 12. 2023 předvolal žalobce k seznámení se s podklady rozhodnutí na den 14. 12. 2023. Ani tento den neměl žalovaný podklady ze dne 10. 12. 2023 přeloženy. Dne 14. 12 2023 se pak k tlumočení dostavila N. S., která měla se žalobcem konflikt při tlumočení během soudního jednání na Krajském soudu v Brně. Žalobce upozornil žalovaného, že je s tlumočnicí ve při a dožadoval se změny tlumočníka a termínu seznámení se s podklady. Žalovaný mu k tomu sdělil, že nemá právo si tlumočníka vybírat, přičemž N. S. je soudní tlumočnice. Žalobce dále argumentoval tím, že byl porušen Etický kodex Komory soudních tlumočníků a soudních překladatelů. Tlumočník je povinen dodržovat zásadu nestrannosti a nezávislosti. 4. Žalobce dále namítal, že se domáhal po žalovaném, aby podklady k zemi původu byly vytištěny ve formátu A 4, neboť kopie na telefon nebyla dostatečné kvality, aby ji mohl poslat své právní zástupkyni do Gruzie. Žalovaný to odmítnul učinit. 5. Žalobce dále namítal, že si žalovaný neshromáždil dostatek aktuálních a relevantních podkladů pro vydání rozhodnutí. Podle zprávy Freedom House z roku 2023 jsou práva v Gruzii na úrovni 58 %. Politická práva jen 22/40 a lidská práva 36/60. Svoboda tisku je na úrovni 2/4. Existuje sice možnost se vyjádřit, ale vláda je agresivní vůči kritickým novinářům. Tisku i TV hrozí znárodnění, pokud je proti vládnoucí straně. Lidé jsou zadrženi, aby byli nuceni platit kauce. 6. Z názvu žalovaným použit zprávy je přitom zřejmé, že byla vytvořena pro zařazení Gruzie na seznam bezpečných zemí, nikoliv pro účely individuálního posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Již z tohoto důvodu považuje žalobce tuto zprávu za neobjektivní a nedostatečnou. Zpráva je výtahem jiných zpráv a sestavena zcela účelově, aby tato země vyzněla jako bezpečná země původu. Žalovaný měl předložit kompletní zprávy, ze kterých čerpal, či alespoň měl předložit celé kapitoly těchto zpráv. Zprávu nelze považovat za přesnou, jak plyne z § 23 písm. c) zákona o azylu. 7. Žalobce dále namítal, že žalovaný postupoval nesprávně, neboť nepřihlédnul k novým podkladům předloženým žalobcem. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní, neboť žaloba neprokazuje nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. IV. Jednání před soudem 9. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil. 10. Žalovaný uvedl obdobné skutečnosti jako ve vyjádření k žalobě. V. Posouzení věci krajským soudem 11. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. 12. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ 13. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů. 14. Soud se tedy zabýval posouzením žalobcem tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí spočívající v nesplnění podmínek pro zastavení řízení v případě další opakované žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. 15. Dle ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu se pro účely tohoto zákona rozumí opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou před nabytím právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany nebo kdykoli po nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. 16. Podle § 10 a) odst. 1 písm. e) zákona o azylu, žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11 a odst. 1. 17. Dle ustanovení § 11a odst. 1 zákona o azylu podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 18. Dle ustanovení § 11a odst. 2 zákona o azylu není-li opakovaná žádost nepřípustná, ministerstvo rozhodne o udělení nebo neudělení mezinárodní ochrany, pokud není odůvodněn jiný postup. 19. Dle ustanovení § 25 písm. i) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 20. Cizinec má tedy možnost žádat o mezinárodní ochranu opakovaně, jeho žádost však bude nepřípustná a řízení o ní zastaveno ve smyslu ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 25 písm. i) zákona o azylu, pokud neuvede nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska mezinárodní ochrany, které nemohl uplatnit v předchozí žádosti, nebo pokud se situace v jeho zemi původu nezměnila takovým způsobem, že by to mohlo opodstatněnost nové žádosti zakládat. Zákon o azylu pro první opakovanou žádost výslovně počítá také se skutečnostmi nebo zjištěními, které se objevily, tedy nejen s těmi, které cizinec uvedl. 21. K důvodnosti žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, která byla předmětem napadeného rozhodnutí, uvádí soud následující. 22. Z dikce citovaného ustanovení § 11 a zákona o azylu lze dovodit nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat, a to nutnost uvést nové skutečnosti nebo zjištění a podmínka, aby se přitom jednalo o takové skutečnosti nebo zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. Za nové skutečnosti nebo zjištění je poté nutno považovat nikoliv jakékoliv nové skutečnosti nebo zjištění, nýbrž pouze takové, které by mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele. Ostatně v jiných případech by nové správní řízení pozbývalo smysl, protože jeho výsledek by byl předem daný a ve svém důsledku by takové správní řízení nekorespondovalo s požadavkem hospodárnosti vnímaným jakožto dosahování žádoucích výsledků s co nejmenšími možnými náklady. V případě druhé z uvedených podmínek soud připomíná, že v rámci azylového řízení existují dvě základní povinnosti – břemeno důkazní a břemeno tvrzení. Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil ve svém rozsudku ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 - 86: „Zatímco důkazní břemeno může v některých případech nést i správní orgán, povinnost tvrzení leží vždy na žadateli o azyl. Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jed