33 A 23/2025 – Krajský soud v Brně

33 A 23/2025- 34 - text pokračování 9 33 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: D. D. P. st. příslušnost X zastoupen: Mgr. Marek Eichler, advokát Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 žalovaná: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2176/2, 130 00 Praha 3 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2025, č. j. CPR-8848-7/ČJ-2025-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 21. 7. 2025, č. j. CPR-8848-7/ČJ-2025-930310-V242 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná změnila výrok rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytových agend (dále též jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 21. 1. 2025, č. j. KRPB-188465-22/ČJ-2024-060026-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „rozhodnutí o správním vyhoštění“), tak, že dobu správního vyhoštění zkrátila ze dvou let na šest měsíců a současně zrušila povinnost žalobce ve smyslu § 123b odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále pouze „ZPC“), se s týdenní frekvencí osobně hlásit v sídle prvostupňového orgánu. Ve zbytku žalovaná rozhodnutí o správním vyhoštění jako zákonné a správné potvrdila. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 a 9 uložil žalobci správní vyhoštění a stanovil dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, v délce dvou let ode dne, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU. Současně správní orgán I. stupně stanovil žalobci dobu k vycestování z území členských států EU v délce 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. Na žalobce se nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 ZPC. Žalobci byla prvostupňovým rozhodnutím uložená též povinnost, aby se v souladu s § 123b odst. 1 písm. d) ZPC pravidelně každou středu v 17:00 hod. osobně hlásil v sídle prvostupňového orgánu ode dne doručení rozhodnutí o správním vyhoštění až do svého vycestování z území. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula průběh správního řízení a dosavadní pobytovou historii žalobce v ČR. Poté v rozsahu odvolacích námitek přezkoumala rozhodnutí o správním vyhoštění. 4. Žalovaná zdůraznila, že správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu dostatečném pro naplnění zákonných důvodů pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodů 4 a 9 ZPC. Ve správním řízení shromážděné informace umožňují posouzení charakteru rodinných vazeb žalobce i bez nutnosti provedení dalšího výslechu jeho rodinných příslušníků. K rodinným poměrům se žalobce dostatečně vyjádřil při výslechu, přičemž výslechy dalších rodinných příslušníků by nepřinesly žádné nové skutečnosti. Žalobce měl v průběhu výslechu prostor vyjádřit se ke všem relevantním skutečnostem, jež byly následně ověřeny výpovědí jeho otce, který byl ve správním řízení vyslechnut jako svědek. 5. Závěr o existenci rodinných vazeb nebyl ve správním řízení nijak zpochybněn a tyto vazby byly řádně zohledněny při hodnocení přiměřenosti rozhodnutí. Není povinností správního orgánu navádět cizince k uvádění určitých odpovědí, přičemž pouhá strohost výslechu není důvodem, aby jej správní orgán opakoval či doplňoval. Prvostupňový orgán z důvodu nadbytečnosti nebyl povinen provádět místní šetření v žalobcově škole ani nemusel doplňovat spisový materiál o podklady týkající se řízení o žádosti žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o dlouhodobý pobyt, jelikož tyto se ve správním spise již nachází. 6. Námitka žalobce stran nedostatečného posouzení možností návratu do Vietnamu je nedůvodná, neboť žalobce vlastní ve Vietnamu nemovitost a zná tamní jazyk. Rozhodný není ani argument, že aktuálně není možné z Vietnamu požádat o zaměstnaneckou kartu, neboť český právní řád v případě možností návratu cizince do ČR žádné zvláštní záruky neposkytuje. 7. K vyhoštění žalobce přistoupil prvostupňový orgán proto, že žalobce dlouhodobě a opakovaně nerespektuje platná rozhodnutí správních orgánů, neboť v minulosti mu byla již dvakrát uložena povinnost z ČR vycestovat, což vědomě neučinil. Navíc za dobu neoprávněného pobytu žalobce nevyvinul žádné úsilí ani snahu dát si své pobytové oprávnění do souladu se zákonem. Správní orgány již dvakrát zvolily mírnější opatření, která ovšem žalobce zcela ignoroval. Nynější správní vyhoštění je proto přímým důsledkem jeho chování, přičemž opětovné uložení povinnosti opustit území žalovaná za dané situace shledal neefektivní. 8. Žalovaná přezkoumal přiměřenost správního vyhoštění a zohlednil ji formou snížené doby zákazu vstupu žalobce na území členských států EU v délce šesti měsíců, což se blíží minimální zákonné hranici. Třebaže v důsledku správního vyhoštění zcela jistě dojde k zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, vzhledem k okolnostem věci považuje žalovaná takový zásah za přiměřený. Proto o odvolání rozhodl způsobem uvedeným výše. III. Žaloba 9. Žalobce má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Namítal, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci a napadené rozhodnutí je z hlediska dopadů do oblasti soukromého a rodinného života nepřiměřené. 10. Žalobce je přesvědčen o nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí, pokud jde o druh uloženého opatření i jeho délku. Žalobce je sice již zletilý, avšak dle předchozí právní úpravy by se na něj mělo pohlížet jako na zletilé nezaopatřené dítě. Uvedl, že má na území ČR svoji kompletní rodinu a zároveň i družku (občanku ČR), přičemž se plánují uzavřít manželství. V minulosti v ČR disponoval trvalým pobytem a v současné době řeší možnost získání povolení k dlouhodobému pobytu. Realizace správního vyhoštění by tak nepřiměřeně zasáhla fungování celé rodiny a vedla k nenávratnému narušení rodinných vazeb. 11. Za situace, kdy v minulosti nebylo žalobci z důvodu nepřiměřenosti uloženo správní vyhoštění, ale jen povinnost opustit území, je absurdní, aby poté, co se vazby žalobce v ČR ještě prohloubily, bylo posléze přistoupeno ke správnímu vyhoštění. Pouhé snížení doby zákazu vstupu na území členských států EU žalobce považuje za nedostačující a naprosto nepřiměřené. 12. Žalobce se spoléhá na to, že Nejvyšší správní soud vyhoví jeho žádosti o upuštění od osobního podání žádosti na zastupitelském úřadě, pročež bude moci požádat o dlouhodobý pobyt přímo v ČR, což by kvůli správnímu vyhoštění nebylo možné. Správní orgány zároveň absentovaly na zjištění potřebných hledisek nutných k posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí vůči žalobci a jeho rodině tak, jak vyplývají z judikatury správních soudů. 13. Pro uvedená pochybení žalobce zdejšímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalované 14. Ve svém vyjádření ze dne 5. 8. 2025 žalovaná odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se detailně vyjádřila k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedla důvody, proč odvolání žalobce nevyhověl. Žalovaná se ve svém rozhodnutí podrobně zabýval otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění do soukromého a rodinného života žalobce. V rámci správního řízení byl zjišťován osobní a rodinný stav žalobce, přičemž vztah s družkou žalobce poprvé zmínil až v podané žalobě, aniž by svůj vztah doložil či blíže konkretizoval. 15. V řízení byly zjištěny a posouzeny všechny rozhodné okolnosti, přičemž k mírnějšímu opatření dle § 50a ZPC nebylo možné s ohledem na pobytovou historii žalobce přistoupit. Žalobce totiž předchozí opatření k opuštění území nerespektoval a neprojevil ochotu z ČR vycestovat. Žalovaná je přesvědčena, že za daných okolností nelze od uložení správního vyhoštění upustit a že v daném případě je třeba vnímat správní vyhoštění jako přiměřené opatření. Jelikož je napadené rozhodnutí plně v souladu se zákonem, žalovaná krajskému soudu navrhla zamítnutí žaloby. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 16. Ze správního spisu vyplývá, že se dne 13. 9. 2024 dostavil žalobce do sídla správního orgánu I. stupně za účelem vyřešení své pobytové situace. Kontrolou předloženého cestovního dokladu bylo zjištěno, že žalobce nemá v současné době platné žádné pobytové oprávnění a na území ČR pobývá v období od 14. 12. 2023 do 13. 9. 2024 neoprávněně. Současně bylo zjištěno, že žalobci byla v minulosti prvostupňovým orgánem již dvakrát uložena povinnost opustit ČR a byla mu určena lhůta k vycestování z území, již žalobce nerespektoval. Ve správním spisu se nachází především kopie předchozích rozhodnutí ve věci žalobce