33 A 37/2024 – Krajský soud v Brně

33 A 37/2024- 32 - text pokračování 7 33 A 37/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: T. T. M. státní příslušnost X bytem X zastoupené Mgr. Pavlína Zámečníková, advokátka sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 11. 2024, č. j. MV-148083-4/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasnou žalobou se žalobkyně u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) domáhala zrušení shora citovaného rozhodnutí žalované (dále též „napadené rozhodnutí“). Tím žalovaná zamítla její odvolání proti usnesení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“ nebo „správní orgán I. stupně“), ze dne 29. 8. 2024, č. j. OAM-26136-14/ZM-2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), a toto rozhodnutí potvrdila. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zastavil správní řízení vedené pod sp. zn. OAM-26136/ZM-2024 z důvodu dle § 169r odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), neboť žádost žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty byla podána v době, kdy k tomu žalobkyně nebyla oprávněna. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná na základě správního spisu shrnula skutkový stav věci a průběh správního řízení. Následně posoudila důvodnost odvolání. 4. Žalovaná se ztotožnila s postupem správního orgánu I. stupně, který řízení o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty zastavil, neboť žalobkyně žádost podala v době, kdy k tomu již nebyla oprávněna. Připomněl, že žalobkyně na území ČR dosud pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území, které jí bylo vydáno za účelem realizace soužití s jejím manželem, který dne 25. 2. 2022 zemřel. Právě úmrtí manžela je přitom rozhodnou skutečností, na základě které je žalobkyně cizinkou definovanou v § 45 odst. 3 písm. a) ZPC, a tudíž byla povinna svou žádost o zaměstnaneckou kartu podat ve lhůtě jednoho roku od úmrtí manžela, jak je uvedeno v § 45 odst. 6 ZPC. Žalobkyně však žádost o zaměstnaneckou kartu podala dne 29. 4. 2024, tedy až po více než dvou letech od okamžiku úmrtí svého manžela, a tudíž v době, kdy k jejímu podání již nebyla oprávněna. 5. Ustanovení § 45 odst. 3 písm. a) a odst. 6 ZPC je v případě podání žádosti o zaměstnaneckou kartu cizincem pobývajícím na území ČR dosud na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území ustanovením speciálním vůči obecnému ustanovení § 42g odst. 5 ZPC, kde jsou vymezeny podmínky pro podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Pokud jsou přitom podmínky pro držitele povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny upraveny zvláštním (speciálním) ustanovením odlišně, pak se obecná právní úprava nepoužije. Tento závěr potvrdil taktéž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve svém rozsudku ze dne 4. 3. 2024, č. j. 60 A 1/2024-31. 6. Vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně při zastavení řízení postupoval v souladu se ZPC i judikaturou správních soudů, žalovaná odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. III. Žaloba 7. Žalobkyně má napadené rozhodnutí za nezákonné. Není totiž zřejmé, z jakého důvodu správní orgány její žádost posoudily jako žádost o povolení k pobytu za jiným účelem podle § 45 odst. 1 ZPC, a nikoli jako žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 5 ZPC. Získání nového povolení k pobytu a změna účelu dosavadního pobytu jsou zcela odlišná správní řízení s odlišnou právní úpravou. 8. Správní orgány obě tato řízení nesprávně ztotožňují. Pokud cizinec žádá o změnu účelu svého dosavadního pobytu dle § 45 ZPC, je po vyhovění žádosti stále držitelem jediného pobytového oprávnění. Naopak v případě žádosti o další pobytové oprávnění se po vyhovění žádosti stává současně držitelem dvou separátních pobytových oprávnění. V řízení musí být vždy postaveno najisto, jakou žádost cizinec vlastně podává, neboť v případě, kdy nežádá o změnu pobytového oprávnění, nelze ustanovení § 45 ZPC použít. 9. To je i případ žalobkyně. Ta totiž v době platnosti svého povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny podala žádost o vydání zaměstnanecké karty, nikoliv o změnu pobytu. Na její žádost proto nelze § 45 ZPC aplikovat. Svou argumentaci žalobkyně podpořila odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2018. č. j. 1 Azs 255/2018-24. 10. Jelikož správní orgány posoudily žádost žalobkyně v nesprávném procesním režimu, žalobkyně krajskému soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalované 11. Žalovaná trvá na správnosti svého rozhodnutí, na jehož obsah odkázala. Poněvadž je žalobkyně cizinkou ve smyslu § 45 odst. 3 písm. a) ZPC, byla povinna svou žádost podat ve lhůtě jednoho roku od úmrtí manžela. Ustanovení § 45 odst. 3 písm. a) a odst. 6 ZPC mají z důvodu speciality přednost před obecnou právní úpravou pro vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 5 ZPC. V řešené věci byly splněny veškeré podmínky pro zastavení řízení a správní orgány postupovaly v souladu s právními předpisy. Žalovaná proto navrhla zamítnutí žaloby. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 12. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně na území ČR dosud pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, jež jí bylo opakovaně prodlužováno, naposledy s platností do 30. 4. 2024. Dne 29. 4. 2024 podala žalobkyně u správního orgánu I. stupně žádost o zaměstnaneckou kartu na pracovní pozici „pomocný kuchař u zaměstnavatele HANOKA s. r. o.“ Ke své žádosti doložila kopii dosavadního povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR č. X, kopii cestovního pasu státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky č. X, jakož i doklad o zajištění ubytování v ČR. 13. Jelikož správní orgán I. stupně po přezkoumání podmínek pro podání žádosti zjistil, že žádost žalobkyně o zaměstnaneckou kartu není způsobilá k meritornímu projednání, prvostupňovým rozhodnutím řízení o žádosti zastavil podle § 169r odst. 1 písm. d) ZPC. O blanketním odvolání žalobkyně posléze rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím, které je předmětem přezkumu krajským soudem v této věci. VI. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], jedná se o žalobu přípustnou (zejm. § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.) a podanou ve lhůtě podle § 172 odst. 1 ZPC. 15. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastnice řízení s tímto postupem souhlasily (nevyjádřily výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. 16. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu věci krajský soud vycházel ze správního spisu předloženého žalovanou. 17. Žaloba není důvodná. 18. Podstata souzené věci spočívá v tom, zda postupovaly správní orgány správně, jestliže o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty nerozhodovaly meritorně (věcně), ale řízení zastavily z důvodu podle § 169r odst. 1 písm. d) ZPC. Žalobkyně je přesvědčena, že její žádost neměla být posuzována v režimu ustanovení § 45 ZPC, ale naopak na ní mělo být nahlíženo optikou ustanovení § 42g odst. 5 ZPC. Pokud by tomu tak bylo, nebylo by možné řízení zastavit proto, že žalobkyně svou žádost podala v době, kdy k tomu již nebyla oprávněna. 19. Pro účely posouzení věci je nejprve nezbytné předestřít rozhodnou právní úpravu. Podle § 42g odst. 5 ZPC platí: „Žádost o vydání zaměstnanecké karty se podává na zastupitelském úřadu. V průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za jiným účelem může cizinec žádost o vydání zaměstnanecké karty podat ministerstvu. Žádost nelze na území ministerstvu podat, pokud cizinec na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území nebo na povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území; to neplatí, jde-li o cizince, který na území pobýval na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) až c) nebo § 33 odst. 3 a následně na území pobý