33 Az 10/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 10/2025- 28 - text pokračování 8 33 Az 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: A. G. státní příslušnost X hlášena k pobytu X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. OAM-1417/ZA-ZA11-P06-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou se žalobkyně domáhala u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2025, č. j. OAM-1417/ZA-ZA11-P06-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž jí nebyla udělena mezinárodní ochrana ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul podstatné informace sdělené žalobkyní v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem nynější (celkově druhé) azylové žádosti žalobkyně je legalizace pobytu na území ČR, kde by žalobkyně chtěla se svým synem pobývat u své sestry. Dále žalobkyně za důvod své žádosti označila snahu ochránit svého zletilého syna před odvodem do ruské armády. 3. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí rozebral důvody žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu v ČR, přičemž konstatoval, že žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky nutné pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Zdůraznil, že sama žalobkyně v průběhu pobytu v Ruské federaci neměla žádné problémy s místními státními orgány či bezpečnostními složkami a jediným důvodem jejího odchodu z vlasti byla snaha ochránit syna před odvedením do armády, jehož se rozhodla ukrýt u své sestry trvale žijící v ČR. 4. V tomto ohledu žalovaný uzavřel, že syn žalobkyně je dospělý, plně právně způsobilý a zdravý. Zároveň připomněl, že si v ČR podal vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž uvedl sám za sebe své důvody, se kterými se již žalovaný řádně vypořádal v rámci rozhodnutí pod č. j. OAM-1418/ZA-ZA11-P06-2024. Za těchto okolností se tedy žalovaný odmítl zabývat obavami žalobkyně týkajícími se individuálních potíží jejího syna, jelikož byly předmětem samostatného správního řízení. 5. Snahu žalobkyně zlegalizovat si svůj pobyt na území ČR vyhodnotil žalovaný z hlediska důvodů pro udělení azylu či doplňkové ochrany jako irelevantní. Podání žádosti o mezinárodní ochranu není určeno k řešení pobytové situace cizince v ČR a nemůže být k tomuto účelu zneužíváno, a to ani za situace, kdy vláda ČR v souladu se zákonem č. 175/2022 Sb. stanovila v souvislosti s vypuknutím vojenského konfliktu na území Ukrajiny vyvolaném invazí vojsk Ruské federace nepřijatelnost určitých vízových a pobytových žádostí podávaných na zastupitelských úřadech ČR občany Ruska. Je legitimním právem každého suverénního státu omezit vydávání pobytových titulů občanům země, jež závažně porušila své mezinárodní závazky. 6. V případě žalobkyně pak žalovaný nenašel ani žádné důvody pro udělení národního humanitárního azylu, přičemž hodnotil zejména rodinné, sociální a ekonomické poměry žalobkyně. V souladu s názorem Nejvyššího správního soudu nelze existenci rodinných vazeb žadatele na území ČR považovat za dostatečně silný důvod, aby mohl být cizinci udělen azyl z humanitárních důvodů. Navíc ani synovi žalobkyně na jeho žádost v ČR nebyla mezinárodní ochrana udělena. 7. Jelikož žalovaný neshledal, že by žalobkyni v případě návratu do Ruska hrozilo pronásledování či vážná újma, tak její žádost zamítl. III. Žaloba 8. Žalobkyně má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, poněvadž se žalovaný nezabýval jejími obavami týkajícími se ochrany jejího syna před odvodem do armády. Žalovaný nezjišťoval, jaké konkrétní důvody vedly žalobkyni ke skrývání syna před vojenskou službou, ani neporovnával výpověď žalobkyně s informacemi o zemi původu. Není přípustné, aby žalovaný tyto důvody ze svého posouzení vyjmul, jestliže právě na nichž žalobkyně vystavěla svou žádost. Žalovaný rovněž v rozporu se zákonem nevysvětlil, z jakých důvodu neposkytl žalobkyni v ČR ochranu formou národního humanitárního azylu. 9. Napadené rozhodnutí pak trpí i formálním nedostatkem, neboť na něm absentuje podpis vyřizující osoby, ačkoliv zkratka „v. r.“ u jejího jména značí, že jí podepsáno být mělo. Rozhodnutí tudíž obsahuje pouze podpis osoby odpovídající za správnost vyhotovení, což je v rozporu nejenom s požadavky zákona, nýbrž i judikaturou Nejvyššího správního soudu. 10. Žalobkyně současně namítala, že podle nařízení vlády č. 55/2024 Sb. je jí znemožněno požádat v ČR o pobytové oprávnění i přes to, že jako Arménka není etnickou Ruskou. Je diskriminační, pokud na základě formálního občanství bez přihlédnutí k její konkrétní osobě nemá možnost žádat o vydání oprávnění k pobytu v režimu zákona č. 326/1999 Sb. Není-li možné vyhovět žádosti žalobkyně o dlouhodobý pobyt, mělo by to být zohledněno v rámci posouzení důvodů pro udělení azylu podle § 12 či § 14 zákona o azylu. 11. Pro shora uvedené důvody žalobkyně zdejšímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 12. Ve svém vyjádření ze dne 15. 4. 2025 žalovaný zdůraznil, že žalobkyně v rámci správního řízení neuvedla žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by jí v Rusku hrozilo pronásledování či vážná újma. Argumentace arménskou národností je pak irelevantní, neboť žalobkyně je státní občankou Ruské federace s pasem této země. K žádné diskriminaci v Rusku ani v ČR žalobkyně nikdy nečelila, přičemž nařízení vlády č. 55/2024 Sb. je v souladu s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami. Žalobkyně podáním žádosti o mezinárodní ochranu jen obchází zahraniční politiku ČR a právní předpisy, které jsou na ni navázány. 13. Žalovaný se zabýval možností udělit žalobkyni národní humanitární azyl, přičemž neshledal, že by okolnosti případu udělení této formy azylu odůvodňovaly. Napadené rozhodnutí pak netrpí ani namítanými formálními nedostatky, poněvadž v případě rozhodnutí předávaného žadateli je v praxi podpis vedoucího oddělení vždy nahrazen dovětkem „v. r.“. Jedná se o ustálenou praxi žalovaného, kterou pravidelně akceptují též správní soudy a žalovaný na ní nemá důvod cokoliv měnit. Ve správním spise je založen originál rozhodnutí, včetně fyzického podpisu vedoucího oddělení. Žalovaný tak krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 15. Soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. 16. Vycházel přitom z podkladů založených ve správním spisu, který sestává zejména ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 10. 2024 a protokolu o pohovoru k dané žádosti z téhož dne. Za účelem posouzení současné politické a bezpečnostní situace v Ruské federaci založil žalovaný do správního spisu Informaci OAMP: Ruská federace: Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí: Zacházení ze strany státních úřadů a monitoring sociálních sítí ze dne 8. 7. 2024, dále Informaci OAMP: Ruská federace: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 8. 7. 2024. Žalobkyně se spokojila jen se sdělením výčtu užitých podkladů, přičemž blíže se s nimi seznámit nechtěla. Zároveň nenavrhla doplnění podkladů rozhodnutí ani neuvedla žádné jiné skutečnosti či informace, které by měl vzít žalovaný při svém rozhodování v potaz. Posléze žalovaný vydal napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení. 17. Žaloba není důvodná. 18. Ještě předtím, než zdejší soud přistoupí k vypořádání jednotlivých žalobních námitek, považuje soud pro účely posouzení řešené věci za účelné před pomyslnou závorku shrnout obsah azylové žádosti žalobkyně a vymezit důvody, pro něž se žalobkyně v ČR domáhala udělení mezinárodní ochrany. 19. Ze záznamu o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 10. 2024 krajský soud ověřil, že žalobkyně za jediný důvod své žádosti o mezinárodní ochranu označila skutečnost, že musí někde schovat svého syna před tím, aby ho nevzali do rus