4 Azs 60/2007 — Nejvyšší správní soud

33 Az 8/2025- 65 - text pokračování 11 33 Az 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: O. K. bytem X zastoupen: Mgr. Bc. Martinem Kotrbáčkem, advokátem sídlem Kobližná 47/19, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. OAM-466/ZA-ZA11-ZA01-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. OAM-466/ZA-ZA11-ZA01-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodl tak, že (i) žalobci neudělil azyl podle §12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a současně (ii) mu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu neudělil doplňkovou ochranu. II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul skutečnosti sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany a popsal průběh azylového řízení. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žalobcovy žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR je obava z povolání do armády a následné zařazení do bojů na Ukrajině. Dalším důvodem je pak snaha žalobce zlegalizovat si svůj pobyt na území ČR. 3. Žalovaný posoudil příběh žalobce věcně z hlediska důvodů podle § 12 až § 14 zákona o azylu, přičemž neshledal, že by okolnosti příběhu svědčily o nutnosti udělit žalobci v ČR mezinárodní ochranu formou azylu či azylu z humanitárních důvodů. V otázce udělení doplňkové ochrany naopak žalovaný dospěl k závěru, že v průběhu správního řízení vyšly najevo závažné okolnosti odůvodňující aplikaci tzv. vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu. 4. Po posouzení výpovědí žalobce v průběhu správního řízení a informací o jeho trestním stíhání a odsouzení v ČR žalovaný vyhodnotil, že žalobce představuje nebezpečí pro společnost nebo bezpečnost státu dle § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu, pročež mu bez dalšího nelze doplňkovou ochranu udělit. Z přiloženého opisu z evidence Rejstříku trestů plyne, že byl žalobce v ČR pravomocně odsouzen za spáchání přečinu vydírání, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce tří let. Žalovaný v této souvislosti provedl individuální posouzení míry společenské nebezpečnosti žalobce a zhodnotil i prognózu možného opakování trestné činnosti žalobcem v budoucnu. 5. Na podkladu odsuzujícího trestního rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č. j. 1 T 73/2022-111, žalovaný konstatoval, že žalobce na území ČR kontinuálně po dobu bezmála 15 let páchal systematickou a velmi sofistikovanou trestnou činnost. Konkrétně žalobce vydíral poškozené a požadoval od nich pravidelné finanční platby (tj. výpalné) za poskytování ochrany. Pokud poškození odmítali platby provádět, žalobce je lživě manipuloval a zastrašoval fiktivními vyděračskými skupinami. Žalobce si od poškozených nechal hradit vlastní soukromé potřeby a zcela nemorálně parazitoval na jejich strachu. 6. Žalovaný též odkázal na řadu přitěžujících okolností zjištěných trestním soudem. Nejenže žalobce páchal trestnou činnost a pokračoval v ní po velmi dlouhou dobu, ale činil tak s rozmyslem a i po předchozím uvážení, s motivem ziskuchtivosti, přičemž využil bezbrannosti poškozených, čímž způsobil vyšší škodu. Jelikož si žalobce z poškozených udělal de facto ekonomické otroky, odmítl trestní soud uložit žalobci alternativní trest a přistoupil k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody poblíž horní zákonné hranice. 7. Žalovaný uzavřel, že žalobcem páchaná trestná činnost není svou povahou slučitelná s principy, na nichž je mezinárodní ochrana vystavěna, pročež se rozhodl aplikovat § 15a odst. 1 písm. d) zákona o azylu. III. Žaloba 8. Žalobce v žalobě brojil proti vyloučení z možnosti udělení doplňkové ochrany postupem podle § 15a zákona o azylu. Namítal, že není přípustné, aby žalovaný důvody vedoucí k udělení azylu přezkoumával meritorně, zatímco možnost udělení doplňkové ochrany en bloc vyloučil. Jakmile žalovaný zjistil, že žalobce nesplňuje podmínky pro vyloučení z udělení azylu dle § 15 zákona o azylu, neměl jej vyloučit ani z udělení doplňkové ochrany, která se opírá o obdobné důvody. Pokud žalovaný zvolil rozdílný přístup, dopustil se procesního pochybení. 9. Žalovaný taktéž chybně vyložil pojem vážný zločin a nebezpečí pro společnost. Žalobce spáchal přečin vydírání, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v délce tří let, který řádně vykonal, resp. byl podmíněně propuštěn, neboť v průběhu výkonu trestu prokázal, že je schopen respektovat určená pravidla a normy. V rámci trestního řízení nebylo prokázáno, že by byl žalobce členem kriminální skupiny. V tomto ohledu jde o pouhou spekulaci podporovanou novinovými články, k níž žalovaný nemohl přihlížet. Úvahy žalovaného neodpovídají skutkovému stavu zjištěnému v trestním řízení, pročež jeho rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností. 10. Konečně žalobce poukazoval na nepřiměřenost aplikace vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu z hlediska jeho soukromého a rodinného života, neboť má v ČR celou svoji rodinu a zároveň zde vlastní i nemovitost. Podáním azylové žádosti žalobce jen reagoval na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2023, č. j. 30 A 40 /2023-66, ve věci zrušení trvalého pobytu a začal činit kroky k úpravě (tj. legalizaci) svého pobytového statusu, aby mohl zůstat na území se svou rodinou. 11. Je právně nepřípustné, aby byl žalobce za jedno a totéž protiprávní jednání potrestán v podstatě třikrát – nepodmíněným trestem odnětí svobody, zrušením trvalého pobytu a aplikací vylučující klauzule z udělení doplňkové ochrany. Za této situace žalobce navrhl, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 12. Ve svém vyjádření ze dne 11. 4. 2025 žalovaný setrval na zákonnosti procesního postupu, jímž aplikoval vylučující klauzuli jen ve vztahu k doplňkové ochraně. Při jejím výkladu žalovaný vzal v úvahu povahu a závažnost žalobcem spáchaného trestného činu a v souvislosti s tím též druh a výši uloženého trestu. Žalovaný si nemůže sám učinit úsudek o tom, jestli byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal a ani není oprávněn přezkoumávat rozsudek trestního soudu. Žalovaný je přesvědčen, že v projednávaném případě byly dány důvody pro vyloučení žalobce z doplňkové ochrany, pročež krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby. 13. V replice ze dne 6. 5. 2025 žalobce zdůraznil, že postup žalovaného je vnitřně rozporný stejně jako i jeho argumentace ohledně vázanosti trestním rozsudkem, neboť jeho závěrů se žalovaný nedržel. Žalovaný se omezil pouze na formální konstatování, že byl žalobce odsouzen za přečin vydírání, aniž by zohlednil konkrétní skutkové okolnosti jeho případu, závažnost jednání, míru způsobené újmy, výši uloženého trestu nebo čas, který uplynul od spáchání skutku. Rozhodnutí žalovaného jen přebírá závěry trestního soudu a novinových článků, aniž by je kriticky jakkoliv hodnotilo. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Správní spis obsahuje především záznam o poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany a protokol o pohovoru k této žádosti, obojí ze dne 5. 4. 2024. Dále správní spis sestává též z protokolu o doplňujícím pohovoru ze dne 25. 11. 2024 a opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob ze dne 4. 4. 2024, ze kterého vyplývá, že byl žalobce v minulosti v ČR odsouzen za přečin vydírání dle § 175 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“), za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let a zároveň peněžitý trest v celkové výši 150 000 Kč. Ve správním spisu je založena kopie trestního rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2022, č. j. 1 T 73/2022-111, jakož i usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 3. 2024, č. j. 2 PP 10/2024-29, jímž byl žalobce z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn. 15. Pro posouzení situace na Ukrajině učinil žalovaný součástí správního spisu Informaci OAMP: Ukrajina: Politická a bezpečnostní situace v zemi ze dne 17. 1. 2024. S podklady pro rozhodnutí se žalobce opakovaně odmítl seznámit a nenavrhoval ani jejich doplnění. Pouze dodal, že město Perevalsk, odkud pochází, již z velké části neexistuje, neboť bylo vybombardováno a on se tak nemá kam vrátit. Celá jeho rodina navíc žije v ČR. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto soudním řízení. VI. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud předně posoudi