7 As 82/2010 — Nejvyšší správní soud

34 A 3/2025- 64 - text 11 34 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D., ve věci žalobce: A. D. bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Robertem Matasem sídlem Spálená 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. KUJI X, sp. zn. OOSČ 748/2024 OOSC/198, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2024, č. j. KUJI X, sp. zn. OOSČ 748/2024 OOSC/198, se ruší. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 907 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta JUDr. R. M. . Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Rozhodnutím Městského úřadu Bystřice nad Pernštejnem, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 22. 10. 2024, č. j. BYS 22136/2024/Da, sp. zn. SBYS 16712/2024 DSH/Da („rozhodnutí o přestupku“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“). 2. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 8. 7. 2024 ve 14:15 hodin na blíže určené silnici II. třídy v katastru Vír v okrese Žďár nad Sázavou, se jako řidič specifikovaného motorového vozidla přes výzvu policisty nepodrobil lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou než je alkohol. Tímto jednáním porušil § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu. Za daný přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč (na jejíž úhradu byla započtena žalobcem dříve složená kauce ve výši 9 000 Kč) a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. 3. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 12. 2024, č. j. KUJI X, sp. zn. OOSČ 748/2024 OOSC/198 („napadené rozhodnutí“), změnil rozhodnutí o přestupku podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu („správní řád“), a to v části uloženého správního trestu následovně: „zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v souladu s ustanovením § 35 písm. c) a ustanovením § 47 zákona č. 250/2016 Sb. v délce 24 měsíců, který nabývá účinnosti dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnut“, textem „zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v souladu s ustanovením § 35 písm. c) a ustanovením § 47 zákona č. 250/2016 Sb. v délce 18 měsíců, který nabývá účinnosti dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnut“. Ve zbytku rozhodnutí o přestupku podle § 90 odst. 5 s. ř. žalovaný potvrdil. Napadené rozhodnutí žalobce napadl žalobou. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul obsah správního spisu a dosavadní průběh řízení. Konstatoval, že prvostupňový správní orgán zjistil skutkový stav v souladu se správním řádem. Žalobce byl při silniční kontrole pozitivně testován na přítomnost jiných návykových látek než alkoholu (amfetamin/metamfetamin, kokain) a následně vyzván k lékařskému vyšetření s odběrem biologického materiálu, které odmítl, a to po řádné výzvě a poučení, jejichž převzetí stvrdil podpisem. Podle žalovaného měl žalobce možnost se s dokumenty seznámit a porozuměl jim. 5. Odvolací námitku týkající se porušení práva na tlumočníka žalovaný odmítl s odkazem na povahu silniční kontroly, která není správním řízením dle § 9 správního řádu a jde o faktický úkon, kde přítomnost tlumočníka zpravidla není zajišťována. Postačí, je-li kontrola provedena srozumitelně, což bylo v daném případě splněno. Žalobce tlumočníka nežádal a komunikoval prostřednictvím překladače. Právní kvalifikaci jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu žalovaný shledal správnou, procesní postup bezchybný. Sankci uloženou na dobu 24 měsíců snížil na spodní hranici zákonné sazby, tj. 18 měsíců. II. Žaloba 6. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, vydané v rozporu s mezinárodními i národními lidskoprávními dokumenty a nesouhlasí s jeho závěry stran spáchání přestupku a uloženého trestu. Správní orgány se navíc řádně nevypořádaly s námitkami, které během řízení žalobce uplatnil. 7. Na podporu svých tvrzení žalobce podrobně zrekapituloval skutkový stav, tak jak se podle něj ve skutečnosti udál a následný průběh správního řízení. Akcentoval, že mu při silniční kontrole byly bez bližšího vysvětlení předloženy k podpisu dokumenty v českém jazyce. Požádal tak Rakouské velvyslanectví v Praze („velvyslanectví“) o pomoc tlumočníka, jenž mu nebyl přidělen, jelikož mu policejní hlídka neposkytla čas k zaslání kopií dokumentů velvyslanectví. To má za zásadní, neboť neporozuměl následným pokynům týkajícím se povinného testu krve v nemocnici a dokumenty podepsal v domnění, že je to nutné po odebrání řidičského průkazu a pro jeho vrácení. O následcích nepodrobení se lékařskému vyšetření nebyl v žádném případě poučen. 8. Ke své osobě uvedl, že jednak trpí nemocí zvanou Blefaritida, způsobující zarudnutí očního bělma, což vyvolává bledý dojem tváře a dále atopickými kožními problémy. Předepsané léky mohly mít podle něj vliv na výsledek orientačního vyšetření. Příslušníci Policie České republiky pprap. R. S. a pprap. D. F., kteří byli jeho silniční kontrole přítomni, během výslechu nebyli schopni ani určit, kdo s ním komunikoval. Oba přiznali nedostatečné znalosti anglického jazyka a zmínili jakýsi překladač, který měl žalobce použít. Dále uvedli, že od něj výslovně slyšeli, že se nechce podrobit lékařskému vyšetření, ačkoliv se nemohli shodnout, kdo z nich s ním komunikoval a shodně vypověděli, že jej nepoučili o právu na tlumočníka s odůvodněním, že to podle nich není v řízení na místě potřeba. 9. Napadenému rozhodnutí žalobce vytknul, že přebírá argumentaci správního orgánu prvního stupně, podle něhož žalobce (byť neovládající český jazyk) po podpisu dokumentů do nich nenapsal své výtky, tj. že policejní hlídce nerozuměl či žádal tlumočníka. Takové tvrzení je absurdní a silně nabourává základní zásadu přestupkového řízení in dubio pro reo. Ačkoliv jsou dány jasné pochybnosti o skutkovém stavu, žalovaný si vybírá verzi v neprospěch žalobce. 10. Učiněné skutkové závěry má žalobce za naprosto nesprávné. Setrvává na stanovisku, že nerozuměl, co mu bylo sděleno, nerozuměl obsahu podepisovaných dokumentů, nebyl poučen o právu na tlumočníka, nebyl poučen, aby v případě, že poučení nerozumí, toto uvedl. Žalobce nerozuměl celé listině, pročež nemohl rozumět ani v ní uvedenému poučení. 11. Nesporné je, že žalobce nebyl poučen o právu na tlumočníka dle čl. 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy. Ministerstvo vnitra ve stanovisku č. 56 Poradního sboru ze dne 14. 5. 2007 vymezilo, že v blokovém řízení má účastník právo na tlumočníka, pokud prohlásí, že neovládá jazyk řízení; tlumočník nemusí být přizván, pokud účastník rozumí postupu správního orgánu a jeho následkům. Napadené rozhodnutí se tímto nezabývá. Žalobce též odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle níž se Úmluva vztahuje i na správní sankce, a sankce může být uložena bez tlumočníka jen tehdy, pokud obviněný rozumí jazyku řízení. Použití internetového překladače samo o sobě neprokazuje, že žalobce rozuměl postupu policie. Podle žalobce proto pro absenci poučení o právu na tlumočníka nelze přestupek spáchat. 12. Dle žalobce dále došlo k porušení zásady in dubio pro reo, neboť žalovaný se nedostatečně vypořádal s důkazem opaku – dopisem Spolkového ministerstva zahraničí Rakouské republiky („dopis ministerstva“), popisujícím jeho snahu získat tlumočníka a porozumět, co po něm příslušníci policejní hlídky požadovali. Dopis ministerstva žádnou zmínku o dalším vyšetření v nemocnici neobsahuje. Naopak z něj plyne, že žalobce velvyslanectví sdělil, že mu chtěli odebrat řidičský průkaz, požadovali po něm, aby podepsal „něco v češtině“ a dotazoval se, zda má podepsat formulář při odevzdání řidičského průkazu. 13. Obdobně vyznívá i vyjádření velvyslanectví ze dne 9. 1. 2025. Žalovaný se s tímto důkazem v napadeném rozhodnutí nesprávně vypořádal a úryvky konverzace žalobce s velvyslanectvím vyložil v rozporu se zásadou in dubio pro reo tak, že z této plyne zřejmé srozumění žalobce s postupem policejní hlídky. Ten dokumenty podepisoval pod tlakem situace, přičemž z jednání policejní hlídky vyplynulo, že mu chtějí odebrat řidičský průkaz a chtějí po něm peníze. Žalobce měl věc zaplacením za vyřešenou. Spoléhat v tak vážné věci na internetový překladač podle něj nelze. 14. Tvrzení svědků, že se jednoznačně vyjádřil tak, že do nemocnice nechce, je nevěrohodné. Svědci nevěděli, kdo z nich s ním jednal, neovládají německý jazyk a patrně ani anglický jazyk, ale přesně ví, že žalobce odmítl jet do nemocnice za účelem provedení dalšího vyšetření i přes poučení o následcích. Žalobce nesouhlasil ani s tvrzením svědků, že měl možnost si dokumenty důkladně přečíst a přeložit a není zřejmé, jaký výsledek mu překladač vygeneroval. Příslušníci policejní hlídky tak