3 Ads 123/2008 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 16/2024- 26 - text 10 34 Ad 16/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobkyně: MUDr. L. B. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2024, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 3. 5. 2024, č. j. Rea-X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ve věci je spor o výši starobního důchodu žalobkyně. Žalovaná přiznala rozhodnutím ze dne 12. 4. 2021, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“) žalobkyni od 8. 2. 2021 starobní důchod podle § 29 odst. 1 písm. k) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) ve výši 24 967 Kč měsíčně. Rozhodnutím žalované ze dne 14. 9. 2021, č. j. X („první rozhodnutí žalované“) byla výše přiznaného starobního důchodu změněna na 25 799 Kč měsíčně. 2. První rozhodnutí žalované bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2023, č. j. 34 Ad 9/2021-34. Soud v uvedeném rozsudku dospěl k závěru, žalovaná vyšla z nesprávného předpokladu, že v roce 1986 trval souběh zaměstnání žalobkyně a péče o dítě do 4 let věku pro celý rok. Proto pochybila, pokud neprovedla úvahu o tom, zda je v tomto roce pro žalobkyni výhodnější výše osobního vyměřovacího základu zjištěná podle § 3a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 1. 1. 2024 („vyhláška č. 284/1995 Sb.“), nebo jeho výše zjištěná podle písmena b) téhož ustanovení. Chyběla rovněž úvaha o tom, zda byla zohledněna vyloučená doba v období od 1. 1. 1988 do 25. 8. 1988. Žalovaná též při části výpočtu vyměřovacího základu za rok 1988 použila nesprávný počet dní v roce. Kasační stížnost žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně odmítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 11. 2023, č. j. 6 Ads 6/2023-25, pro nepřijatelnost. Z obsahu usnesení vyplývá, že závěry krajského soudu o nepřezkoumatelnosti prvního rozhodnutí žalované vyhodnotil jako zcela správné. 3. Žalovaná v dalším řízení vydala rozhodnutí ze dne 3. 5. 2024, č. j. X („napadené rozhodnutí“), které žalobkyně napadla touto žalobou. Napadeným rozhodnutím bylo zcela změněno prvostupňové rozhodnutí ve věci starobního důchodu žalobkyně, a to tak, že 1. žalobkyni byl podle § 56 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění a podle § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, od 8. 2. 2021 přiznán starobní důchod ve výši 25 962 Kč měsíčně; 2. žalobkyni byl podle § 56 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 29 odst. 1 písm. k) zákona o důchodovém pojištění a podle § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2021, od 29. 1. 2021 (pozn. soudu – dle odůvodnění napadeného rozhodnutí od 29. 12. 2021) zvýšen starobní důchod na výši 26 471 Kč měsíčně; a v dalších výrocích byla výše starobního důchodu valorizována dle příslušných nařízení vlády. II. Žaloba 4. Dle žalobkyně v napadeném rozhodnutí byly napraveny některé vady, kterých se žalovaná dopustila ve svém prvním rozhodnutí. Stále však nebyly napraveny všechny vady, konkrétně nebylo napraveno chybné posouzení období roku 1986. Žalobkyně před 1. 1. 1996, v roce 1986 získala vyměřovací základy a zároveň vyloučené doby, proto bylo nutno aplikovat § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb. Žalovaná původně pro rok 1986 odmítla vyhlášku aplikovat z důvodu, že vyloučené doby trvaly po celý kalendářní rok a v roce 1988 opomněla aplikovat § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb. ve vztahu k trvající době péče o dítě do 4 let jeho věku. V napadeném rozhodnutí se vyjádřila k souběhu vyměřovacích základů a vyloučených dob v roce 1988, avšak opětovně se opomněla zabývat rokem 1986. 5. K období roku 1986 žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí pouze zápočet doby péče v období od 1. 1. 1986 do 31. 1. 1986 a nikde není zmínka o přepočtu souběhu vyměřovacích základů a vyloučených dob v období od 1. 2. 1986 do 31. 12. 1986. Tímto souběhem se zabýval Krajský soud v Brně ve svém rozsudku, jakož i Nejvyšší správní soud ve svém usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 6 Ads 6/2023-25. Krajský soud uvedl, že bez ohledu na výpočtové ustanovení je třeba zjistit, zda by pro žalobkyni nebylo v posuzovaném kalendářním roce výhodnější vyloučit veškeré vyloučené doby, jak ostatně vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 6 Ads 42/2016-38. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že bylo nutno, aby žalovaná nejprve vtělila do odůvodnění správního rozhodnutí veškerou svou argumentaci, včetně důvodů, pro které považuje závěry citované judikatury za neaplikovatelné. Žalovaná srovnávací výpočet neprovedla, přitom ani neuvedla důvody, proč tak neučinila. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaná podala k žalobě rozsáhlé vyjádření. Ve vyjádření konstatovala, že byť je vázána právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku soudu, nebylo jasné, jak má v dalším řízení pokračovat. Z nastíněného vyplývala zřejmá neuskutečnitelnost požadovaného srovnávacího výpočtu. Proto se žalovaná proti rozsudku krajského soudu bránila kasační stížností, která však byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta pro nepřijatelnost. Dle žalované je namístě, aby soud upřesnil právní názor vyslovený ve svém zrušujícím rozsudku, neboť účelem správního soudnictví je pokud možno dovést správní orgán k tomu, aby svou vadu napravil a vydal zákonné rozhodnutí. 7. Pokud žalovaná měla provést výpočet pro srovnání, zda je pro rok 1986 výhodnější varianta podle § 3a odst. 1 písm. a) nebo § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb., pak by ve vlastním výpočtu pracovala s následujícími hodnotami. Počet dní v kalendářním roce činil 365 dní. Úhrn hrubých výdělků dosažených v roce činil 21 391 Kč. Počet dní náhradní (vyloučené) doby v kalendářním roce činil 365 dní. Úhrn hrubých výdělků dosažených v kalendářním roce snížený o hrubé výdělky dosažené ve vyloučených dobách činil 21 391 - 21 391, tedy 0 Kč. Počet kalendářních dnů v roce snížený o vyloučené doby činil 365 - 365, tedy 0 dní. Výpočet podle § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. byl proto nerealizovatelný. Ostatně proto je v ustanovení zakotvena podmínka „pokud vyloučené doby, v nichž byl dosažen tento hrubý výdělek, netrvaly po celý kalendářní rok“. U žalobkyně vyloučená doba trvala po celý kalendářní rok, bez ohledu na to, že hrubý výdělek byl dosažen pouze v období od 1. 2. 1986 do 31. 12. 1986 a zaměstnání se s náhradní (vyloučenou) dobou z titulu péče o dítě střetlo jenom v tomto časovém úseku. Náhradní (vyloučená) doba se hodnotí jako celek a nelze ji dělit. Je bezpředmětné provádět i výpočet podle § 3a odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 284/1995 Sb., protože provádět srovnávací výpočet s dvěma nerealizovatelnými výpočty postrádá smysl. 8. Krajským soudem odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2009, č. j. 6 Ads 103/2009-64, přitom zkonstatoval praktický opak. Při svém výkladu § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 284/1995 Sb. bez bližšího zdůvodnění uvedl, že „i nadále při souběhu vyloučené doby a doby, v níž byl dosažen hrubý výdělek, umožňuje započíst všechny vyloučené doby za příslušný kalendářní rok a nepřihlížet k hrubému výdělku dosaženému v tomto roce, pokud vyloučené doby trvaly po celý kalendářní rok.“ Zavádějící je i argumentace Nejvyššího správního soudu, dle které výpočet dle § 3a odst. 2 dopadá „pouze na situace, kdy pojištěnec v příslušném kalendářním roce dosáhl hrubé výdělky mimo vyloučené doby, a proto ho nelze použít v případě trvání vyloučených dob po celý kalendářní rok, jako tomu bylo v dané věci.“ 9. Dle žalované dodnes není zřejmé, jak k takovému závěru soud dospěl. Ust. § 3a vyhlášky byl naopak určen k řešení stavů, kdy kupř. pojištěnec získal v průběhu kalendářního roku více výdělků a do této doby spadá i více vyloučených dob (netrvajících po celý kalendářní rok). Osobitě jde o případy, kdy pojištěnec vykonával výdělečnou činnost ve dvou pracovněprávních vztazích a srovnávacím výpočtem se zjišťuje, zda je výhodnější zápočet buď příjmů před vyloučenými dobami, anebo všech vyloučených dob, včetně hrubých výdělků dosažených v období, v nichž nedošlo k souběhu hrubých výdělků s vyloučenými dobami, které ovšem netrvaly po celý kalendářní rok, a to při existenci obou variant. Smyslem bylo zamezit tomu, aby se v témže časovém úseku hodnotil hrubý výdělek z jednoho pracovněprávního vztahu a zároveň (v témže časovém úseku) vyloučená doba z jiného pracovněprávního vztahu. 10. Trvala-li vyloučená doba (typicky z titulu péče o dítě) po celý kalendářní rok, pak se jedná o celistvou dobu, v ní byl dosažen hrubý výdělek, bez ohledu na to, že zaměstnání trvalo jen po část kalendářního roku, tudíž i v případě v