1 Ads 116/2025 — Nejvyšší správní soud

34 Ad 9/2025- 66 - text 11 34 Ad 9/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: JUDr. A. H. bytem X zast. JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem sídlem Čéčova 11, 370 04 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2025, č. j. X takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Vymezení věci a předcházející řízení 1. Rozhodnutím žalované ze dne 25. 2. 2025, č. j. X („napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 1. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 67f zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“) od 6. 1. 2025 snížena procentní výměra starobního důchodu žalobce o 900 Kč. Starobní důchod žalobce tak nově činil 28 556 Kč. 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že dle § 67d odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění se aplikované ustanovení vztahuje na představitele komunistického režimu, za které se pro účely tohoto zákona považují také pojištěnci, kteří v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989 byli předsedou nebo primátorem blíže specifikovaných národních výborů. 3. Žalobce vykonával v době od roku X až do X funkci předsedy Okresního národního výboru Vyškov. Plyne to z potvrzení o funkci představitele komunistického režimu a o době výkonu funkce vydaného Ústavem pro studium totalitních režimů. Žalobce byl zařazen na seznam představitelů uvedených v § 67d odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Před zařazením na tento seznam bylo ověřeno, že na žalobce nedopadá žádná z výluk dle § 67d odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce v námitkách nezpochybnil, že funkci vykonával, ani netvrdil, že by se na něj vztahovala některá ze zákonných výluk. 4. K namítané retroaktivitě žalovaná uvedla, že v řešené věci se nejedná o nepřípustnou pravou retroaktivitu. Spíše než konkrétní nesprávnost rozhodnutí, žalobce namítal neústavnost zákona. Zákon č. 455/2022 Sb., kterým se mění zákon o důchodovém pojištění a některé další zákony („zákon č. 455/2022 Sb.“), je nadále platný a účinný. Správní orgány jsou jím při svém rozhodování vázány a žalovaná není oprávněna posuzovat ústavnost zákonů. Rozhodnutí není nicotné, bylo vydáno příslušným správním orgánem v souladu se zákonem. Rozhodnutí je věcně správné, a proto muselo být potvrzeno. II. Obsah žaloby 5. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Trvá na tom, že nezapočítání doby pojištění 1053 dnů, které řádně odpracoval, je diskriminační. Odporuje době, kdy pracoval a odváděl pojistné do systému důchodového pojištění. Odporuje tak faktické době, po kterou byl důchodově zabezpečen, resp. pojištěn. Nezapočítání doby pojištění je ryze retroaktivním aktem. Účel zákona č. 455/2022 Sb. je v příkrém rozporu s ústavním principem rovnosti občanů a se zákazem diskriminace. 6. Důsledkem napadeného rozhodnutí je pravá retroaktivita. Žalobci jsou odebírány doby práce, které již jednou právem nabyl a které mu byly v minulosti pro výpočet důchodu přiznány. Rozhodnutí zasahuje do minulosti a vytváří se zpětnou platností jiný právní stav. Takový zásah nerespektuje základní lidská práva, která žalobci garantuje český ústavní systém (Listina základních práv a svobod, „Listina“), a mezinárodní závazky České republiky, které mají přednost před zákonem dle čl. 10 Ústavy. Zejména Pakt o občanských a politických právech („MPOPP“), Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech („MPHSKP“) a také Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod („EÚLP“). 7. Žalobce v žalobě vyjmenoval konkrétní právní východiska plynoucí z Ústavy, Listiny základních práv a svobod a nadepsaných mezinárodních smluv. Zmínil především požadavek na svobodu, rovnost, rovné zacházení a zákaz diskriminace dle čl. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny, dále čl. 2 odst. 1 a čl. 26 MPOPP, čl. 2 odst. 2 MPHSKP a čl. 14 EÚLP; požadavek na ideologickou neutralitu státu dle čl. 2 Listiny. Uvedl, že při omezování základních práv a svobod musí být zachována jejich podstata a smysl dle čl. 4 odst. 4 Listiny, čl. 5 odst. 2 MPOPP a čl. 5 odst. 2 MPHSKP. 8. Výkon funkce předsedy Okresního národního výboru, kterou žalobce zastával, vycházel z volebního práva garantovaného ústavou, které je zaručeno čl. 21 Listiny a nelze jej omezit. U volených zástupců je tedy přijatý a aplikovaný zákon v kolizi se základním ústavním principem. Dalším příkladem nepřekročitelného omezení je nemožnost použití tzv. lustračního zákona č. 451/1991 Sb. pro volbu prezidenta republiky, voleb do Poslanecké sněmovny, voleb do krajských a obecních zastupitelstev. 9. Žalobce odkázal i na záruku svobodné volby povolání dle čl. 26 Listiny, na čl. 6 odst. 1 MPHSKP a na dohodu o společném postupu vlád České republiky a Slovenské republiky při přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze státních orgánů a státních organizací ČSFR v souvislosti se zánikem ČSFR. Zmínil obecně i právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří zaručené čl. 30 Listiny a články 9 a 11 odst.1 MPSHKP. Odkázal rovněž na Úmluvy Mezinárodní organizace práce („MOP“) vyhlášené pod č. 469/1990 Sb. a 416/1991 Sb., kde je v čl. 30 výslovně stanoveno, že smluvní strana je povinna „vnitrostátním zákonodárství zabezpečit za předepsaných podmínek zachování nabývaných práv“ a odkázal též na úmluvu MOP č. 102, vyhlášenou pod č. 461/1991 Sb. 10. Žalobce doplnil, že ve Slovenské republice byl přijat obdobný zákon č. 283/2021 Z. z., o odobratí nezaslúžených benefitov predstaviteľom komunistického režimu. Ústavní soud Slovenské republiky však rozhodl, že zákon není v souladu s ustanoveními Ústavy Slovenské republiky a Dodatkovým protokolem o ochraně lidských práv, tedy s evropskými normami. 11. Závěrem žalobce uvedl, že potvrzení o funkci, které má být podkladem rozhodnutí, žalovaný nespecifikoval. Jen uvedl, že byl doručen na jakémsi dodatku ze dne 4. 10. 2024. Pokud takový dodatek vyhotovil Ústav pro studium totalitních režimů, je nutné zdůraznit, že Ústav byl zřízen jako vědecká instituce pro zkoumání historie a není vybaven žádným oprávněním vydávat správní rozhodnutí a ani podklady pro ně. Vznikl jako organizační složka státu a má vědecky zkoumat a objasňovat éry tzv. totalitních režimů v bývalé ČSR a ČSSR. Jeho poslání zejména definuje § 4 zákona č. 181/2007 Sb. Žádné oprávnění vydávat potvrzení o funkci tam definováno není. 12. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Z důvodu opatrnosti také navrhl, aby Krajský soud podle § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, požádal Ústavní soud v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy o rozhodnutí, zda je zákon č. 455/2022 Sb., v souladu s Ústavou a ústavním pořádkem České republiky a zda má být celý nebo z části zrušen. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve svém vyjádření obsáhle zrekapitulovala odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah žaloby. Uvedla podmínky, které je nutno splnit pro snížení procentní výměry starobního důchodu představitele. Konstatovala, že tyto podmínky byly v řešené věci naplněny. 14. V návaznosti na tvrzenou nedostatečnost podkladů rozhodnutí žalovaná uvedla podklady, na nichž byl postaven závěr o tom, že žalobce byl představitelem komunistického režimu. Seznam představitelů komunistického režimu uvedených v § 67d odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve smyslu § 67d odst. 3 zákona o důchodovém pojištění byl vypracován podle § 113 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Potvrzení Ústavu pro studium totalitních režimů o funkci žalobce jako představitele komunistického režimu a o době výkonu funkce ze dne 19. 11. 2024, č. j. USTR 254-5/2024, žalobce v námitkách nikterak nezpochybnil. IV. Replika a vyjádření žalobce 15. Žalobce v replice setrval na svých žalobních námitkách. Zároveň upozornil soud na existenci rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2025, č. j. 9 Ads 3/2025-36. 16. V návaznosti na přípis soudu se žalobce dále vyjádřil k závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2025, č. j. 1 Ads 116/2025-26. Uvedl, že dle jeho názoru se nejedná o věc obdobnou nyní řešené věci. Na žalobce totiž dopadá právní úprava obsažená v § 67d odst. 1 písm. e) zákona o důchodovém pojištění, zatímco ve věci řešené Nejvyšším správním soudem šlo o případ dle § 67d odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Nejedná se pouze o formální rozdíl. Žalobce v nyní projednávané věci vykonával zcela odlišnou funkci oproti stěžovateli ve věci řešené Nejvyšším správním soudem. Ústavnost písm. e) řešeného ustanovení je dle žalobce výrazně problematičtější. 17. Zatímco ve věci řešené Nejvyšším správním soudem se jednalo o funkci tajemníka Městského výboru Komunistické strany Československa Brno, a šlo ted