34 Az 30/2024 – Krajský soud v Brně

34 Az 30/2024- 35 - text 9 34 Az 30/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: V. B. st. přísl. R. f. t.č. pobytem X zast. advokátkou JUDr. Irenou Strakovou sídlem Karlovo nám. 18, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2024, č. j. OAM-891/ZA-ZA11-P11-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2024, č. j. OAM-891/ZA-ZA11-P11-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Ireny Strakové. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 10. 2024, č. j. OAM-891/ZA-ZA11-P11-2023 („napadené rozhodnutí“), nebyla žalobci udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí žalobou. 2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu dne 1. 7. 2023. K žádosti mj. uvedl, že posledním místem jeho bydliště ve vlasti byl V. N. Dne 14. 8. 2021 letecky vycestoval z Petrohradu do Prahy na vízum, následně měl studentské vízum a poté neúspěšně žádal o zaměstnaneckou kartu. Jako důvod žádosti uvedl, že by se musel účastnit na válce, přičemž vojenskou službu nemůže beztrestně odmítnout. V Rusku nemá žádnou perspektivu. 3. V rámci pohovoru dne 7. 7. 2023 žalobce mj. uvedl, že v Rusku dokončil středoškolské vzdělání a dosud nepracoval. Má tam matku a sestru, s nimiž je v kontaktu, a dvě babičky. V České republice žije s přítelkyní z Ruska, která zde má pobyt za účelem studia. Žalobce ve vlasti žádné problémy se státními orgány neměl, pouze na něj mluvili sprostě státní úředníci při vyřizování pasu, ale tak se chovají běžně. V Rusku již žalobce byl v kontaktu s vojenskou správou. Byl na lékařské prohlídce a sociálním vyšetření. Žalobce byl zařazen do skupiny A – úplně zdravý. Na prohlídce byl v Novgorodu a dostal průkaz pro evidenci prohlídek. Žalobce byl na prohlídce dvakrát a před odjezdem musel jít odjezd nahlásit. Do České republiky nedostal žádný dopis od ruských orgánů. V Rusku je státní elektronický systém, přes který se posílají úřední dopisy. Žalobce se do systému nemůže dostat, protože pro přístup je třeba ruské telefonní číslo, a to žalobce nemá. Od své matky má informaci, že se už zahraniční studium nepočítá za odklad vojenské služby, jen studium v Rusku. Žalobce nemá informace o tom, že by se o něj státní orgány zajímaly. Pokud by se do Ruska vrátil, musel by se přihlásit znovu na vojenské prohlídky a k trvalému bydlišti. Vojenskou knížku má v Rusku. Musel by řešit, jak se vyhnout povolávacímu rozkazu. Obává se, že by se musel ve válce účastnit na zločinech proti lidskosti. Posílají tam i lidi z vězení, kam by se mohl dostat za odmítnutí nástupu k vojenské službě. Je přesvědčen, že zase začne mobilizace. 4. Žalovaný do spisu založil tři zprávy obsahující informace o zemi původu: Informaci OAMP, Ruská federace, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 31. 10. 2023, Informaci OAMP, Ruská federace, Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 31. 10. 2023, a Informaci Finské imigrační služby, Ruská federace, Vyhýbání se odvodům během mobilizace, ze dne 31. 1. 2023. 5. Žalobce při seznámení s podklady pro rozhodnutí uvedl, že by informace měly být doplněny o zjištění, jak se ruská společnost chová k lidem, kteří nepodporují vládu. Také uvedl, že jeho sestra se přestěhovala do Itálie, a že jeho matka prodala v Rusku byt, aby se mohla ze země vystěhovat, nyní bydlí v nájmu. Žalobce se k podkladům pro rozhodnutí, které žalovaný shromáždil, ve správním řízení ještě písemně vyjádřil. S odkazy na množství různých zdrojů poukázal na to, že nelze potvrdit aktuálnost všech poskytnutých informací, a že o aktuálnosti těchto informací má s ohledem na vývoj v Rusku pochybnosti. Zpochybnil také ruskou soudní statistiku uvádějící, že od ledna 2023 bylo zaznamenáno snížení počtu stíhaných za protiválečné postoje. Požádal o překlad nepřeložených otázek z Informace Finské imigrační služby, Ruská federace, Vyhýbání se odvodům během mobilizace, ze dne 31. 1. 2023 a potvrzení aktuálnosti zjištěných informací. Ve zdroji, na který tato informace odkazuje, je uvedeno, že je teď v Rusku zcela zákonné posílat do boje i lidi podléhající vojenské službě i bez důkladné přípravy; toho se právě žalobce obává. Dále uvedl, že v Rusku byly během roku 2023 přijaty nové zákony, které výrazně zpřísňují situaci uvedenou ve shromážděných podkladech, a sice zákon o konfiskaci cestovních pasů odvedenců, zákon zvyšující horní věkovou hranici pro službu v armádě, zpřísnění trestů za odmítnutí rozkazů a zákaz výjezdu bojeschopným mužům. Dne 5. 9. doručil žalobce žalovanému další podklady (potvrzení o studiu, potvrzení o platbách na litevský či český účet, články o jiných osobách). 6. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce nebyl azylově relevantním způsobem pronásledován za činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Ani nedospěl k závěru, že by žalobce mohl ve vlasti pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu, neboť tyto důvody žalobce ani neuváděl. Žalobce neměl problémy s vycestováním, do vlasti se opakovaně vracel, přes oficiální hraniční přechod, s vlastním cestovním dokladem, s vědomím ruských státních orgánů. 7. Žalovaný vyhodnotil žádost žalobce jako účelovou, podal ji totiž teprve po čtyřech letech pobytu v České republice, a poté, co vyčerpal jiné možnosti legálního pobytu. K obavě žalobce z povolání k výkonu vojenské služby žalovaný s odkazem na mezinárodní úmluvy a starší judikaturu správních soudů uvedl, že branná povinnost a povinná vojenská služba je základní státoobčanskou povinností. Žalovaný následně odkázal na informace obsažené v opatřených podkladech, podle nichž nemohou být jedinci v současné době odváděni do armády, neboť vyhlášená mobilizace již byla ukončena. Jedinci, na něž se mobilizace vztahovala, nemohou být ani postihováni za to, že se v době jejího vyhlášení v Rusku nenacházeli, což je případ žalobce, který svou vlast naposledy opustil v roce 2021. Žalobce ve vlasti neabsolvoval ani základní vojenskou službu, zatím mu dali jen vojenskou knížku v rámci prvotní registrace k vojenské správě a dosud mu nepřišlo žádné oficiální předvolání do armády. Bez prokazatelného předvolání nemůže být ve vlasti sankcionován za vyhýbání se vojenské službě, sankce má navíc ve většině případů jen formu pokuty, nikoli trestu odnětí svobody. 8. Žalobci nebyl doručen žádný mobilizační rozkaz. Dle informace Finské imigrační služby z ledna 2023 nehrozí osobám v postavení žalobce jakkoli vyšší riziko jejich povolání k výkonu základní vojenské služby nebo následného nasazení do bojů než občanům, kteří na území Ruska pobývají, aniž by ho opustili. Obavy žalobce jsou podle žalovaného bezpředmětné a také předčasné. K obavě žalobce z návratu do vlasti z důvodu nesouhlasu s ruským režimem žalovaný mj. uvedl, že žalobce tento názor před rokem 2019 nikdy veřejně nevyjadřoval a ani v České republice takové aktivity nevyvíjí. Není tedy pravděpodobné, že by se stal terčem zájmu ruských bezpečnostních složek. Obdobné důvody vedly žalovaného k závěru, že žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. II. Žaloba 9. Žalobce nejprve předestřel svoji dosavadní pobytovou situaci na území České republiky. Setrvává zde proto, že se obává o svoji bezpečnost a život v případě návratu do Ruska. Má za to, že jeho obavy z povolání do armády, přestože nebyl povolán k vojenské službě, jsou reálné. Nasvědčuje tomu řada příspěvků na sociálních sítích, že by se stal živým štítem v první linii. Jakékoliv násilí páchané na druhých se mu příčí. 10. K důvodům udělení azylu podle § 12 žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 Azs 19/2020-45, týkající se branné povinnosti, a tento rozsudek citoval. Dále citoval právní úpravu týkající se zásady nenavracení, vymezení pronásledování a zásady prospektivního rozhodování, včetně relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu. K argumentaci žalovaného uvedl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany vždy sleduje určitý účel, a v tomto případě se žalobce obává o svůj život. Jím uváděná obava z nasazení v ruské armádě v bojích proti Ukrajině je relevantním azylovým důvodem. 11. Hodnocení provedené v napadeném rozhodnutí je podle žalobce nedostatečné. K tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č. j. 19 Az 7/2024-50, který se zabýval obdobnou problematikou. Z tohoto rozsudku pak žalobce obsáhle citoval (body 46, 47, 48, 52 a 66). Napadené rozhodnutí je jednostranné a ne