34 Az 36/2024 – Krajský soud v Brně

34 Az 36/2024- 56 - text 8 34 Az 36/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: A. P. st. přísl. B. r. zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Pokorným, Ph. D. sídlem Blanická 1008/28, Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. OAM-567/ZA-ZA12-ZA06-R2-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2024, č. j. OAM-567/ZA-ZA12-ZA06-R2-2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jiřího Pokorného, Ph. D. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Shora označeným rozhodnutím („napadené rozhodnutí“) žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu („zákon o azylu“). Rozhodl tak opakovaně poté, kdy Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 9. 2023, č. j. 34 Az 39/2022-66 („zrušující rozsudek“), zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci. 2. Ve zrušujícím rozsudku soud jednak žalovaného zavázal (po doplnění dokazování) následujícími skutkovými zjištěními: že se žalobce účastnil opozičních shromáždění jako řadový účastník, že se na něj u jeho rodičů několikrát ptali příslušníci bezpečnostních složek v civilu, že by měl být zobrazen na fotografii z demonstrace, kterou má v dispozici běloruská policie, a rovněž že žalobce v minulosti sdílel příspěvky opozičního charakteru na sociální síti Vkontaktě (bod 45 zrušujícího rozsudku). 3. A v návaznosti na tato zjištění soud žalovanému vytkl nedostatky při posouzení odůvodněnosti obav žadatele z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu (žalovaný řádně neprovedl test přiměřené pravděpodobnosti pronásledování na podkladě informací o zemi původu žalobce). Soud také žalovanému uložil, aby se zabýval hrozbou pronásledování či vážné újmu ve vztahu k osobám, které se zjevně vyhýbají povinnosti vojenské služby v zahraničí. Při respektování těchto závěrů soudu měl žalovaný na podkladě aktuálních informací o zemi původu posoudit naplnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany žalobci. II. Průběh předcházejícího řízení a napadené rozhodnutí 4. Po vydání zrušujícího rozsudku provedl žalovaný dne 31. 7. 2024 s žalobcem doplňující pohovor. Součástí správního spisu byla dále učiněna mailová podání žalobce, v nichž odkazoval na informace o Bělorusku, videa a články dostupné z internetu. 5. Žalovaný také doplnil následující informace o zemi původu žalobce: Informace OAMP: Bělorusko, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 25. 6. 2024; Informace OAMP: Bělorusko, Situace účastníků protestů z roku 2020, Kontroly na bělorusko-ruských hranicích, Situace Běloruských občanů po dlouhodobém pobytu v zahraničí, Monitoring sociálních sítí a kontrola telefonů, Vojenská služba, Pluk Kalinovského a dobrovolnické sbory na Ukrajině, ze dne 23. 4. 2024; Informace OAMP: Bělorusko, Současná situace účastníků protestů proti výsledkům prezidentských voleb konaných 2020, ze dne 25. 10. 2024; Informace Švédské migrační služby: Bělorusko, Rizika pro politické oponenty po volbách 2020, Vstup do země a výjezd ze země, Vydávání pasů, ze dne 20. 2. 2024; Informace OAMP: Bělorusko, Odvody a povinná vojenská služba, ze dne 27. 11. 2023. 6. Žalobce po seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí žalovanému zaslal (s odkazem na domluvu u pohovoru dne 14. 11. 2024) flash disk s dalšími údaji ke své žádosti. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí. 7. Ve vztahu k podmínkám pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný vyhodnotil jako nevěrohodné tvrzení žalobce, že se účastnil demonstrace v roce 2022, kdy byl zadržen jeho kamarád a policie má fotku žadatele z této demonstrace. Nezpochybnil ale, že se žalobce účastnil demonstrací po prezidentských volbách v roce 2020 a že svoje postoje přenášel na sociální sítě. Žalovaný však trval na tom, že žalobce nebyl a není v hledáčku běloruských státních orgánů kvůli účasti na těchto demonstracích (jinak by mu nebylo umožněno vycestovat). Poukázal na to, že žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti nefiguruje na seznamech osob, vůči nimž by běloruské státní orgány měly činit nějaké kroky před prezidentskými volbami; žalobce totiž nebyl stíhán za politické trestné činy a není ani politicky aktivní. Svoji aktivitu na sociálních sítích ukončil v roce 2021 a v současnosti se k situaci v Bělorusku nijak veřejně nevyjadřuje. Žalovaný také zpochybnil, že by se doma na žalobce ptali zástupci běloruských státních orgánů, neboť těm bylo podle žalovaného známo, že žalobce z Běloruska vycestoval a ve vlasti se nenachází. 8. Žalovaný dále dospěl k závěru, že nejsou důvodné obavy žalobce z jeho vyslání do bojů na Ukrajině. Tento závěr učinil na základě informací o zemi původu žalobce a jeho tvrzení, že již jako osoba starší 27 let nemusí absolvovat vojenskou službu. Nejsou podle žalovaného důvodné ani obavy žalobce, že by mu mohlo být odebráno běloruské občanství. Podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. b) proto v případě žalobce podle žalovaného splněny nejsou, neboť nebyla shledána přiměřená pravděpodobnost hrozby pronásledování. Z obdobných důvodů žalovaný neshledal existenci reálného rizika vzniku vážné újmy, pročež měl za nesplněné i podmínky pro udělení doplňkové ochrany žalobci podle § 14a zákona o azylu. III. Obsah žaloby 9. Žalobce nejprve popsal dosavadní průběh řízení, včetně předcházejícího řízení soudního. Ten ale zachycuje spisová dokumentace, z níž je soud povinen vyjít, není proto nutné jej podrobně rekapitulovat. 10. Žalobce má za to, že žalovaný jeho žádost posoudil nesprávně (věcně i právně), a že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve vztahu k § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. 11. Předně uvedl, že není osobou politicky vyhraněnou, zastává však demokratické postoje, což je v Bělorusku problematické. Žalobce má za to, že žalovaný nepochopil důvody zrušujícího rozsudku, neboť ten mu vytkl nedostatečné provedení testu přiměřené pravděpodobnosti pronásledování. Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí trvá na nekonzistenci výpovědi žalobce, a za tímto účelem prováděl doplňující pohovor, kdy byl žalobce opakované dotazován na stejné otázky, působí to dojmem, že žalovaný jen čekal na pochybení žalobce, aby mohl rozhodnout v jeho neprospěch. To žalobce považuje za rozporné s § 2 odst. 2 a § 6 odst. 2 správního řádu. 12. V důsledku zmateného dotazování žalovaného jsou vyvozovány domněle matoucí a rozporné odpovědi. Takovou povahu však odpovědi žalobce nemají. Žalovaný z odpovědí žalobce v doplňujícím pohovoru vyvodil nesprávný závěr, že žalobce hovořil pouze o jednom kamarádovi, ve vztahu k němuž uvádí odlišná tvrzení, ve skutečnosti se jednalo o dvě osoby, což žalobce v rámci doplňujícího pohovoru vysvětloval. Žalobce nadto poukázal na to, že podle zrušujícího rozsudku v případě žalobce určité nekonzistence ve výpovědi nevylučují relevantní část událostí. Pokud žalovaný vyhodnotil hrozbu obav žalobce z pronásledování při návratu do Běloruska jako nízkou, je to podle žalobce v rozporu se zrušujícím rozsudkem, resp. popisem situace v zemi původu žalobce, jak vyplývá ze shromážděných informací. Žalobce odkázal též na rozsudek rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2024, č. j. 62 Az 15/2023-173. 13. Je až absurdní závěr, že při stovkách případů politicky motivovaného zatýkání žalovaný stále tvrdí, že je taková možnost pro žalobce nepravděpodobná. Takový závět žalovaného je nepřezkoumatelný a vychází z rozporných tvrzení. Žalovaný na jednu stranu uvádí, že běloruské represivní složky začaly používat k postihu nepohodlných osob automatizované technologie (dá se předpokládat že z důvodu, aby bylo možno postihnout jich co nejvíce), a na druhou stranu předpokládá, že není v silách běloruských orgánů postihnout všechny tyto osoby. Žalobce přikládá jako důkaz postihování běloruských občanů dokument Lidového velvyslanectví Běloruska v Itálii (formální zastoupení demokratické opozice pod vedením prezidentky Cichanouske), který mapuje příklady pronásledování běloruských státních občanů, kteří se vrátili do Běloruska (Risks of retourning – originální text s překladem). 14. Rovněž není zřejmé, jak žalovaný dospěl ke svému tvrzení, že žalobce „nefiguruje ani v databázích běloruských orgánů obsahující informace o kriticích režimu“, což dovozuje z toho, že mu bylo umožněno bez problémů vycestovat. Opomíjí však, že totalitní režimy se kritiků často zbavují tím, že je přemístí do zahraničí. Žalovaný nezohlednil variantu, že by se žalobce mohl na seznamy dostat až následně po vycestování, v návaznosti na možnosti strojového zpracování identit. 15. Žalobce dále uvádí, že pokud by se dostal do vězení či nějakou cestou do armády, s ohledem na své příjmení „Petukh“ by pravděpodobn