3 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

41 A 20/2025- 84 - text 8 41 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobkyně: V. B. státní příslušnost: X X zastoupena advokátem Mgr. Petrem Mertou Vinohradská 2133/138 130 00 Praha 3 - Vinohrady proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-9733-26/ZR-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-9733-26/ZR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 269 Kč. k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Merty do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaný už podruhé zrušil žalobkyni povolení k trvalému pobytu (jeho první rozhodnutí soud zrušil). Ani tentokrát ovšem nezdůvodnil, proč žalobkyně naplnila důvody pro takové rozhodnutí – tedy že závažně narušila veřejný pořádek. Soud rozhodnutí žalovaného tedy znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Na základě podnětu, podle kterého žalobkyně spáchala dva úmyslné trestné činy, žalovaný v září minulého roku zahájil řízení o zrušení jejího povolení k trvalému pobytu. Podle rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 1 T 11/2021, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2022 („přerovský rozsudek“), spáchala pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Okresní soud v Přerově ji za to odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody na dobu jednoho roku s odkladem výkonu na zkušební dobu jednoho roku a šesti měsíců. Přečin žalobkyně spočíval v tom, že ve dnech 2. 12. 2015 a 30. 3. 2016 podvodně žádala o uspokojení mzdových nároků u úřadu práce na základě fiktivních pracovních smluv. Způsobila tím větší škodu ve výši 125 000 Kč. Ve vztahu k dalším dílčím útokům tohoto pokračujícího přečinu státní zástupce v roce 2018 podmíněně odložil podání návrhu na potrestání. 3. Podle rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 1 T 34/2024, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2024 („břeclavský rozsudek“), pak žalobkyně spáchala přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Za sbíhající se přečin podvodu podle výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Přerově soud žalobkyni uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Podle tohoto rozsudku se žalobkyně dopustila úvěrových podvodů uzavřením několika úvěrových smluv, které následně nesplácela. Způsobila tím škodu ve výši téměř 400 000 Kč. Šlo o celkově pět skutků (tři z nich na konci července 2021 a dva v září stejného roku). Tento rozsudek neobsahuje odůvodnění, protože se hned po jeho vyhlášení státní zástupce i žalobkyně vzdali práva na odvolání a netrvali na vyhotovení odůvodnění. 4. Žalovaný shledal, že trestná činnost žalobkyně vedla k závažnému narušení veřejného pořádku a rozhodnutím ze dne 11. 12. 2024, č. j. OAM-9733-8/ZR-2024 („první rozhodnutí žalovaného“), jí zrušil povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Podle tohoto ustanovení správní orgán zruší povolení, pokud držitel závažným způsobem narušuje veřejný pořádek a nebylo zahájeno řízení o správním vyhoštění. 5. Krajský soud v Brně ovšem rozsudkem dne 14. 4. 2025, čj. 41 A 1/2025-118 („první rozsudek“), první rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný totiž nevysvětlil, v čem konkrétně spočívá závažné narušení veřejného pořádku, a neprokázal, že by chování žalobkyně představovalo skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Omezil se na konstatování dvou trestních odsouzení, aniž by vysvětlil, proč právě jednání žalobkyně – vzhledem k jeho povaze, době spáchání či následkům – naplňuje standard závažnosti a aktuálnosti. 6. Soud zároveň vytkl žalovanému, že se nevypořádal s polehčujícími okolnostmi, které z trestních rozsudků plynou. Žalobkyně se ke skutkům doznala, svého jednání litovala a snažila se nahradit škodu. Žalovaný naopak nepravdivě, v rozporu s obsahem soudních rozhodnutí tvrdil, že lítost neprojevila. Dále soud upozornil, že žalovaný nezjistil všechny podstatné skutečnosti. Žalobkyně totiž v insolvenčním řízení dosáhla na oddlužení, což mohl žalovaný snadno zjistit nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Zjistil by, že žalobkyně dluhy postupně splácí a snaží se vést řádný život. 7. Žalovaný věc posoudil znovu a dne 6. 8. 2025 vydal rozhodnutí čj. OAM-9733-26/ZR-2024, kterým povolení k trvalému pobytu žalobkyni opět zrušil („druhé rozhodnutí žalovaného“). Trvá na tom, že žalobkyně opakovaně závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. Nespatřuje ho jen v samotném odsouzení za spáchání úmyslné trestné činnosti. Jde především o bezprecedentní počet útoků na zákonem chráněný zájem společnosti, charakter, rozsah a výši způsobené škody způsobené protiprávním jednání, za které byla žalobkyně opakovaně odsouzena. V jejím repertoáru hrály hlavní roli trestné činy páchané velmi sofistikovaným způsobem a v součinnosti s jinými pachateli. Šlo o zásahy do práv a svobod jiných lidí, které spočívaly v cílených podvodech zaměřených na své vlastní obohacení a na úkor druhých se značnou škodou. 8. Z předchozích trestů si žalobkyně nevzala žádné ponaučení a nadále se dopouštěla opakovaných útoků na zákonem chráněný zájem společnosti. Žalobkyně přitom podle žalovaného netrpí žádnou formou mentální insuficience, která by jí bránila rozlišit co je či není správné. Nemůže se domnívat, že její úmyslné protiprávní jednání zůstane bez povšimnutí státních orgánů a nebude mít žádný dopad na její pobytový status. Opakované páchání úmyslných trestných činů v době bezprostředně předcházející zahájení řízení o zrušení trvalého pobytu lze hodnotit jako dostatečně závažné narušení veřejného pořádku. 9. Žalovaný připomenul, že podle směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států samotné odsouzení za trestný čin ještě nestačí k tomu, aby bylo možné cizinci zrušit trvalý pobyt. Je to možné jen tehdy, pokud jeho chování v současnosti představuje reálné a dostatečně závažné ohrožení některého z hlavních zájmů společnosti. V případě žalobkyně žalovaný dovodil, že nejde jen o jedno izolované odsouzení, ale o opakované páchání trestné činnosti. Proto má za to, že chování žalobkyně aktuálně a prokazatelně ohrožuje důležité společenské zájmy, zejména dodržování zákonů, veřejný pořádek a ochranu většinové společnosti. 10. Žalovaný také neshledal, že by zrušení trvalého pobytu představovalo nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že má zdravotní problémy, protože trpí sideropenickou anémií. V případě potřeby ale může za léčbou dojíždět do Česka, protože zrušení trvalého pobytu neznamená zákaz vstupu na území státu. 11. Žalovaný se kromě toho zabýval oddlužením žalobkyně. Uvedl, že jde o civilní institut, který sám o sobě nebrání zrušení pobytu cizinci ani jeho vyhoštění. Splácet dluhy může i ze zahraničí. Žádost o oddlužení u osoby odsouzené za hospodářskou trestnou činnost může naopak svědčit o závažném narušení veřejného pořádku např. v důsledku podvodného jednání či daňových úniků. Ekonomická závislost rodiny, podnikání či osobní dluhy nepřevažují nad veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku. III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 12. Žalobkyně oprávněně pobývá na území České republiky již od roku 2007. V roce 2014 uzavřela manželství s českým občanem, s nímž se následně rozvedla. Již osm let sdílí domácnost se svým dlouhodobým partnerem (a snoubencem) z Rumunska, který má v Česku oprávnění k trvalému pobytu. Po celou dobu v Česku pracovala a nebyla zátěží pro sociální systém. Vytvořila si zde silné sociální zázemí, má zde přátele a zbytek rodiny. Na Ukrajině naopak žádné zázemí nemá. 13. Druhé rozhodnutí žalovaného se znovu zakládá zejména na břeclavském a přerovském rozsudku. Žalobkyně připomíná, že narušování veřejného pořádku závažným způsobem se musí vykládat jako skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Žalovaný se ovšem explicitně vyjádřil pouze trochu k otázce aktuálnosti. Nevysvětlil ovšem, v čem ji spatřuje konkrétně v případě žalobkyně. 14. Ohledně dostatečné závažnosti ohrožování společenských zájmů ze strany žalobkyně se žalovaný nevyjadřuje vůbec – pouze je konstatuje. Není však zřejmé, z jakých podkladů tyto závěry činí a jakým způsobem k nim došel. Argumentace chybí. Druhé rozhodnutí žalovaného proto trpí obdobnými vadami jako jeho první rozhodnutí. 15. Trestní soudy nepovažovaly jednání žalobkyně za tak závažné, aby jí uložily nepodmíněný trest odnětí svobody či trest vyhoštění. Trest jí uložily v nejnižší možné výměře. Její trestn