5 Azs 176/2024 — Nejvyšší správní soud

41 Az 14/2025- 32 - text  13 41 Az 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: S. H. státní příslušnost: …. t. č. pobytem: … … adresa pro doručování: … proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. OAM-225/ZA-ZA11-ZA05-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. OAM-225/ZA-ZA11-ZA05-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce podal v Česku žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji ale posoudil jako zjevně nedůvodnou. Pro takové rozhodnutí tu však nebyly podmínky. Žalovaný zvolil chybný procesní režim. Z toho důvodu soud jeho rozhodnutí zrušil a nasměroval ho na správnou cestu, na které bude muset žádost žalobce posoudit v tzv. plném přezkumu. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal na konci února letošního roku žádost o udělení mezinárodní ochrany v Česku. Žalovaný ji však rozhodnutím ze dne 15. 5. 2025, č. j. OAM-225/ZA-ZA11-ZA05-2025 („rozhodnutí žalovaného“), zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení lze žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou, pokud žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí skutečnosti zjevně nevěrohodné. 3. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že žalobce při poskytnutí údajů k žádosti sdělil, že se v roce 2019 v Uzbekistánu pohádal se svým sousedem, který ho napadl nožem a vyhrožoval mu. Následně souseda zatkli, ale letos se dostal na svobodu. Žalobce se bojí, že ho potká a že s ním bude opět mít konflikt. Po sousedově útoku nožem byl jeden den v kómatu. Žalobce chtěl žít v Česku a chtěl sem dostat svoji rodinu, aby zde mohli žít v bezpečí. Z toho důvodu žádal o mezinárodní ochranu. 4. Při pohovoru žalobce zopakoval, že důvodem jeho odchodu z Uzbekistánu byly problémy se sousedem. Měl strach o život. A chtěl pozvat do Česka svoji rodinu. K otázce zaměřené na popis, kdy a kde se incident se sousedem stal, žalobce sdělil, že to bylo v roce 2019. Nepamatoval si ale měsíc. Bylo to na stejné ulici, kde žalobce bydlel. Soused po něm chtěl cigaretu, kterou žalobce ovšem neměl. Soused vytáhl nůž a zaútočil na něj. Žalobce se bránil. K dotazu na konkrétnější popis zmíněného incidentu žalobce pouze zopakoval to, co již sdělil, a uzavřel, že pak byl v kómatu. Nepamatuje si, co se stalo. Žalovaný se dotázal, proč pobýval na území Uzbekistánu ještě tři roky od doby, kdy se stal zmíněný incident, pokud jako důvod své žádosti uváděl obavu o svůj život. Žalobce odpověděl, že čekal na polské vízum. K doplňující otázce pak uvedl, že věděl, že souseda odsoudili na pět let. Daný incident nikde nenahlásil, ale do nemocnice za ním přišli policisté a ptali se jej, co se stalo. Následně souseda zatkli a byl soud, kterého se žalobce účastnil. Skutečnosti týkající se zmíněného incidentu, policie a soudu ale žalobce neuměl doložit. Neměl žádné důkazy, jen rány na svém těle. 5. Se žalobcem se dříve vedlo i řízení o správním vyhoštění. Při výsleších cizinecké policie však neuvedl nic o tom, že by ve vlasti měl mít problém se svým sousedem. Nezmínil se o žádném napadení, pobytu v nemocnici či soudu. Nadto ani nezmínil, že by chtěl svoji rodinu dostat z Uzbekistánu do Česka a že by tu chtěl nadále setrvávat. Podle žalovaného proto byla tvrzení žalobce o ohrožení ve vlasti, která učinil v řízení o správním vyhoštění a v řízení o udělení mezinárodní ochrany, vzájemně vnitřně nekonzistentní. 6. Žalovaný konfrontoval žalobce s tím, že během výslechu v řízení o správním vyhoštění vůbec nehovořil o nebezpečí, které mu mělo v Uzbekistánu hrozit, a naopak doslovně uvedl, že mu tam žádné nebezpečí nehrozí. Žalobce odpověděl, že byl tehdy v šoku a lhal. Nevěděl, že existuje mezinárodní ochrana. Lhal policii i o tom, že již měl zakoupenou letenku do Uzbekistánu a chce sám dobrovolné odcestovat. Nyní již ví o mezinárodní ochraně, kvůli níž se rozhodl neodcestovat z Česka, a naopak o ni požádat. Nyní by policii řekl, žádá o mezinárodní ochranu, protože má v Uzbekistánu problémy a zalíbilo se mu v Česku. 7. Jakmile žalovaný konfrontoval žalobce s jeho další výpovědí na policii – konkrétně s tím, že Uzbekistán je pro něj bezpečná země – tak žalobce zdůraznil, že v Uzbekistánu fungují zákony dobře, ale on se bojí o svůj život kvůli hrozbě od souseda. Na dotaz žalovaného, jak má vědět, že žalobce nelže i dnes, odpověděl, že může zavolat svojí rodině, třeba manželce a ona potvrdí, co říká. Žalovaný znovu žalobce vyzval, aby zopakoval důvod, proč přijel do Česka. Podle žalobce jsou tady milí lidé. Cestu do Česka mu poradil jeho kamarád. Na základě této výpovědi žalovaný opětovně konfrontoval žalobce s jeho výpovědí na policii, kde žalobce sdělil, že do Česka přicestoval za kamarádem, který mu měl půjčit peníze na cestu do Uzbekistánu. Tento rozpor žalobce nedokázal vysvětlit jinak než tím, že na policii lhal. Vše, co jí řekl, si vymyslel, ale nyní říká žalovanému pravdu. 8. Po dotazu žalovaného na konkrétnější popis celého incidentu se svým sousedem žalobce nedokázal uvést konkrétní informace (ani měsíc). Nepodložil svá tvrzení ani žádným dokumentem, který by nasvědčoval například zmíněnému soudnímu procesu. Svoji situaci žalobce údajně nemohl vyřešit ani přestěhováním se jinam v Uzbekistánu. Na otázku, jak konkrétně by ho měl soused najít v populaci 37 milionů obyvatel, žalobce uvedl, že neví jak, ale našel by ho. Sám uzavřel, že to, že by se to mělo stát, jsou pouze jeho představy a není si tím jistý. 9. Vzhledem k tomu všemu žalovaný nemohl akceptovat žalobcovo zpochybňování obsahu jeho výslechu v řízení o správním vyhoštění. Žalobce si uvědomoval nelegálnost svého pobytu a také faktu, že mu hrozí správní vyhoštění. Přesto výslovně popřel, že by mu v Uzbekistánu hrozilo jakékoli nebezpečí. Pokud by mu opravdu hrozilo, tak by to jistě sdělil cizinecké policii. Svoji rozpornou výpověď v řízení před žalovaným se pak pokusil vysvětlit prohlášením, že všechno to, co vypověděl na policii, byla lež. Proto žalovaný vyhodnotil výpověď žalobce v řízení o udělení mezinárodní ochrany jakožto zcela smyšlenou a jednoznačně účelovou. 10. Žalovaný nemohl opomenout ani fakt, že žalobce nepodal žádost o mezinárodní ochranu v co nejkratším možném čase a neobjasnil, proč tak neučinil. Pokud by žalobce pociťoval tak palčivě obavu o svůj život v případě návratu do Uzbekistánu, jistě by ihned po opuštění vlasti a přicestování do schengenského prostoru podal žádost o mezinárodní ochranu, nebo by se snažil svůj problém nějakým konstruktivním způsobem řešit. To se však nestalo. Ani po přicestování do Česka neřešil otázku obavy o svůj život ve vlasti a nezajímal se o legálnost svého pobytu nejen v Česku, ale obecně na území schengenského prostoru. Během kontroly policií a ani v následném řízení nesdělil žádnou informaci týkající se jeho obavy o život v případě návratu do Uzbekistánu. Naopak tvrdil, že sám z vlastní vůle do Uzbekistánu odjede a toto své rozhodnutí deklaroval zakoupením letenky. Kdyby skutečně pociťoval obavu o svůj život v Uzbekistánu, byla by jedna z prvních skutečností, které by policii sdělil. Žalovaný proto konstatoval celkovou nevěrohodnost žalobce. 11. Žalovaný zdůraznil, že ohledně tvrzení o ohrožení ve vlasti nese důkazní břemeno žadatel. Žalobce však ke svým (nevěrohodným) tvrzením žádné důkazy nedoložil. Naopak se vyjádřil tak, že pokud bude muset do Uzbekistánu jet, tak tam pojede. Nadto žalobce neuvedl, že by ve své vlasti měl jakékoli problémy s policií, státními či bezpečnostními orgány, nebo soudy. Ani neměl žádné problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. 12. Jestliže žalobce nepodal věrohodnou výpověď o žádném ze svých tvrzení o ohrožení ve vlasti, jestliže ho žalovaný shledal celkově nevěrohodným, a jestliže svá (nevěrohodná) tvrzení nepodpořil žádnými důkazy, tak nelze tato žadatelova tvrzení právě pro jejich zjevnou nevěrohodnost považovat za skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo hrozbě vážné újmy podle § 14a zákona o azylu. 13. Současně z informací shromážděných žalovaným k bezpečnostní, politické a lidskoprávní situaci v zemi žadatelova původu nevyplývá žádné konkrétní riziko ohrožení žadatele vážnou újmou podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný proto shledal naplnění podmínek ustanovení § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu, a žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 14. Žalobce označuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího správní