41 Az 26/2025 – Krajský soud v Brně

41 Az 26/2025- 20 - text pokračování 6 41 Az 26/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou v právní věci žalobce: V. H. H. státní příslušnost: X t. č. pobytem: X adresa pro doručování: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, P. O. BOX 21, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-902/ZA-ZA15-D07-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce podal v Česku žádost o mezinárodní ochranu. Žalovaný ji ale posoudil jako nepřípustnou a řízení o ní zastavil. Má o ní totiž rozhodnout Rumunsko. Žalobní námitky tento správný názor žalovaného nevyvrátily. II. Rozhodnutí žalovaného a související skutkové okolnosti 2. Žalobce podal v srpnu letošního roku žádost o udělení mezinárodní ochrany v Česku. Žalovaný ovšem rozhodnutím ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-902/ZA-ZA15-D07-2025 („rozhodnutí žalovaného“), zastavil řízení o této žádosti podle § 25 písm. i) zákona o azylu. Posoudil ji v souladu s § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu jako nepřípustnou. Příslušnost k jejímu posouzení má totiž podle čl. 12 nařízení Dublin III Rumunsko. 3. Při poskytnutí údajů k žádosti žalobce uvedl, že do Rumunska přicestoval dne 11. 1. 2023 za účelem zaměstnání. Pobýval tam až do listopadu 2024. Rumunsko mu udělilo vízum a následně pobytové oprávnění s platností do ledna 2024. O mezinárodní ochranu dosud v jiném státě nežádal. Jeho manželka a dcera jsou ve Vietnamu. Neměl žádné zdravotní omezení. 4. Při následném pohovoru žalobce uvedl, že v Česku má známé. Pracovní podmínky zde považuje za příznivější, ale přicestoval neoprávněně. V zemi původu má manželku, dceru, rodiče a sourozence. Je s nimi v kontaktu skrze sociální sítě. Problémy s vycestováním ze země původu neměl. Žádost o mezinárodní ochranu mu doporučil známý, aby získal oficiální pobytové dokumenty, mohl pracovat a vydělat peníze na splacení svého dluhu. Ve Vietnamu by na to dost peněz nevydělal. Neměl tam problémy se státními či bezpečnostními orgány, ani ho tam trestně nestíhali. Neměl problémy kvůli své rase, národnosti, náboženskému přesvědčení, politickému přesvědčení, pohlaví či příslušnosti k sociální skupině. Nesetkal se tam se žádnými problémy. 5. V rámci doplňujícího pohovoru žalobce popisoval, že v Rumunsku pracoval jako svářeč ve výrobním podniku. Práce nebyla pravidelná, odměna byla nízká, a zprostředkovatel nedodržel slibovaný příjem ani pracovní dobu. Žadatel Rumunsko opustil kvůli těmto pracovním podmínkám. Jiné důvody pro odcestování z Rumunska neměl. Do Česka přicestoval, protože zde má známé. Jsou zde příhodnější pracovní podmínky, dokáže vydělat více peněz na splacení dluhu. Kromě nesnází se zaměstnavatelem se v Rumunsku nesetkal se jakýmikoliv problémy V Rumunsku nemá kde bydlet a nemá tam známé. Opustil ho neoprávněně, proto by mohl mít v případě návratu problémy. Má také obavu, že bude mít problémy se zprostředkovatelem, kterému dluží peníze za cestu do Evropské unie. Měl pracovat v Rumunsku a splatit zprostředkovateli dluh. Peníze by musel zprostředkovateli splatit. V Evropské unii se nenacházejí žádní jeho příbuzní ani zde nemá jiné nejbližší sociální vazby. 6. Žalovaný určil jako příslušné k posouzení žalobcovy žádosti Rumunsko, protože žalobce měl do počátku roku 2024 rumunské pobytové oprávnění (blíže viz čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III). Následně žalovaný požádal Rumunsko o převzetí příslušnosti. Na konci srpna 2025 Rumunsko akceptovalo převzetí žadatele. 7. V rozhodnutí se žalovaný zabýval i tím, zda v Rumunsku existují systémové nedostatky ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Na základě zprávy o rumunském azylovém systému z listopadu 2024 dospěl k závěru, že tomu tak není. Poukázal na to, že orgány EU či Rady Evropy a ani Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nevydaly žádné rozhodnutí nebo stanovisko, které by deklarovalo systémové nedostatky v Rumunsku. Skutečnost, že v Rumunsku ročně požádají o udělení mezinárodní ochrany tisíce uprchlíků, svědčí podle žalovaného o neexistenci jejich obav z tamního azylového systému. Podle přesvědčení žalovaného žalobci nehrozí v Rumunsku nelidské či ponižující zacházení ve vztahu k vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zajištění podmínek přijetí. 8. Žalovaný zvažoval i použití čl. 17 nařízení Dublin III, který umožňuje členskému státu posoudit žádost i mimo rámec své příslušnosti. Posuzoval proto, zda existují výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly převzetí žádosti. Žalobce tu dlouhodobě nepobýval a nemá zde podstatné kulturně sociální vazby. Nepotýká se s žádným zdravotním omezením a neužívá pravidelné léky. V Rumunsku se setkal pouze s problémy souvisejícími s výkonem jeho zaměstnání. Neuvedl žádné námitky proti tamějšímu azylovému řízení. 9. Žalobce je navíc zletilý, samostatný a soběstačný. V Česku pobývá mimo zařízení pro ubytování žadatelů o mezinárodní ochranu a dokáže si vlastními silami zabezpečit prostředky k pokrytí svých životních potřeb. Nemá tu žádné vlastní rodinné vazby ani jiné nejbližší sociální vazby. V Rumunsku bude moci po přicestování čerpat finanční nebo materiální přijímací pomoci. V případě problémů se zprostředkovatelem má možnost obrátit se na odpovědný úřad nebo policii, která mu zajistí bezpečí. Chráněná ubytovací zařízení pro žadatele o mezinárodní ochranu nabízejí bezpečné setrvání pro jejich uživatele. Žalovaný proto nenašel důvody pro použití čl. 17 nařízení Dublin III. III. Žaloba a vyjádření žalovaného 10. Žalobce namítá, že žádal o udělení mezinárodní ochrany v Česku z důvodů obavy o svou bezpečnost v zemi původu a v zemi, která by podle tzv. dublinských kritérií měla jeho žádost posuzovat. V pohovorech k žádosti nedostatečně zdůraznil nebezpečí, které mu v případě návratu do Vietnamu nebo Rumunska hrozí. Během pohovoru došlo k určitému nedorozumění. Prvotní myšlenkou žalobce bylo usadit se v zemi, kde by mohl vydělat dostatečnou částku ke splacení svých dluhů. Z Rumunska pak také odcestoval z těchto pohnutek. Tím se však jeho situace změnila a zprostředkovatelé práce, kteří jsou součástí vykořisťovatelské mafie, mu vyhrožují fyzickou likvidací. Žalobci a jeho rodině vyhrožují také původní věřitelé ve Vietnamu. 11. Žalobce poté namítá, že Česko mělo převzít příslušnost k posouzení jeho žádosti na základě diskreční pravomoci dané mu čl. 17 nařízení Dublin III. Žalobce má totiž opodstatněnou obavu, že v případě jeho návratu do Rumunska mu zprostředkovatel, který zařídil jeho pracovní zařazení, fyzicky vážně ublíží nebo ho zabije. Výhrůžky smrtí či ublížením již od těchto zprostředkovatelů obdržel. Státní orgány v Rumunsku nedokáží žalobci zajistit bezpečí. V případě návratu do Vietnamu mu i jeho rodině původní věřitelé hrozí těžkým fyzickým ublížením a smrtí. 12. Česko by proto prostřednictvím žalovaného mělo využít čl. 17 nařízení Dublin III a jeho žádost posoudit navzdory tomu, že k tomu není příslušné. V Česku je totiž žalobce v bezpečí, zatímco v zemi původu a v Rumunsku nikoliv. 13. Žalovaný považuje žalobu za účelový pokus o dramatizaci azylového příběhu žalobce. Tvrzené argumenty ničím nepodkládá. Svou žádost žalobce odůvodnil snahou vydělat si zde peníze na splacení dluhu ve Vietnamu a v Rumunsku. Nikdy nehovořil o tom, že by v některé zemi v souvislosti s dluhem čelil vyhrožování. Pokusy o vyhrocení azylového příběhu se objevují poprvé až v žalobě. V porovnání se samotnými výpověďmi žalobce ve správním řízení se jeví účelově. Žalobce nikdy nehovořil o tom, že lidé, kterým v Rumunsku dluží, jsou členy „vykořisťovatelské mafie“. Tuto část žaloby považuje žalovaný za čistě účelovou. 14. Žalobce stejně tak nikdy nehovořil o tom, že celá jeho rodina čelí likvidaci ve Vietnamu. I tuto část žaloby považuje žalovaný za účelovou. Žaloba neobsahuje jedinou konkrétní žalobní námitku, která by směřovala do rozhodnutí. Žalobce se omezuje na tendenční rozšiřování svého azylového příběhu bez sebemenšího pokusu konkrétním způsobem polemizovat s rozhodnutím, které má žaloba napadat. IV. Posouzení věci 15. Žaloba není důvodná. 16. Žalovaný vydal své rozhodnutí v řízení podle nařízení Dublin III. Účelem tohoto nařízení je určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země. K určení tohoto státu je nezbytné vycházet z kritérií vyjmenovaných v kapitole III nařízení Dublin III (viz jeho čl. 3 odst. 1). 17. V této kapitole je čl. 12, podle jehož odstavce 1 platí, že pokud je žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto povolení vydal. Podle odstavce 4 pododstavce druhého pak platí, že pokud je žadatel držitelem povolení k pobytu, jehož platnost skončila před více než dvěma roky, a pokud žadatel neopustil území členských států, pak je příslušný členský stát, ve kterém byla podán