62 Ad 3/2024- 91 - text
17 62 Ad 3/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci
žalobců: a) D. F.
bytem X
b) Bc. M. Š.
bytem X
c) Mgr. K. V.
bytem X
všichni zastoupeni JUDr. Pavlem Širokým, LL.M., advokátem
sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1
proti
žalovanému: policejní prezident
sídlem Strojnická 935/27, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2024, č. j. PPR-40568-7/ČJ-2023-990131,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobci podali dne 10. 11. 2022 Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje žádost o doplacení nedoplatku na služebním příjmu za období let 2000 až 2022 podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“). Svůj nárok opřeli o to, že jim služební orgán z jejich pracovní doby nezákonně odečítal přestávky na jídlo a odpočinek, ačkoliv jim je ve skutečnosti neposkytoval. Ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje jejich žádost zamítl rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023, č. j. KRPZ 131177-50/ČJ 2022 1500AP (dále též „rozhodnutí o žádosti“).
2. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil rozhodnutí o žádosti tak, že opravil dobu, pro niž byly žádosti žalobců zamítnuty z důvodu promlčení. Ve zbytku ponechal rozhodnutí o žádosti beze změny a nepřiznal žalobcům náhradu nákladů řízení.
II. Žaloba
3. Žalobci namítají, že napadené rozhodnutí odporuje právní úpravě řádného čerpání přestávek ve službě plynoucí z § 60 odst. 1 služebního zákona. V letech 2019 až 2022 byli služebně zařazeni na Obvodním oddělení policie Valašské Klobouky (OOP Valašské Klobouky) jako členové prvosledové hlídky. Tu tvoří nejméně dvojčlenná motorizovaná hlídka s rozšířeným taktickým výcvikem pro použití zbraní skupinového vyzbrojení, která je určená přednostně k okamžité reakci na události FHQ (First Hour Quintet, tj. události primárního významu). Prvosledová hlídka obvykle provádí výkon hlídkové služby a nelze ji využívat pro předem plánované úkoly nebo úkoly neodpovídající svým charakterem činnostem policejních sil okamžité reakce.
4. Nesouhlasí se žalovaným, že výjezd prvosledové hlídky snesl odkladu, v důsledku čehož nebylo nutné trvat na vzájemné zastupitelnosti příslušníků během čerpání přestávky. Z výslechu svědků i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že nastávaly situace, kdy hlídka musela vyjet okamžitě a nemohla čerpat přestávku.
5. Přístup žalovaného je v rozporu s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. 9. 2021, C 107/19, a nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II. ÚS 1854/20. Žalobcům fakticky mohla být poskytnuta pouze přiměřená doba na oddech a jídlo, která se započítává do pracovní doby dle § 88 odst. 1 věty druhé služebního zákona. I Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že by měla existovat pravidla pro zastupování policistů během přestávek (rozsudek ze dne 29. 11. 2023, č. j. 10 As 132/2023 80), a pokud neexistují v písemné podobě, je potřeba jejich existenci ověřit jinak, např. výslechy svědků. Bylo tak na žalovaném, aby prokázal, že na pracovišti reálně existoval systém zastupitelnosti a pravidla pro čerpání přestávek. Na tuto svoji povinnost žalovaný rezignoval a nezjistil skutkový stav věci dostatečně, tj. v souladu s § 180 odst. 1 služebního zákona.
6. Žalobci byli i během přestávek ve stavu trvalé ostražitosti pro případ, že budou muset zasáhnout. V některých případech museli výkon přestávky přerušit a vyjet do terénu, což potvrzují výpovědi svědků Ř. a R. Z toho důvodu je nutné přestávky hodnotit jako výkon práce. To řešil Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. 4. 2023, č. j. 30 Ad 15/2021 83, podle něhož nejde o přestávku, pokud během ní musí příslušník neustále konzultovat pracovní záležitosti a být kontaktní. Žalobci dopředu vůbec nemohli počítat s tím, že přestávku stráví bez plnění běžných služebních povinností. Tato nejistota jde proti smyslu institutu přestávky. K tomu žalobci odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2023, č. j. 10 As 62/2022 87, a ze dne 29. 11. 2023, č. j. 10 As 132/2023 84. Žalovaný neprokázal, že by žalobci byli kontaktováni pouze v mimořádných situacích, ke kterým by museli vyjet ihned. K argumentaci žalovaného, že mimořádné události FHQ nejsou v daném obvodu časté, žalobci doplňují, že příslušníci musí vyjíždět k událostem tohoto typu v celém kraji, nikoliv jen ve svém obvodu.
7. Neobstojí ani argumentace žalovaného, že pokud žalobci nečerpali přestávku ve stanoveném čase, mohlo dojít k jejímu posunu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v rozsudku ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 9/2017 53, stejně jako Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/2018 44, uvedl, že argumentace možností posunutí přestávky je nepřípadná. Přestávku lze posunout pouze na žádost příslušníka. Chyběla-li žádost žalobců o posunutí přestávky, nemohlo dojít k zákonnému posunutí přestávek.
8. Žalobci jsou přesvědčeni, že žalovaný nesprávně zhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, který nereflektuje faktický stav na pracovišti. V řízení nebylo prokázáno předvídatelné zastupování příslušníků prvosledové hlídky. Vykonávali tedy službu, kterou fakticky nebylo možné přerušit. Na pracovišti neexistovalo opatření, které by předvídatelně stanovilo pravidla střídání příslušníků v době přestávky. Navrhli proto, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Na svém stanovisku setrvali i v replice k vyjádření žalovaného. Zdůraznili, že vykonávaná služba byla službou nepřerušitelnou ve smyslu § 60 odst. 3 služebního zákona a že k narušení plánované přestávky došlo nejen zásahem do přestávky již zahájené, ale rovněž včasným nezahájením přestávky (tj. jejím posunem, o nějž příslušník nepožádal).
III. Vyjádření žalovaného
10. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se s obdobnými námitkami podrobně vypořádal. Doplnil, že v období od 1. 11. 2021 již žalobci čerpali přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek v souladu s § 60 odst. 3 služebního zákona, proto jsou jejich námitky nepřípadné vzhledem k období listopadu 2021 – listopadu 2022. Žalobcům byla přestávka ve službě plánována v období července 2019 – října 2021, nicméně podle provedeného dokazování byl okamžitý výjezd hlídky nutný toliko v případě mimořádných událostí (typu FHQ) a pokud se jednalo o nejbližší hlídku od místa oznámení. Při běžném nápadu trestné činnosti v době přestávky mohla hlídka nerušeně dočerpat přestávku a na místo události vyrazit později. Navíc z výpovědí svědků vyplynulo, že v případě potřeby mohla být prvosledová hlídka zastoupena druhou hlídkou obvodního oddělení, která čerpala přestávku v jiný čas, případně volnou hlídkou sousedního obvodního oddělení.
11. Nebylo nutné trvat na stanovení podrobných pravidel upravujících zastupitelnost policistů, neboť ta byla vyřešena na krajské úrovni v součinnosti s integrovaným operačním střediskem. S takto nastaveným způsobem střídání hlídek byli příslušníci obvodního oddělení seznámeni a v souladu s ním postupovali. Žalobci tak zpravidla nemohli být během přestávky vyrušeni. Výjimečný stav pak objektivní očekávání ohledně narušení přestávky založit nemůže. V podmínkách menšího obvodního oddělení byla taková pravidla zastupitelnosti dostatečná. Žalobcům bylo umožněno čerpat přestávky a nebyla jim uložena žádná omezení, která by významně ovlivnila jejich možnost volně nakládat s volným časem během přestávky. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2022, č. j. 9 As 89/2021-65.
12. Žalobci byli po dobu přestávky na služebním příjmu pouze z důvodu dostupnosti pro případ okamžitého výjezdu. Sám operační důstojník podle povahy a charakteru přijatého oznámení vyhodnotil, zda je nezbytné zajistit přítomnost hlídky na místě události okamžitě. Poté buď kontaktoval prvosledovou hlídku jakožto nejbližší hlídku od místa události, s níž se případně domluvil na posunu přestávky, nebo vyslal druhou nejbližší hlídku. Nebylo-li nutné okamžité nasazení sil, hlídka byla kontaktována a vyjela na místo až po dočerpání přestávky. Služba tedy byla zorganizována tak, že k potřebě přerušit přestávku běžně nedocházelo. Připomněl rovněž, že příslušníci mají podle rozkazu policejního prezidenta č. 52/2014 povinnost ohlašovat dispečerskému pracovišti skutečnosti ovlivňující výkon služby, tj. i započetí čerpání přestávky. To však žalobci neplnili. Pomíjeli rovněž povinnost informovat o změně instruktáže, tj. i o posunu přestávky (čl. 13 pokynu policejního prezidenta č. 180/2012). V důsledku neplnění hlásné služby se mohlo stát, že operační důstojník kontaktoval prvosledovou hlídku i v době če