62 Af 20/2024- 37 - text
7 62 Af 20/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci
žalobce: Klusáček s.r.o.
sídlem Sokolská 85, Silůvky
zastoupen Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem
sídlem Washingtonova 1624/5, Praha
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2024, č. j. 9282/24/5300-22443-710132,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj („správce daně“) na základě provedené daňové kontroly doměřil žalobci dodatečným platebním výměrem ze dne 4. 4. 2022, č. j. 1618606/22/3005-52522-708490, daň z přidané hodnoty („DPH“) za zdaňovací období měsíce února roku 2019 ve výši 42 000 Kč a povinnost uhradit penále ve výši 8400 Kč. Důvodem doměření daně bylo neuznání nároku na odpočet daně z plnění od dodavatele J.K.M.L. Trade s. r. o. („JKML“) za reklamu na závodních vozidlech. Podle správce daně žalobce neprokázal, že se předmětné plnění fakticky uskutečnilo.
2. Odvolání žalobce žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a dodatečný platební výměr potvrdil.
II. Žaloba
3. Žalobce je přesvědčen, že prokázal faktickou realizaci plnění. Správce daně požadoval prokázat skutečnosti nad rámec zákona, jež jsou mimo sféru jeho vlivu. Výstupy vyhledávací činnosti správce daně nejsou relevantní, neboť vzhled vozidel se v motosportu běžně mění. K okamžiku uzavření smlouvy žalobci nevznikly žádné pochybnosti o serióznosti dodavatele. Nebylo tedy jeho povinností shromažďovat důkazy nad rámec běžných obchodních potřeb. Okolnosti vylučující nárok na odpočet tak prokázány nebyly.
4. Správce daně dostatečně nezohlednil, že podle výpovědi svědka B. byl žalobce v pozici poškozeného. Žalovaný se rovněž nedostatečně vypořádal s důkazními návrhy uplatněnými v předcházejícím daňovém řízení.
5. Navrhuje proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
6. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a setrvává na závěrech, na nichž je založeno napadené rozhodnutí. Navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
IV. Posouzení věci soudem
7. Žaloba není důvodná.
8. V nynější věci je předmětem sporu naplnění podmínek pro odpočet DPH z plnění za reklamní služby od dodavatele JKML. Žalobce je přesvědčen, že své důkazní břemeno v řízení unesl. Naopak žalovaný uvádí, že žalobce sice unesl své primární důkazní břemeno a předložil formální doklady prokazující uskutečnění plnění, ale správce daně výzvou k prokázání skutečností
z 10. 11. 2021 tyto formální doklady zpochybnil (unesl své důkazní břemeno), čímž přešlo důkazní břemeno zpět na žalobce, přičemž žalobce v dalším daňovém řízení pochybnosti správce daně o faktické realizaci reklamního plnění nerozptýlil. Odpočet DPH za předmětné plnění tak žalobci podle žalovaného nemohl být uznán.
9. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku. Podle § 73 odst. 1 téhož zákona je plátce povinen disponovat pro uplatnění nároku na odpočet daně příslušným daňovým dokladem.
10. Z § 92 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, plyne, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních. Odst. 5 dále uvádí, že správce daně prokazuje a) oznámení vlastních písemností, b) skutečnosti rozhodné pro užití právní domněnky nebo právní fikce, c) skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem, d) skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti, e) skutečnosti rozhodné pro uplatnění následku za porušení povinnosti při správě daní, f) skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.
11. Ze správního spisu vyplývá, že podle smlouvy o provedení reklamních služeb uzavřené dne
4. 12. 2018 mezi žalobcem a dodavatelem JKML bylo předmětem zdanitelného plnění provedení reklamních služeb formou umístění (vylepení) loga žalobce v počtu dvou kusů o celkové ploše 1 000 cm2 na karoserii závodního vozidla Honda Civic R type, s posádkou B./V.a při automobilové soutěži Rally Slušovice, která se bude konat na Zlínsku. Cena plnění byla sjednána ve výši 200 000 Kč. Uskutečnění plnění žalobce kromě smlouvy prokazoval schvalovacím protokolem ze 4. 12. 2018, daňovým dokladem (fakturou) ze 7. 2. 2019, příjmovým pokladním dokladem z 15. 2. 2019, předávacím protokolem ze 7. 2. 2019, podle něhož bylo logo umístěno na karoserii závodního vozidla Honda Civic R type při automobilové soutěži Slušovice Rallysprint a posádka B./V. se umístila na 3. místě, 2 fotografiemi vozidla a evidencí pro účely DPH.
12. Otázkou přenosu důkazního břemena v daňovém řízení se opakovaně zabývala soudní judikatura. Dovodila, že daňové řízení je založeno na zásadě, podle níž nese daňový subjekt jednak břemeno tvrzení, tedy povinnost daň přiznat, jednak břemeno důkazní, spočívající v nutnosti svá tvrzení podložit relevantními důkazy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 7 Afs 219/2017-27). Prokazování uskutečnění zdanitelného plnění je primárně otázkou dokladovou. Daňový subjekt proto k prokázání plnění předkládá nejprve příslušné daňové doklady a související dokumentaci. Z hlediska dokazování však není rozhodující jejich formální správnost či to, že byly řádně zaúčtovány, nýbrž faktický stav věci. Ani formálně bezvadný účetní doklad s veškerými předepsanými náležitostmi tedy nemusí být sám o sobě dostatečný k prokázání, že se deklarované plnění skutečně realizovalo, pokud z něj věrohodně nevyplývá, že k transakci fakticky došlo (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. 2 Afs 55/2016-38, č. 3505/2017 Sb. NSS). Může proto nastat situace, že správce daně na základě nedostatků v obsahu účetních dokladů zpochybní uplatněný nárok daňového subjektu. V takovém případě se důkazní břemeno přenáší na správce daně, který je povinen vyjádřit důvodné pochybnosti o věrohodnosti, průkaznosti, správnosti či úplnosti předložených daňových dokladů (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2019, č. j. 3 Afs 291/2017-43). Správce daně však není povinen dokazovat, že jsou údaje týkající se určitého plnění v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečným stavem. Musí „pouze“ doložit, že existují závažné a důvodné pochybnosti o souladu těchto údajů se skutečností, v důsledku čehož lze předložené účetní doklady považovat za nevěrohodné, neúplné, neprůkazné či nesprávné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 6 Afs 147/2016-28). Pokud správce daně předložené formální doklady úspěšně zpochybní, přesouvá se důkazní břemeno zpět na daňový subjekt, který je povinen prokázat, že k deklarovanému zdanitelnému plnění skutečně došlo způsobem, jaký uvádí v předložených daňových dokladech, popř. může svá tvrzení korigovat. V takovém případě musí daňový subjekt rozptýlit pochybnosti správce daně, neboť jej tíží důkazní břemeno jak co se týče samotné existence zdanitelného plnění, tak ohledně jeho povahy (předmětu) a rozsahu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 Afs 523/2018-35). Tyto skutečnosti bude daňový subjekt prokazovat zpravidla jinými důkazními prostředky než vlastním účetnictvím a evidencemi.
13. Tato východiska správce daně v nynějším případě respektoval. Poté, co žalobce předložil formální doklady k předmětnému reklamnímu plnění, správce daně ve výzvě z 10. 11. 2021 specifikoval celou řadu skutečností vzbuzujících pochybnosti o faktické realizaci dotčeného plnění. Konkrétně upozornil, že:
- adresa sídla dodavatele byla virtuální a nesplňovala zákonnou definici sídla;
- dodavatel nedisponoval provozovnou, kde by svou činnost vykonával;
- dodavatel nezveřejňoval ve sbírce listin obchodního rejstříku účetní závěrky;
- dodavatel za rozhodné období nepodal daňové přiznání k DPH;
- dodavatel byl registrován jako nespolehlivý plátce DPH;
- z výslechu jednatele dodavatele vyplynulo, že o jeho ekonomické činnosti neví téměř nic, což vzbudilo pochybnosti o pravosti jeho podpisu na daňovém dokladu.
Tyto pochybnosti navíc umocnila zjištění z vlastní vyhledávací činnos