22 Ad 11/2025 – Krajský soud v Brně

22 Ad 11/2025- 68 - text 7 22 Ad 11/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: A. J., nar. X bytem X zastoupen Mgr. Rostislavem Buczykem, advokátem sídlem Rubešova 83/10, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem P.O.Box 21/OAM, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 11. 2024, č. j. X, kterým bylo rozhodnuto, že se žalobci ode dne 1. 12. 2024 dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. a) a ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s přihlédnutím k článku 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, odnímá invalidní důchod I. stupně. II. Vyjádření účastníků 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že trpí ankylozující spondylitidou II. st. ve středně těžké formě, v axiální i periferní formě, včetně bilaterální sakroileitidy, a v současnosti v souvislosti se svým primárním onemocněním potýká s opakovanými recidivami uveitidy pravého oka, které zhoršují jeho vidění na toto oko na 50 % běžného stavu. Tyto uveitidy jsou příčinami opakovaných hospitalizací žalobce. Dále uvedl, že má dále během své práce problémy v manipulaci s předměty, je zvýšeně citlivý na utrpěná zranění, jež se velice pomalu hojí. Kvůli silným bolestem žalobce nemůže opakovaně každý měsíc několik dní vykonávat práci a musí zůstat v domácím léčení. Onemocnění žalobce tak v současnosti nelze považovat za stabilizované či kompenzované. 3. Stěžejním nedostatkem napadeného rozhodnutí je podle něj, že se v jeho rámci žalovaný žádným způsobem konkrétně nezaobírá tvrzeními žalobce o epizodách uveitidy (resp. tato tvrzení žalovaný úplně ignoruje), které jsou důvodem opakovaných hospitalizací žalobce v současné době a příčinou výrazného zhoršení stavu žalobce oproti jeho stavu v době odnětí invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně. Napadené rozhodnutí je podle něj s ohledem na pominutí epizod uveitidy nepřezkoumatelné. Žalobce míní, že opakované epizody uveitidy vedoucí k hospitalizacím jsou společně s ankylozující spondylitidou ve středně těžké formě příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jsou tak dány důvody ke zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti dle § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb., a přiznání žalobci nárok na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, což žalovaná v napadeném rozhodnutí nijak nezohlednila. 4. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je patrné, že v případě žalobce je průměrný rozsah procentní míry poklesu jeho pracovní schopnosti vyšší než 35 %, nikoliv, že činí hodnotu 30 %, jak žalovaný uvádí v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že jeho stav s ohledem zejména na opakované recidivy uveitidy nelze považovat za stabilizovaný či kompenzovaný. 5. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula, na základě jakých podkladů rozhodla s tím, že posudek vypracovaný v řízení o námitkách splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi; lékař jednoznačně vymezil rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. S ohledem na námitky žalobce žalovaná navrhla důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, která je ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopností pojištěnce pro účely přezkumného řízení soudního III. Posouzení věci krajským soudem 6. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 7. Z obsahu správního spisu vyplývá, že dne 13. 12. 2022 byl žalobce posouzen lékařem PSSZ Praha s výsledkem, že je invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena podle kap. XIII., odd. E, pol. 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve výši 40%. Kontrolní prohlídka byla žalobci stanovena na 7/2023 s tím, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (dále DNZS) je ankylozující spondylitida od 12/2021 se zavedenou biologickou léčbou. 8. Dne 25. 10. 2023 byl žalobce posouzen lékařem PSSZ Praha s výsledkem, že není invalidní dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. a míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena podle kap. XIII., odd. E, pol. 3c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. ve výši 30%. Navazujícím rozhodnutím byl žalobci odňat invalidní důchod. 9. V řízení o námitkách byl pracovištěm IPZS Brno — odd. námitkové a odvolací agendy LPS, dne 6. 2. 2025 vypracován posudek o invaliditě se shodným hodnocením jako v prvostupňovém řízení. Navazujícím rozhodnutím byly námitky žalobce zamítnuty. 10. Krajský soud nechal vypracovat posudek PK MPSV (posudek ze dne 20. 11. 2025). PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise, lékaře z oboru interního lékařství a tajemníka. Žalobce nebyl jednání přítomen a s posudkovým závěrem nebyl seznámen, stejně jako jeho zástupce. PK MPSV vycházela při zpracování posudku z podkladové dokumentace, vč. pracovní anamnézy. PK MPSV dospěla k závěru, že v případě zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost uvedeno v kapitole XIII, oddíl E, položka 3a) ve výši 10%. Posudek byl proveden u jednání jako důkaz. 11. Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %. 12. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem), a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám a dle shora citované úpravy za tímto účelem pověří k posouzení zdravotního stavu žalobce (pokud žalobní námitky tímto směrem míří) posudkovou komisi MPSV. Posudek této posudkové komise, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013–22). 13. V případě invalidity musí být z posudku vždy zřejmé, že zdravotní stav posuzované osoby byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím, dále v něm musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav lze podřadit pojmu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, v jakém rozsahu v důsledku zdravotního postižení poklesla schopnost pracovní činnosti posuzovaného. Procentuální míru poklesu schopnosti pracovní činnosti podle charakteru zdravotního postižení pak komise hodnotí podle přílohy k právnímu předpisu, přičemž zdravotní postižení musí být zařazeno s ohledem na druh a intenzitu postižení pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy, a současně musí být objasněno, proč v rámci zde stanoveného rozpětí komise určila míru poklesu pracovní schopnosti v dané výši. Dále musí být zvážen i rozsah a závažnost dalšího nebo dalších zdravotních postižení pro možné zvýšení (nebo snížení) základního bodového ohodnocení a případně provedena i rámcová pracovní rekomandace (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Ads 91/2012–19). 14. Při určení míry poklesu pracovní schopnosti nemá žalovaná žádný prostor pro správní uvážení. Jedná se o otázku posouzení zdravotního stavu (které závisí na využití odborných lékařských znalostí) dle kritérií zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování inval