5 Azs 6/2011 — Nejvyšší správní soud

22 Az 1/2026- 36 - text  6 22 Az 1/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: H. U. st. příslušnost: Republika Uzbekistán t. č. pobytem: PoS Zastávka, Havířská 514, 664 84 Zastávka zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem P.O.Box 21/OAM, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 22. 10. 2025, č. j. OAM-972/ZA-ZA11-ZA18-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu se zamítá dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) jako nedůvodná. II. Vyjádření účastníků 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný žádost zamítl pro údajně ryze ekonomické důvody, což je dle něj chybná právní kvalifikace, neboť obavy žalobce z návratu do vlasti se nedotýkaly toliko ekonomického strádání, nýbrž jeho humanitární situace. Uplatňované důvody jsou ekonomicko-sociální a měl by mu být udělen humanitární azyl. Žalobce tak má za to, že nejsou dány podmínky pro postup dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, přičemž pokládá napadané rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se nijak nezaobírá možností udělení humanitárního azylu, potažmo doplňkové ochrany, nedostatečně posuzuje ekonomickou situaci v domovském státě žadatele a věnuje se toliko situaci bezpečnostní. V neposlední řadě pak žalobce namítá, že správní orgán při posouzení situace v domovském státě žalobce čerpá z nepřípustného podkladu, který zpracoval žalovaný, který opírá závěry meritorního rozhodnutí o podkladový materiál, jehož je on sám autorem. Dále k tomu namítl, že zajištěné podklady se týkají bezpečnostní a politické situace, nikoliv však na posouzení ekonomické situace a možnosti pracovního uplatnění a s tím související možnosti dosažení výdělku. 3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce v průběhu správního řízení neprezentoval jakékoli skutečnosti svědčící o hrozbě nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy, což nečiní ani v žalobě. Žádost o mezinárodní ochranu opírá pouze o ekonomické důvody. Skutkový stav byl podle něj zjištěn dostatečně, zpracování zpráv vycházelo z důvěryhodných zdrojů. Pokud má zájem o práci v ČR, má možnost zřídit si legální pobyt dle zákona o pobytu cizinců. III. Posouzení věci krajským soudem 4. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 5. Žaloba není důvodná. 6. Pokud jde o azylový příběh žalobce, ten je shrnut jednak v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a v protokolu o pohovoru k této žádosti. 7. Ze správní spisu vyplývá, že žalobce jako hlavní důvod odchodu ze země původu uvedl nedostatek finančních prostředků, resp. svoji potřebu splácet pohledávku v zemi původu, kterou nicméně blíže nespecifikoval, a zároveň uvedl, že když přijel do Evropy, měl dluhy, ale ty již splatil. Uvedené rozvíjel tvrzením o potřebě získat finanční prostředky na koupi nemovitosti pro svou rodinu. Ze správní spisu vyplývá, že rodina žalobce nadále žije v Uzbekistánu a žalobce nemá na území ČR ani EU nemá žádné rodinné příslušníky. Žalobce dle svého vyjádření nebyl v zemi původu politicky aktivní, ani nečelil v zemi původu problémům kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví ani příslušnosti k sociální skupině. 8. K průběhu své cesty uvedl, že dne 18. 7. 2023 letecky cestoval přes Turecko do Prahy, dále pokračoval do Polska, kde asi po 1-2 měsících požádal o pobyt, disponoval polským pobytovým oprávněním platným do 12. 6. 2024. Cca v září 2023 se vrátil do Prahy. Jak dopadla jeho žádost o pobyt v Polsku, kterou podal dne 11. 6. 2024, neví. O udělení mezinárodní ochrany nikdy dříve nežádal, je zdráv a pravidelně žádné léky neužívá, v minulosti nebyl trestně stíhán. Potřebuje získat finanční prostředky na zajištění bydlení pro jeho rodinu a splacení pohledávky. V ČR rozvážel jídlo a pracoval na stavbách. Žádost o mezinárodní ochranu podal až ve vazbě na kontrolu policie v roce 2025. Zároveň uvedl, že by potřeboval zůstat v ČR 6-7 měsíců, aby vydělal peníze, pak se chce vrátit do Uzbekistánu za rodinou, kterou neviděl už tři roky. 9. Krajský soud předesílá, že žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby v rámci pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu zejména musí vytvořit prostor vhodně kladenými otázkami během pohovoru. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí relevantní skutečnosti, je pak na žalovaném, aby si shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda dotyčnému v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma. 10. Úkolem žalovaného bylo především opatřit takové informace o zemi původu, z nichž bude možné posoudit, zda by žalobci v případě návratu do země původu hrozilo pronásledování nebo vážná újma. Této povinnosti žalovaný dle krajského soudu dostál. 11. Žalovaný krom azylového příběhu žalobce vycházel z listiny „Uzbekistán – Informace OAMP ze dne 14. 3. 2025“ – Bezpečnostní a politická situace v zemi, stav: březen 2025, z listiny „Uzbekistán – Informace MZV, č.j. 108366-6/2024-MZV/LPTP ze dne 8. 4. 2025 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, a z listiny „Uzbekistán – Informace MZV, č.j. 131903-6/2024-MZV/LPTP ze dne 10. 1. 2024 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti. 12. Před samotným posouzením věci je vhodné zdůraznit, že institut azylu slouží osobám, které jsou v zemi původu pronásledovány ze zákonem stanovených důvodů, a současně není prostředkem pro řešení jakýchkoliv jiných problémů (osobních, rodinných či ekonomických) v zemi původu. 13. Pro nyní projednávanou věc je relevantní ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, podle kterého se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody. 14. Jak soud uvedl výše, ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce žádal o mezinárodní ochranu z jiných, než ekonomických důvodů. Výslovné popření politických aktivit a existence pronásledování kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví ani příslušnosti k sociální skupině vylučuje aplikaci § 12 zákona o azylu. 15. Žalobní argumentace se na prvním místě opírá o tvrzení, že obavy žalobce z návratu do vlasti se dotýkaly jeho humanitární situace a uplatňované důvody tak nejsou toliko ekonomické, nýbrž ekonomicko-sociální, pročež má za to, že mu měl být udělen humanitární azyl. Žalobce zjevně nereflektuje čl. I bod 36 zákona č. 314/2025 Sb., kterým byl zrušen dosavadní § 14 zákona o azylu, tj. ustanovení zakotvující možnost udělení národního humanitárního azylu, a to s účinností od 1. 10. 2025. Žádost žalobce byla podána dne 2. 9. 2025 a rozhodnuto o ní bylo dne 22. 10. 2025. 16. Podle § 14 zákona o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025, platilo, že „jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.“ 17. Čl. I bodem 36 zákona č. 314/2025 Sb. byl zrušen dosavadní § 14 zákona o azylu, tj. ustanovení zakotvující možnost udělení národního humanitárního azylu. 18. Dle čl. II bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb. platí, že „v řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.“ Čl. II bod 9 téhož zákona pak výslovně stanoví, že „v řízeních podle bodu 1 (téhož článku) nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.“ 19. Dle čl. XIX písm. a) zákona č. 314/2025 Sb. nabývají všechna shora uvedená ustanovení (čl. I bod 36, čl. II body 1 a 9) účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni