5 Azs 194/2025 — Nejvyšší správní soud

30 A 60/2023- 46 - text  6 30 A 60/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci žalobce: A. P. státní příslušník Ruské federace zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 5. 2023, č. j. MV-59148-4/SO-2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce byl oprávněný pobývat na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia s prodlouženou platností do 31. 8. 2022 pro studium na Vysokém učení technickém v Brně (dále jen „VUT“). Dne 26. 8. 2022 podal žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 240/2022 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“) však rozhodnutím ze dne 23. 5. 2023, čj. MV-59148-4/SO-2023, žádost zamítlo podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a zaměstnaneckou kartu nevydalo. Překážkou bránící jejímu vydání byla podle ministerstva skutečnost, že žalobce před podáním žádosti o zaměstnaneckou kartu neplnil účel studia na vysoké škole, pro který mu bylo vydáno předchozí povolení k dlouhodobému pobytu. 2. Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti podal žalobce odvolání. Žalovaná však shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žaloba 4. Žalobce připouští, že při studiu na vysoké škole nezískal potřebný počet kreditů k postupu do vyššího ročníku, a to ani při opakovaném absolvování prvního ročníku. Účel pobytu však plnil účastí na přednáškách a seminářích, byť nezvládal látku, a nezískal tak potřebné zápočty. Podle žalobce to ale není důvodem pro zamítnutí žádosti. Účelem každého pobytu je snaha a činnost, nikoliv úspěchy. Klíčovou otázkou nebylo získání kreditů, nýbrž posouzení, zdali žalobce skutečně docházel na přednášky a semináře, a vykazoval tak relevantní, byť bezvýslednou studijní činnost. I žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uznala, že žalobcova znalost průběhu studia nasvědčuje tomu, že se výuky účastnil. Nebylo-li vyvráceno, že do výuky docházel, nezbývá než vycházet ze žalobcovy výpovědi, která naznačuje plnění účelu pobytu. Vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Ve vyjádření pouze odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a stručně shrnula průběh správního řízení. Podmínky řízení a rozsah soudního přezkumu 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou. 7. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by musel přihlédnout i bez námitky, soud neshledal. 8. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný sdělil výslovný souhlas s tímto postupem. Žalobce se k výzvě soudu, zda trvá na nařízení jednání, nevyjádřil. Soud má proto za to, že oba účastníci s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Dokazování soud neprováděl. Posouzení věci 9. Podle § 42g odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců se zaměstnaneckou kartou rozumí povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince k přechodnému pobytu na území delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, na kterou byla zaměstnanecká karta vydána, nebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v odstavcích 7 až 10, a to ode dne uvedeného v oznámení. 10. Podle § 45 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců platí, že cizinec, který je držitelem povolení k dlouhodobému pobytu a hodlá na území pobývat za jiným účelem, než který mu byl povolen, je povinen požádat ministerstvo o udělení nového povolení k dlouhodobému pobytu. Podle třetí věty tohoto ustanovení platí, že nové povolení k dlouhodobému pobytu dále nelze udělit, jestliže cizinec neplnil před podáním žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu na území účel, pro který mu bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. 11. Zákon o pobytu cizinců vychází z předpokladu, že cizinec, který získal povolení k pobytu na území České republiky k určitému účelu, je povinen povolení k jím deklarovanému účelu náležitě využívat. A je v pravomoci státu nastavit podmínky, za nichž bude mít cizinec možnost na území České republiky pobývat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. I. ÚS 38/04). Pokud cizinec účel pobytu neplní, může to jeho pobytovou situaci na území České republiky významně zkomplikovat. Může dojít k neprodloužení pobytu, neudělení pobytu za jiným účelem, event. ke zrušení povolení k pobytu. Výjimkou jsou situace, kdy cizinec objektivně (a ze závažných důvodů) po přechodnou dobu účel pobytu plnit nemůže. Pokud tedy cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu, neplnění účelu pobytu s sebou uvedené negativní dopady neponese (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2024, čj. 34 A 9/2024-31). 12. Plněním účelu povoleného dlouhodobého pobytu je podle ustálené judikatury třeba rozumět skutečné vykonávání určité činnosti, nikoliv formální splnění podmínek pro výkon takové činnosti (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 12. 2011, čj. 7 As 82/201181, ze dne 28. 5. 2014, čj. 4 As 165/201350, ze dne 18. 9. 2014, čj. 7 Azs 144/201435, či ze dne 31. 10. 2014, čj. 8 Azs 105/201446). U pobytu za účelem studia to znamená, že nepostačí pouhý formální zápis ke studiu či zachování statusu studenta. Rozhodné je, zda cizinec deklarovaný účel pobytu reálně a vážně uskutečňuje. Současně ale platí, že otázku neplnění účelu pobytu nelze posuzovat mechanicky, nýbrž vždy ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci. Ne každé neplnění účelu pobytu automaticky představuje závažnou překážku pro prodloužení pobytu cizince na území nebo nového pobytového oprávnění za jiným účelem. Musí se také jednat o převážné neplnění účelu, pro který byl pobyt povolen (srov. rozsudky NSS ze dne 6. 11. 2014, čj. 9 Azs 219/201439, ze dne 18. 8. 2015, čj. 8 Azs 145/201497, ze dne 16. 9. 2019, čj. 5 Azs 166/201927, ze dne 26. 2. 2021, čj. 2 Azs 325/202033, či ze dne 15. 9. 2023, čj. 5 Azs 277/202237). 13. Samotný studijní neúspěch tak ještě bez dalšího nepostačuje k závěru o neplnění účelu pobytu. Účelem pobytu za účelem studia není garantovaný studijní výsledek, nýbrž skutečná a vážná studijní činnost. Ta se nicméně nevyčerpává prostou docházkou na přednášky či semináře. NSS v usnesení ze dne 18. 7. 2025, čj. 10 Azs 116/2025-39, považoval za významné, že cizinec „nedoložil, že by se účastnil přednášek či cvičení a přihlašoval se na zápočty a zkoušky.“ Zdůraznil však zároveň, že „[n]ezvládnutí předmětů samo o sobě nemůže vést k tomu, že by to nebylo považováno za neplnění účelu pobytu. Cizinec však musí činit konkrétní kroky, které by doložily, že aktivně studuje, má reálnou snahu o určitý pokrok ve studiu a skutečný a vážný zájem o studium. To se posuzuje vždy s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu.“ Rozhodné je tedy celkové hodnocení studijní aktivity cizince, zejména jeho účasti ve výuce, plnění průběžných povinností, přihlašování k zápočtům a zkouškám, pokusů o jejich složení, získávání kreditů a případných důvodů, pro které se mu studijní povinnosti nedařilo splnit. 14. Lze odkázat i na závěry vyslovené v rozsudku ze dne 26. 2. 2021, čj. 2 Azs 325/202033: „U případů, kdy cizinec pobývá na území ČR za účelem studia, je totiž třeba přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu (časově i mírou intelektuální investice) bylo vskutku studium a aby aktivity jiné (podnikání, závislá činnost, jiná výdělečná činnost či prosté pobývání na území a žití například z úspor či ze zahraničních příjmů) byly pouze doplňkem skutečného a vážně míněného studia. Časté střídání studijních oborů či studium vyžadující jen malou časovou a intelektuální investici cizince může být vážným signálem, že účel jeho pobytu není ve skutečnosti naplňován a že je zástěrkou pro účely jiné. Studium zdánlivé či fakticky „vedlejší“ se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území ČR a prostředkem získání navazujícího povolení