7 Azs 186/2022 — Nejvyšší správní soud

32 Az 5/2024- 28 - text Pokračování 8 32 Az 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobkyně: N. S., st. přísl. X zastoupená Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou, se sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21. 12. 2023, č. j. OAM-494/ZA-ZA12-ZA20-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se včas podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), nepřípustná, a řízení o udělení mezinárodní ochrany se podle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavuje. 2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně podala dne 19. 4. 2023 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále též „ČR“). Důvody pro udělení mezinárodní ochrany sdělila stejné jako ve své předešlé žádosti a doplnila další důvody své žádosti. Jednak má problém se zuby a musí podstoupit operaci. Jednak uvedla, že se aktuálně zhoršila situace v Bělorusku s ohledem na konflikt na Ukrajině. Konkrétně poukázala na to, že ruská vojska z území Běloruska obsadila Ukrajinu, muži jsou povoláváni do armády, probíhá proces umisťování jaderných zbraní v Bělorusku a došlo ke zpřísnění trestů za velezradu. 3. Žalovaný neshledal důvody pro opakované posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žalobkyní uváděným důvodům, neboť neuvedla žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný přitom posoudil aktuální situaci v Bělorusku stran politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv a dospěl k závěru, že od doby posouzení předchozí žádosti žalobkyně nedošlo v Bělorusku k natolik zásadní změně situace. Rovněž se seznámil s aktuálními informacemi ohledně dostupnosti lékařské péče v Bělorusku s důrazem na stomatologii a zubní protetiku. Shledal však, že v Bělorusku je tato lékařská péče dostupná. 4. Z uvedených důvodů žalovaný konstatoval naplnění podmínek § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a opakovanou žádost shledal za nepřípustnou. II. Žaloba 5. V žalobě žalobkyně v prvé řadě uvedla, že v zemi původu pracovala jako státní zaměstnanec na daňovém úřadě, přičemž v této pracovní pozici nebyla oprávněna jakkoliv kritizovat vládu, čímž se cítila utiskovaná. Svou první žádost o mezinárodní ochranu odůvodnila tím, že nesouhlasí s běloruským režimem a vznesla obavy, že nebude moci ve vlasti vyjádřit své politické názory. 6. V rámci své druhé žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně uvedla, že aktuální situace v Bělorusku se zhoršila pro osoby, které nepodporují zapojení Běloruska do invaze Ruské federace na Ukrajině. Ruská vojska obsadila Ukrajinu z území Běloruska na pokyn prezidenta bez souhlasu běloruského lidu. Bělorusové, kteří vystupovali proti válce, byli zadrženi a byly vůči nim uplatněny represe. Žalobkyně dále finančně podporovala instituce zastávající práva politických vězňů, fond BYSOL a pluk Kalinovského složeného z Bělorusů bojujících na Ukrajině. Žalobkyně dále vyjádřila obavy z připravovaného ustanovení trestního zákoníku, podle kterého může být pracovníkovi státní správy uložen trest smrti za velezradu. 7. Žalobkyně má za to, že uvedla zcela nové důvody, které nebyl obsahem její první žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný proto měl žádost žalobkyně posoudit meritorně. Žalovaný nesprávně vymezil dobu, v níž nedošlo k ničemu významnému, když uvádí rozmezí od 15. 3. 2021 do 23. 3. 2023, kdy došlo k zamítnutí kasační stížnosti. Předmětem žaloby ani kasační stížnosti nebylo přezkoumání zapojení Běloruska do ruské invaze na Ukrajinu, ani finanční podpora žalobkyně uvedeným organizacím. 8. Žalobkyně nesouhlasí s argumentací žalovaného, že se běloruské orgány nemají jak dozvědět o její finanční podpoře fondu BYSOL a pluku Kalinovského. Žalovaný se měl vypořádat s možností rizika hrozby v případě, že by se běloruské orgány dozvěděly o uvedené finanční podpoře. Nelze vyloučit do budoucna, že nebude existovat způsob, jak by uvedené informace veřejné orgány Běloruska zjistily. 9. Na závěr žalobkyně namítla, že žalovaný měl vypořádat i otázku, zda žalobkyně nenaplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalobkyně žije na území ČR se státním příslušníkem Ukrajiny, přičemž nemá mnoho možností, jak s ním realizovat rodinný život. Uvedené ustanovení mělo být bráno v potaz, jelikož žalobkyně podala opakovanou žádost před nabytím účinnosti zákona č. 173/2023 Sb., kterým bylo toto ustanovení zrušeno. Žalovaný tedy měl žádost žalobkyně posuzovat i ve smyslu tohoto ustanovení a měl posoudit i skutečnost, zda by vycestování žalobkyně nebylo v rozporu s mezinárodní smlouvou, konkrétně s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. 10. S ohledem na výše uvedené proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby a nesouhlasil s ní. 12. Po provedeném správním řízení bylo shledáno, že žalobkyní uváděné nové skutečnosti se netýkají podstatné změny situace v Bělorusku, ani důvodů, pro něž by měla mít jakékoliv obavy v případě jejího návratu do země, tím méně svědčících o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že jí hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. V Bělorusku nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobkyně, ani k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. 13. Žalovaný proto neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jí uváděným důvodům. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, zabýval se řádně a dostatečně všemi skutečnostmi a opatřil si úplné podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovaný se nedopustil žádné nezákonnosti ani žádného procesního pochybení. Neobstojí ani námitka o neaktuálních či nedostatečných informacích o Bělorusku. 14. Proto navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Posouzení věci krajským soudem 15. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobkyně uplatnila v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Předmětem posouzení v této věci nejsou samotné důvody pro udělení či neudělení mezinárodní ochrany, nýbrž podmínky pro aplikaci ustanovení § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. 16. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení ústního jednání. 17. Podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu platí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. 18. Podmínky přijatelnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu pak vymezuje § 11a odst. 1 zákona o azylu. Stanoví, že pokud cizinec podal opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a zda cizinec uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Podle § 10a odst. 2 zákona o azylu pak platí, že se v případě nepřípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. 19. K přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96. Uvedl, že přípustnost opakované žádosti je třeba posuzovat z pohledu existence možných nových skutečností a zjištění jak z pohledu azylu, tak z pohledu doplňkové ochrany. Rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak musí obsahovat odůvodnění o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjiště