33 Ad 10/2025 – Krajský soud v Brně

33 Ad 10/2025- 35 - text 33 Ad 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: nezl. J. H. bytem X zastoupený zákonnou zástupkyní M. H., matkou bytem tamtéž proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/68971-913, sp. zn. SZ/MPSV-2024/258989-920, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/68971-913, sp. zn. SZ/MPSV-2024/258989-920, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce v záhlaví citované rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2025, č. j. MPSV-2025/68971-913, sp. zn. SZ/MPSV-2024/258989-920 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Břeclavi (dále jen „správní orgán I. stupně“ či „prvostupňový orgán“) ze dne 8. 11. 2024, č. j. 27915/2024/BRE, sp. zn. UP/656/2022/SS (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ či „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. 2. Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán I. stupně ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o sociálních službách“), tak, že žalobci snížil příspěvek na péči z 7 400 Kč na 3 300 Kč měsíčně s platností od prosince 2024. Prvostupňové rozhodnutí vycházelo z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu Břeclav (dále jen „IPZS“) ze dne 21. 10. 2024, podle něhož žalobce potřebuje z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc, dohled či péči jiné fyzické osoby při zvládání celkem tří základních životních potřeb, a sice komunikace, tělesné hygieny a osobních aktivit. Jedná se tak o osobu do 18 let věku, která se ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (tj. lehká závislost), protože její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobuje neschopnost zvládat tři základní životní potřeby. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a obsah spisové dokumentace. Poté se zabýval zákonností a správností prvostupňového rozhodnutí. 4. S ohledem na odvolací námitky nechal žalovaný zdravotní stav žalobce opětovně přezkoumat Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále jen „PK MPSV“ či „komise“). Ta přitom ve svém posudku ze dne 25. 2. 2025 dospěla k závěru, že žalobce byl k datu 16. 4. 2024 (konci platnosti předchozího posudku) osobou do 18 let věku, již je nezbytné považovat za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Žalobce totiž v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bez pomoci jiné fyzické osoby nezvládal tři základní životní potřeby: komunikaci, péči o zdraví a osobní aktivity. V případě žalobce PK MPSV nezjistila potřebu každodenní mimořádné péče při zvládání čtyř či více základních životních potřeb. Platnost svých posudkových závěrů PK MPSV omezila do 30. 4. 2028. 5. Z posudkového hodnocení plyne, že žalobce trpí vícero zdravotními obtížemi. V popředí jeho obtíží stojí zejména pervazivní vývojová porucha, dětský autismus a mentální retardace. Již od roku 2020 je žalobce v péči neurologa, psychologa a logopeda. Dle praktického lékaře se žalobce pohybuje samostatně a je omezen v komunikaci. Je orientovaný pouze osobou. Jeho paměť je narušená, intelekt nebyl hodnocen. Úroveň žalobcovy mentální retardace je z funkčního hlediska středně těžká. Odborná vyšetření dále u žalobce dokládají především neschopnost orientace v čase a prostoru, narušení porozumění, ADHD (hyperaktivitu), tenacitu pozornosti, výkyvy v chování či nerespektování zákazů a příkazů. Z hlediska intelektu potom u něj váznou zejména úsudkové subtesty. 6. PK MPSV neuznala žalobci základní životní potřebu tělesné hygieny, neboť žalobce má přiměřené duševní a smyslové schopnosti vykonávat hygienu, jakož i použít hygienické zařízení, provádět celkovou hygienu, ústní hygienu i česání. Za neschopnost tělesné hygieny dle PK MPSV nelze považovat preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení jistoty s ohledem na nízký věk. Obdobně pak komise žalobci neuznala ani životní potřebu výkon fyziologické potřeby, jelikož zjistila, že je žalobce schopen přemístění na WC, dokáže zaujmout přiměřenou polohu (v sedu i ve stoje) a při zachované hybnosti obou rukou je schopen též následné hygieny. Jeho smyslové a mentální funkce jsou pro zvládnutí této životní potřeby dostatečné. 7. Podle komise funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu žalobce nedosahuje stupně těžké nebo úplné poruchy, která by bránila schopnosti zvládat základní životní potřeby kromě uznaných s využitím dostupných facilitátorů bez nutnosti každodenní pomoci a dohledu jiné fyzické osoby. U žalobce není doložena těžká porucha funkce horních končetin ve smyslu paretických nebo ztrátových postižení, posudkově významné postižení zraku nebo sluchu ani přítomnost těžké mentální retardace či jiného závažného duševního postižení. U žalobce PK MPSV hodnotila pohybové, mentální a orientační schopnosti, které porovnala se schopnostmi stejně starého zdravého dítěte. 8. Komise nezpochybňuje dohled nad namítanými životními potřebami, z posudkového hlediska nicméně nejde o mimořádnou péči. PK MPSV připouští, že žalobce potřebuje jistou dopomoc při některých životních potřebách, tato však svým rozsahem, intenzitou a náročností podstatně nepřesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Součástí výchovy každého i zdravého dítěte je dohled nad tím, co dělá, a opakované připomínání některých skutečností, na které je potřeba dbát. Proto i opakovaný dohled je v případě žalobce třeba považovat za běžnou součást výchovných opatření s obvyklou časovou náročností. 9. Z těchto důvodů PK MPSV setrvala na závěru posudkového lékaře, přičemž vzájemně odlišně zhodnotila pouze zvládání tělesné hygieny a péče o zdraví, což v konečném důsledku nemá vliv na počet nezvládaných potřeb ani stupeň závislosti žalobce. Poněvadž PK MPSV vypracovala posudek v řádném složení a vypořádala odvolací námitky, vyhodnotil žalovaný posudek jako úplný, objektivní, přesvědčivý a podložený odpovídajícími podklady. Založil proto na něm své rozhodnutí a odvolání žalobce pro nedůvodnost zamítl. III. Žaloba 10. V žalobě zákonná zástupkyně žalobce zdůraznila, že žalobce od malička trpí středně těžkou formou dětského autismu, jež je u něj současně doprovázena ještě středně těžkou mentální retardací. Vzájemná kombinace těchto diagnóz pak výrazně snižuje úroveň samostatnosti, sebeobsluhy a adaptability. Při hodnocení stupně závislosti žalobce proto bylo třeba hodnotit nejen fyzické tělesné funkce, ale především jeho duševní kapacity, což PK MPSV neučinila. Současně komise v rozporu s platnou právní úpravou nezvážila, zda je žalobce vůbec objektivně schopen rozpoznat nezbytnost provedení jednotlivých potřeb, resp. posléze zkontrolovat správnost jejich provedení. 11. Zákonná zástupkyně zpochybnila schopnost žalobce vykonávat fyziologickou potřebu, jež je u něj omezena psychickým blokem vůči vyměšování. Žalobce vylučuje stolici jen ve specifické pozici ve stoje do pleny, o kterou si neřekne a nevyptá si ji. Nezbytnost provést fyziologickou potřebu s ním přitom nelze nijak vykomunikovat. Po dokončení potřeby se žalobce sám neočistí, neutře ani si neumyje ruce. Vyprázdnění probíhá maximálně 1x týdně a výhradně za užití laxativ, které podává zákonná zástupkyně. 12. Obdobně potom žalobce samostatně nezvládá ani tělesnou hygienu. Žalobce nechápe význam této potřeby, ve vaně si pouze hraje s tekoucí vodou nebo pěnou, přičemž nepomáhá ani vizualizace pomocí kartiček. Žalobce si nedokáže umýt celé tělo či se bez pomoci druhé osoby osušit. Mytí vlasů i čištění zubů pravidelně obstarává zákonná zástupkyně. Kvůli svému psychickému stavu má žalobce vůči aktivitám tělesné hygieny odpor a jejich vykonávání se vzpouzí. Stříhání nehtů probíhá pouze ve spánku a i při stříhání vlasů je nezbytná asistence druhé osoby. 13. Ve zbytku žaloby pak zákonná zástupkyně uvedla řadu dalších činností spadajících pod základní životní potřeby orientace, stravování a oblékání, při jejichž zvládání potřebuje žalobce nutně pomoc druhé osoby, pročež by tyto měly být uznány jako nezvládané. Jelikož PK MPSV nevypořádala odvolací námitky a zákonná zástupkyně nebyla vyrozuměna o právu na vyjádření k podkladům rozhodnutí, navrhl žalobce zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 14. Ve vyjádření ze dne 9. 5. 2025 žalovaný konstatoval, že podle okolností lze dos