3 Ads 148/2008 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 15/2025- 46 - text  8 33 Ad 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: P. M. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 17. 5. 2024 žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne X, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti svému rozhodnutí ze dne 24. 2. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdila. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) žalobci zamítla žádost o zvýšení starobního důchodu, která spočívala v tom, že žalobce podal žádost ze dne 23. 1. 2025, aby se doby uvedené v § 16 odst. 4 větách první až třetí ZDP považovaly podle § 16 odst. 7 ZDP za vyloučené doby, a to v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, a to sice v tom rozsahu, v jakém došlo ke krytí dob výdělečné činnosti a vyloučených dob. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná stručně shrnula nejprve obsah podaných námitek proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalobce namítal, že žalovaná nevyhověla jeho žádosti ohledně období ode dne 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008, kdy žalobce měl souběžné pracovní poměry, a požadoval přednostní započtení vyloučené doby získané v jednom z nich ve smyslu § 16 odst. 7 ZDP ve spojení s ustanovením § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., o provedení zákona o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „citovaná vyhláška“ nebo vyhl. č. 284/1995 Sb.). Žalovaná dále znovu přezkoumala podmínky nároku na starobní důchod a s jeho výpočtem k požadovanému datu přiznání ke dni 1. 1. 2022. 4. Žalovaná odkázala na rozhodnutí o přiznání starobního důchodu žalobci ze dne 20. 1. 2025. Shrnula, že žalobce k dosažení důchodového věku (k datu 2. 7. 2017) získal celkem 43 roků a 181 dnů doby pojištění a pro stanovení výše procentní výměry starobního důchodu získal 42 roků a 108 dnů doby pojištění. Dále žalobce získal v období od 2. 7. 2017 do 31. 12. 2021 dalších 1626 dnů doby pojištění. Žalobce splnil dávkovou podmínku i věkovou podmínku pro vznik nároku na starobní důchod dnem 2. 7. 2017, neboť získal 42 roků doby pojištění, tedy více než potřebných 33 roků doby pojištění. 5. Stran vznesených námitek žalovaná odkázala na ustanovení § 16 odst. 7 první věta ZDP a dále na ustanovení § 3a vyhl. č. 284/1995 Sb., kde se stanoví postup při zjišťování ročního vyměřovacího základu pojištěnce ve vztahu k vyloučeným dobám, a to při souběhu více výdělečných činností v rámci kalendářního roku. 6. Žalobce v roce 2008 skutečně vykonával v souběhu dvě výdělečné činnosti. V období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 v počtu 366 dnů vykonával výdělečnou činnost v Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno a získal vyměřovací základ ve výši 962 830 Kč a vyloučenou dobu v počtu 24 dnů, kdy byl dočasně práce neschopný pro nemoc v období od 8. 12. 2008 do 31. 12. 2008. Zároveň v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 v počtu 366 dnů vykonával výdělečnou činnost ve firmě Abbott Laboratories s. r. o. a získal vyměřovací základ ve výši 51.600 Kč. 7. V obou souběžných výdělečných činnostech žalobce vykonával výdělečnou činnost vždy po celý kalendářní rok, tedy vždy po dobu 366 dnů. Mimo tuto skutečnost v jedné výdělečné činnosti žalobce získal též vyloučenou dobu v počtu 24 dnů v části prosince roku 2008. Žalovaná vyjádřila názor, že v tomto případě nelze postupovat podle ustanovení § 16 odst. 7 zákona o důchodovém pojištění a v roce 2008 účastníku řízení započítat vyloučenou dobu v počtu oněch 24 dnů a stanovit podle ustanovení § 3a odst. 2 vyhl. č. 284/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů poměrnou část z vyměřovacího základu, získaného ve firmě Abbott Laboratories s. r. o. Důvodem je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 6 Ads 42/2016, který neumožňuje dát přednost vyloučeným dobám, když obě souběžné výdělečné činnosti trvají po celý kalendářní rok. 8. Žalovaná konečně uznala, že v prvostupňovém rozhodnutí uvedla nesprávně datum 1. 1. 2009, ačkoliv správným datem mělo být datum 1. 1. 2008. Tuto nesprávnost žalovaná v rámci tohoto námitkového řízení napravuje. Ze všech uvedených důvodů byly námitky žalobce zamítnuty jako nedůvodné a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. III. Žaloba 9. Žalobce proti napadenému rozhodnutí vznesl následující námitky. Nejprve shrnul genezi rozhodování žalované o svém nároku na starobní důchod. 10. K věci samé uvedl, že žalovaná zamítla jeho žádost o upřednostnění vyloučených dob, ačkoliv v ust. § 16 odst. 7 ZDP nijak nevylučuje situaci, kdy vyloučená doba vznikla v souběhu s vícero dobami účasti na pojištění, pokud obě souběžné činnosti trvají po celý rok. Nelze tedy přitakat tvrzení žalované, které se zcela nedůvodně opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 9. 6. 2016, č.j. 6 Ads 42/2016-38, ze kterého nesprávně dovozuje, že nelze dát přednost vyloučeným dobám, pokud obě výdělečné činnosti trvají po celý kalendářní rok. 11. Tento závěr nelze opřít ani o ust. § 16 ZDP, ani o citovaný rozsudek NSS. Tato okolnost není pro aplikaci § 16 v odst. 7 ZDP relevantní, neboť zápočtem vyloučených dob do osobního vyměřovacího základu by reálně došlo k navýšení důchodu, které zákon umožňuje. Žalovaná neuvádí žádné právní důvody pro své mylné tvrzení, že tento postup není možný. 12. Pokud jde o citovaný rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 6 Ads 42/2016, ten řešil zcela odlišnou situaci, totiž zda je možno dát přednost vyloučené době, jestliže tato trvala po celý kalendářní rok, anebo jen tehdy, pokud tato trvala po část roku. Je evidentní, že tento rozsudek se na situaci žalobce nevztahuje, neboť se týká právní úpravy účinné před nabytím účinnosti ZDP. Pokud se lze v rámci tam uvedeného právního posouzení vztahovat i na ZDP, pak jen v tom smyslu, že lze aplikovat § 16 odst. 7 ZDP, neboť v mém případě vyloučená doba po celý kalendářní rok netrvala, což ovšem není předmětem sporu. Žalovaná je povinna aplikovat zákonná ustanovení tak, jak je procesní i hmotné právo předvídá. 13. Pokud by žalovaná uvedla jakýkoli relevantní právní názor, kterým by své rozhodnutí podepřela, bylo by možné tento s případnou judikaturou vyšších soudů konfrontovat. Žalovaná necitovala ani právní předpisy, ani rozhodnutí soudů, nýbrž zcela svévolně dovodila, že citovaný rozsudek NSS neumožňuje dát přednost vyloučeným dobám. 14. Rozhodující kritéria pro posouzení, zda lze ust. § 16 odst. 7 ZDP aplikovat, lze najít v ust. § 3a vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V § 3a odst. 2 upravuje vyhláška situaci, kdy v kalendářním roce existuje úsek výdělečné činnosti, který se s dobou vyloučenou kryje. Tento předpis je žalovaná povinna aplikovat a nesmí od něj odhlédnout. Zákon zcela zjevně umožňuje přednostní zápočet vyloučené doby za okolností, které jsou předmětem řízení v této věci. 15. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti proto žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. IV. Řízení před krajským soudem 16. Žalovaná soud nejprve informovala přípisem ze dne 4. 8. 2025, že vyhověla rozhodnutím ze dne 31. 7. 2025, č.j. X (dále jen „nové rozhodnutí“) podané žádosti a je tak na místě postupovat ve smyslu submise, tj. uspokojení navrhovatele (§ 62 s. ř. s.). Zároveň soudu toto své nové rozhodnutí o žádosti zaslala. 17. V novém rozhodnutí žalovaná zrušila ve smyslu § 86 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí o přiznání starobního důchodu ze dne 20. 1. 2025 a zároveň ode dne 1. 1. 2022 přiznala starobní důchod ve výši 42 342 Kč a rozhodla o příslušných navýšeních. V odůvodnění uvedla, že vyhovuje žádosti žalobce, aby období od 8. 12. 2008 do 31. 12. 2008, kdy se kryla doba pojištění s vyloučenou dobou, bylo pro účely stanovení výpočtového základu vyloučeno namísto zhodnocení v něm dosaženého příjmu. K tomu připojila i nově zpracovaný osobní list důchodového pojištění, v němž je uvedeno, že v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008 dosáhl vyměřovacích základů 962 830 Kč a 47 300 Kč s tím, že měl 24 dnů vyloučené doby. 18. Následně soud stanovil žalobci lhůtu v délce 14 dnů, aby se vyjádřil, zda je s novým rozhodnutím uspokojen. Na žádost žalobce lhůtu přiměřeně prodloužil. Žalobce na to sdělil přípisem ze dne 7. 9. 2025, že se necítí být uspokojen, jelikož nové rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné. Není jasné, jakým způsobem žalovaná zkrátila