33 Ad 17/2025 – Krajský soud v Brně

33 Ad 17/2025- 28 - text 33 Ad 17/2025 11 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Z. P. bytem X zastoupená advokátkou JUDr. Terezou Chadimovou sídlem Karlov 254, 595 01 Velká Bíteš proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/110682-913, sp. zn. SZ/MPSV-2025/75815-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadla žalobkyně v záhlaví citované rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/110682-913, sp. zn. SZ/MPSV-2025/75815-913 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný k odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě (dále jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 3. 2025, č. j. 2736/2025/VMZ, sp. zn. UP/81288/2024/SS (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), tak, že nově přiznal žalobkyni příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně s platností od měsíce prosince 2024. 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobkyni na základě její žádosti nepřiznal příspěvek na péči, jelikož dospěl k závěru, že ji nelze považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). Prvostupňové rozhodnutí vycházelo z posudku lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu Žďár nad Sázavou (dále jen „IPZS“) ze dne 27. 2. 2025, která u žalobkyně v okamžiku posouzení nezjistila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 3 písm. c) zákona o sociálních službách, a proto nelze uznat žádný stupeň závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. II. Napadené rozhodnutí 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul dosavadní průběh řízení a rozhodnou právní úpravu. Poté se zabýval zákonností a správností prvostupňového rozhodnutí. 4. S ohledem na charakter odvolacích námitek nechal žalovaný opětovně přezkoumat zdravotní stav žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále jen „PK MPSV“ či „komise“), která ve svém posudku ze dne 5. 5. 2025 dospěla k závěru, že v případě žalobkyně se jedná o osobu starší 18 let věku, již je nezbytné považovat za závislou na pomoci, dohledu či péči jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost). PK MPSV u žalobkyně zjistila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který jí brání samostatně vykonávat celkově pět základních životních potřeb, konkrétně mobilitu, tělesnou hygienu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Tento stav trval i k datu 18. 12. 2024 (okamžiku podání žádosti o příspěvek na péči), přičemž platnost svých závěrů PK MPSV stanovila trvale. 5. Při svém posouzení PK MPSV vycházela nejen z podkladové dokumentace (tvořené spisovou dokumentací žalovaného a IPZS), ale taktéž ze zdravotnické dokumentace sestávající zejména z propouštěcí zprávy z Nemocnice Třebíč ze dne 10. 12. 2024, jakož i dalších lékařských nálezů z oblasti neurologie, chirurgie či ortopedie. Veškeré podklady PK MPSV prostudovala a tyto zhodnotila v kontextu závěrů sociálního šetření. Doloženou dokumentaci PK MPSV shledala dostatečnou k přijetí posudkového závěru i bez osobní přítomnosti žalobkyně, kterou tak ke svému jednání nepřizvala. 6. Z posudkového hodnocení vyplývá, že žalobkyně trpí vícero zdravotními obtížemi. V popředí jejích obtíží stojí především stav po kraniotraumatu z října 2024 s komocí mozkovou, frakturou pyramidy, mozkovým krvácením a parézou faciálního nervu vpravo lehkého stupně. V případě žalobkyně bylo postupováno konzervativně a postupně u ní byla zahájena rehabilitace. Podle odborného neurologického vyšetření z prosince 2024 již žalobkyně není pouze ležící, ale byla u ní aspoň částečně obnovena schopnost mobility. Horní končetiny jsou bez parézy a umožňují zapojení do běžných činností. Dolní končetiny pak neztratily svou opěrnou funkci a ani páteř není těžce omezena. U žalobkyně není dokumentována těžká nestabilita, třes nebo bradykinéza. Interně je žalobkyně stabilizována a smyslově orientována (pro korekci sluchu užívá sluchadlo, se kterým dobře komunikuje). Poněvadž od úrazu uplynulo již šest měsíců, lze zdravotní stav žalobkyně považovat za dlouhodobě nepříznivý. 7. Komise neuznala žalobkyni životní potřebu komunikace, jelikož u ní není přítomná žádná řečová porucha. Žalobkyně je schopna adekvátně verbálně komunikovat a porozumět běžné řeči. Stav zraku jí umožňuje čtení, úchopová schopnost rukou pro psací potřebu a napsaní krátké zprávy zůstala též zachována. Základní potřebu stravování pak žalobkyně zvládá, neboť již není imobilní a v rámci bytu dokáže použít chodítko nebo berle. Je proto schopna dosáhnout k hotové stravě a smysly a duševní kompetence jí umožňují si stravu vybrat. Jelikož má žalobkyně zachovanou úchopovou schopnost, dokáže uchopit hrnek, talíř, příbor nebo alespoň lžíci, s jejíž pomocí si zvládne stravu naporcovat. Obdobně je pak žalobkyně schopna za použití servírovacího stolku i přepravy stravy a ani z hlediska schopnosti stravovat se v obvyklém denním režimu u ní PK MPSV nezjistila žádné potíže. 8. K neuznané životní potřebě oblékání a obouvání komise uvedla, že je žalobkyně při zachovaných smyslových a duševních funkcích schopna výběru vhodného oblečení, jakož též rozeznání rubu a líce. Žalobkyně taktéž dokáže v rámci bytu k oblečení dosáhnout a zachovaná hybnost rukou jí umožňuje manipulaci s ním. Absence ztuhlosti páteře, nosných kloubů či poruchy hybnosti rukou přitom značí, že je žalobkyně schopna sedu, a tudíž zvládá i samotné oblékání. Obouvání je žalobkyně dle komise schopna za pomocí facilitačních prostředků. Ohledně výkonu fyziologické potřeby PK MPSV vysvětlila, že žalobkyně pro močovou inkontinenci užívá pomůcky, jejichž výměnu při zachované hybnosti rukou sama zvládá. Žalobkyně není imobilní, tudíž je schopna přemístění na WC, kde je schopna zaujmout přiměřenou polohu. Při zachované hybnosti rukou je potom schopná i následné hygieny. 9. Na podkladu posudkových závěrů PK MPSV žalovaný vypořádal vznesené odvolací námitky. Posudek PK MPSV žalovaný posoudil jako úplný, objektivní a dostatečně přesvědčivý, pročež z něho při svém rozhodování vycházel a na rozdíl od prvostupňového orgánu přiznal žalobkyni příspěvek na péči odpovídající II. stupni závislosti. III. Žaloba 10. Žalobkyně vnímá napadené i prvostupňové rozhodnutí jako nezákonná. Je přesvědčena, že její zdravotní stav odpovídá vyššímu než II. stupni závislosti. Komise řádně nezjistila její zdravotní stav a výsledný závěr o stupni závislosti tak není objektivní. Žalobkyně se po úrazu ze dne 31. 10. 2024 stala zcela závislou na pomoci jiné fyzické osoby, což vyplývá mj. z propouštěcí zprávy z Nemocnice Třebíč ze dne 10. 12. 2024. 11. Žalobkyně namítala, že není v rámci bytu mobilní a fakticky je ležící. Posadí se jen s dopomocí a rozhodně není schopna samostatného stoje, chůze či dopravy. Upřesnila, že si nic nedokáže přenést, vykonávat domácí práce ani připravit stravu. Kdyby jí syn nepomáhal při každodenních činnostech jako je chystání léků, jídla, převlékání nebo hygiena, žádnou z těchto aktivit by sama nezvládla. Žalobkyně je přesvědčena, že v důsledku svého zdravotního stavu nezvládá celkově devět základních životních potřeb, konkrétně mobilitu, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Závěry komise v posudku ze dne 5. 5. 2025 tak neodpovídají realitě. 12. Současně žalobkyně namítala, že PK MPSV dospěla ke svým závěrům, aniž by ji osobně viděla. Žalobkyně nebyla k jednání PK MPSV přizvána a nebyla posudkovými lékaři vyšetřena. V opačném případě by lékaři zjistili, že jsou její denní aktivity těžce a nenávratně omezeny. Stanovení stupně závislosti pouze na základě lékařských zpráv odporuje dle žalobkyně zásadě materiální pravdy i principu dobré správy. Proto žalobkyně zdejšímu soudu navrhla, aby napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil. Současně požádala nahradit náklady soudního řízení. IV. Vyjádření žalovaného 13. Ve vyjádření ze dne 22. 7. 2025 žalovaný uvedl, že z dostupných podkladů nevyplývají takové skutečnosti, jež by odůvodňovaly nezvládání v žalobě namítaných základních životních potřeb. Tyto závěry jsou v návaznosti na objektivizaci zdravotního stavu odůvodněny jak v posudku PK MPSV, tak i v odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je uvedeno, jakými podklady a úvahami se žalovaný a PK MPSV při hodnocení řídili. 14. Stran nevypořádání vyjádření žalobkyně ze dne 12. 5. 2025 žalovaný uvedl, že