4 Azs 60/2007 — Nejvyšší správní soud

33 Az 15/2025- 58 - text  9 33 Az 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: V. T. D. bytem X zastoupen: Mgr. et Mgr. Ing. Phan Kien Cuong, MBA, LL.D. sídlem Václavské náměstí 21/831, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č.j. OAM-5/ZA-ZA11-HA13-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2025, č.j. OAM-5/ZA-ZA11-HA13-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodl tak, že (i) žalobci neudělil azyl podle §12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“ nebo „AZ“), a současně (ii) mu pro existenci důvodů podle § 15a zákona o azylu neudělil doplňkovou ochranu. II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul skutečnosti sdělené žalobcem v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany a popsal průběh azylového řízení. Zejména shrnul skutkové okolnosti případu vyplývající z údajů k podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany a pohovoru k této žádosti ze dne 8. 1. 2025. 3. Žalobce ve správním řízení zejm. uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá z rodinných důvodů, má v ČR nezletilou dceru. Ve vlasti má rodiče, žijí v A. L. Je s nimi v kontaktu, jsou v pořádku. Nemají tam žádné problémy. V ČR má dceru, tetu a staršího bratra. Teta se jmenuje D. T. M., bydlí v X s jeho dcerou. V ČR podnikal. Dceru naposledy viděl před pěti dny. Když byl ve vězení, dcera ho navštěvovala, nejprve jednou za půl roku a když ho pak přestěhovali do bližší věznice, navštěvovala ho jednou za čtyři měsíce. Z vězení jí posílal peníze, když něco vydělal, po propuštění teprve hledá práci. Dcera je soudem svěřena do péče tety žalobce. Její matka tehdy byla vdaná, a proto jako otec byl zapsán její tehdejší manžel, který se však o dceru nestará, protože není její biologický otec. Matka jeho dcery zemřela, protože ji při hádce zastřelil. Její manžel je Vietnamec a pobývá v Praze, avšak žalobce s ním není v kontaktu. 4. Žalobce nezná aktuální situaci ve Vietnamu, ale bojí se lidí od své zabité přítelkyně, která má ve Vietnamu rodinu. Žalobce uvedl, že ti lidé vyhrožovali jeho rodině, jeho rodičům. K výhrůžkám došlo asi v roce 2015, bylo to hned po vraždě při osobní návštěvě jeho rodičů a dále telefonicky. On sám rodiče své přítelkyně nekontaktoval. Jeho rodiče výhrůžky neřešili, byly to jen slovní výhrůžky, které na policii nehlásili. Dcera má lepší podmínky v ČR než u rodiny své matky ve Vietnamu, nicméně oboje rodiče ve Vietnamu občas navštěvuje. Chodí do pátého ročníku základní školy v Hustopečích. Její zdravotní stav je dobrý. Žalobce nebyl ve vlasti trestně stíhán ani odsouzen za spáchání trestného činu a neměl tam žádné problémy s policií, bezpečnostními orgány, soudy ani jinými státními orgány ani jakékoli jiné problémy. Žalobcova rodina a rodina jeho přítelkyně nejsou v kontaktu. Když jeho dcera jede do Vietnamu, vždy navštíví obě rodiny. K vzájemným vztahům s dcerou uvedl, že ho navštěvovala ve věznici a považuje ho za svého otce. Jeho dcera neví o tom, že zastřelil její matku, neboť jí byl tehdy jeden rok. 5. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany je snaha žalobce zlegalizovat si svůj pobyt na území ČR z rodinných důvodů, a obavy z jednání příbuzných své přítelkyně a současně matky jejich dcery, kterou v ČR usmrtil střelnou zbraní. Žalovaný při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z jeho výpovědi, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu. Konkrétně vycházel z informací z cizineckého informačního systému, opisu z rejstříku trestů ze dne 6. 1. 2025, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 1 T 8/2015-333 ze dne 10. 9. 2015 a Informace OAMP Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu - vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 4. 6. 2024. 6. Žalovaný posoudil příběh žalobce věcně z hlediska důvodů podle § 12 až § 14 zákona o azylu, přičemž neshledal, že by okolnosti příběhu svědčily o nutnosti udělit žalobci v ČR mezinárodní ochranu formou azylu či azylu z humanitárních důvodů. V otázce udělení doplňkové ochrany naopak žalovaný dospěl k závěru, že v průběhu správního řízení vyšly najevo závažné okolnosti odůvodňující aplikaci tzv. vylučující klauzule podle § 15a zákona o azylu. 7. K otázce možného pronásledování žalobce ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) AZ žalovaný uvedl, že žalobce nemá žádné politické přesvědčení. Nevyvíjel politickou aktivitu a nebyl členem politické strany ani skupiny. Ve Vietnamu neměl žádné potíže se státními orgány ani bezpečnostními složkami. Žalobce nesdělil žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že by ve Vietnamu jakýmkoliv způsobem uplatňoval svá politická práva či svobody. Neuvedl ani nic, co by žalovaného vedlo k závěru, že by byl ve Vietnamu v souvislosti s uplatňováním politických práv či svobod vystaven jakémukoliv jednání charakteru pronásledování dle výše uvedeného ustanovení zákona o azylu. 8. Ohledně aplikace § 12 písm. b) AZ žalovaný usuzoval následovně. Žalobce především uvedl, že chce zůstat v ČR, aby mohl pečovat o svou nezletilou dceru. Podle trestního rozsudku mu byl na základě pravomocného rozhodnutí soudu kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody uložen také trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Žalobce se podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany jednoznačně snažil na území ČR i nadále setrvat a tím si zde legalizovat svůj další pobyt. 9. Stran obav z možného odvetného jednání rodiny zavražděné přítelkyně žalobce žalovaný uvedl, že by se jednalo o jednání soukromých osob, které navíc dosud nenastalo. Pokud by k němu přeci jen došlo, má žalobce možnost obrátit se s žádostí o pomoc k domovským orgánům státní moci. Žalovaný by se zabýval dalším hodnocením takového vyjádření pouze v případě, že by mu domovské orgány státní moci pomoc neposkytly nebo odmítly, a žalobce by se po dovolání k vyšším instancím těchto orgánů nebyl úspěšný. 10. Ohledně možnosti udělit žalobci tzv. národní humanitární azyl podle § 14 AZ žalovaný uvedl, že ani existenci rodinných vazeb jmenovaného na území ČR nelze podle ustálené judikatury NSS považovat za důvod pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Žalovaný dále podotkl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12, a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit. Žalovaný po pečlivém prověření všech okolností pobytu žalobce na českém území shrnul, že životní situaci žalobce nelze považovat za mimořádnou, přičemž je zřejmé, že jeho případ rozhodně není případem zvláštního zřetele hodným, jak to vyžaduje § 14 zákona o azylu. 11. Dále se žalovaný zabýval tím, zda je možno žalobci udělit doplňkovou ochranu ve smyslu ustanovení § 14a a § 14b AZ. Po pečlivém posouzení výpovědí v průběhu správního řízení o udělení mezinárodní ochrany a zajištění podkladů o jeho trestním stíhání a odsouzení v ČR, dospěl žalovaný k závěru, že na žalobce je nezbytné aplikovat § 15a zákona o azylu, který je transpozicí čl. 17 tzv. kvalifikační směrnice. Konkrétně žalovaný podřadil situaci pod ustanovení § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, vylučující z možnosti získat doplňkovou ochranu osobě, která spáchala vážný zločin. Toto ustanovení vychází z čl. 17 odst. 1 písm. b) kvalifikační směrnice hovořícího o osobách, které se dopustily vážného zločinu. V průběhu správního řízení vyšly najevo velmi závažné skutečnosti, z nichž vyplývá, že žalobce spáchal vážný zločin, který je předvídán právě v ustanovení § 15a zákona o azylu pro případy, kdy nelze udělit žadateli o udělení mezinárodní ochrany doplňkovou ochranu. 12. Podle ustálené judikatury je pojem „vážný zločin“ třeba vykládat v kontextu kvalifikační směrnice i Úmluvy o právním postavení uprchlíků (dále jen „Ženevská úmluva“). NSS dále připomněl, že výkladem tohoto pojmu se již zabýval i Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku č. C-57/09 a C-101/09 ze dne 9. 11. 2010. Posouzení vážnosti zločinu musí být provedeno vždy konkrétně s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu. Vodítko nabízí Ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků, která uvádí demonstrativní výčet faktorů, které je třeba vzít v úvahu, a to povahu činu, skutečně způsobenou škodu, povahu a výši trestu a také otázku, zda je daný zločin obecně považova