33 Az 25/2025 – Krajský soud v Brně

33 Az 25/2025- 66 - text  12 33 Az 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobkyně: L. F. P. A. státní příslušnost X pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-1703/ZA-ZA11-P09-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Ostravě, jímž byla věc postoupena k projednání a rozhodnutí věcně a místně příslušnému Krajskému soudu v Brně (dále taktéž „krajský soud“), se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví vymezeného rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. OAM-1703/ZA-ZA11-P09-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž jí nebyla udělena mezinárodní ochrana ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný podrobně shrnul informace sdělené žalobkyní v řízení o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení vyšlo najevo, že tvrzeným důvodem podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany v ČR je vyhrožování, jemuž žalobkyně v Kolumbii čelila, neboť pracovala jako sociální pracovnice, která se snažila přimět mladé lidi, aby nerekrutovali do ozbrojených skupin. Současně žalobkyně uvedla, že jako dítě byla v roce 2002 uznána obětí ozbrojeného konfliktu. Za poslední důvod podání své žádosti žalobkyně označila skutečnost, že jí brzy vyprší platnost zaměstnanecké karty v ČR. 3. Žalovaný neshledal, že by příběh žalobkyně vyžadoval udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Žalobkyně již při poskytnutí údajů jasně sdělila, že není politicky aktivní a nikdy nebyla v Kolumbii členkou žádné politické strany ani seskupení. V průběhu řízení žalobkyně nemluvila o žádných politických či obecně jen veřejných aktivitách, kterým by se v Kolumbii věnovala a kvůli nimž by měla jakékoliv potíže. Ve vlasti působila jen jako sociální poradkyně pro mladistvé. Žalovaný tak neshledal důvody k tomu, aby se oprávněně obávala návratu do Kolumbie kvůli uplatňování politických práv a svobod. 4. Současně žalovaný neshledal ani naplnění podmínek podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Pokud se týče tvrzení žalobkyně, že jí bylo dvakrát vyhrožováno příslušníky ozbrojené skupiny ELN (N. L. A.), kvůli tomu, že jako sociální pracovnice bránila rekrutování mladých lidí do ozbrojených skupin, žalobkyně jasně sdělila, že poté, co druhou výhružku v červnu 2023 vzala vážně, s prací pro úřad skončila. Od té doby až do jejího vycestování z vlasti v září 2023 již žádné problémy neměla, nikdo ji nekontaktoval ani nevyhrožoval. Její rodina se navíc ve stejnou dobu z města P. R., kde k vyhrožování docházelo, odstěhovala. Vše uvedené v souhrnu nasvědčuje tomu, že členové ELN již ztratili o žalobkyni zájem a nic jí nehrozí. Její tvrzení, že před pár měsíci navštívil dům její rodiny v Kolumbii člověk, aby zkontroloval, kde se nachází, žalovaný vyhodnotil jako účelové. 5. Žalovaný zdůraznil, že navzdory obavám z výhrůžek se žalobkyně nepokusila obrátit s žádostí o pomoc na kolumbijskou policii či jiné státní orgány. S ohledem na zprávy o zemi původu se pak v případě žalobkyně nabízelo i přesídlení do jiné části země, v níž skupina ELN nepůsobí, jak to ostatně učinil i zbytek její rodiny. 6. Z hlediska udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu pak žalovaný zejména uvedl, že hrozící vážná újma musí být reálná a bezprostřední, o čemž okolnosti příběhu žalobkyně nesvědčí. Jednak žalobkyně definitivně přestala vykonávat činnost, kvůli níž měla dříve potíže, jednak nevyužila dostupné vnitrostátní prostředky nápravy a raději obratem vycestovala z vlasti, přičemž již v tento moment disponovala zaměstnaneckou kartou opravňující ji k pobytu a výkonu pracovní činnosti v ČR. Z uvedených důvodů proto žalovaný mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil. III. Žaloba 7. Žalobkyně namítala, že žalovaný její azylový příběh nedostatečně posoudil. Uvedla, že ve vlasti pracovala jako sociální pracovnice, jež pomáhala lidem v tzv. červené zóně s vyřizováním různých záležitostí. Zároveň pracovala s mladistvými, jež v Kolumbii často čelí náboru do ozbrojených skupin. Z toho důvodu se tudíž nacházela ve velmi zranitelné pozici a byl u ní podložen strach z pronásledování kvůli příslušnosti k sociální skupině ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. To bylo ještě umocněno tím, že žalobkyni bylo osobně vyhrožováno prostředníkem skupiny ELN přímo v jejím domě. Žalovaný její situaci zlehčil a nesprávně uzavřel, že jelikož žalobkyně svou poradenskou činnost ukončila, tak jí žádné nebezpečí nehrozí. 8. Žalovaný taktéž nesprávně posoudil politické aktivity žalobkyně, jež odůvodňují udělení azylu dle § 12 písm. a) zákona o azylu. Její politické aktivity redukoval pouze na otázku, zda je či není členkou politické strany. Avšak již samotná práce sociální pracovnice v prostředí, ve kterém se žalobkyně vyskytovala, sama o sobě představuje vyjádření politického názoru. Žalovaný v průběhu správního řízení nevěnoval dostatečnou energii a pozornost pochopení obecné politické situace v Kolumbii, ačkoliv jde z hlediska řádného posouzení žádosti žalobkyně o zásadní otázku. 9. Žalobkyně se rovněž domnívá, že její situace svědčí o naplnění vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu. Kolumbie dlouhodobě bojuje s neschopností vlády bojovat proti ozbrojeným skupinám a gangům, přičemž na mnoha místech pravidelně dochází k vydíráním, únosům a zabitím, jež často nejsou nijak trestány. ELN je jednou z největších ozbrojených organizací v Kolumbii a představuje tak značné nebezpečí. Žalovaný se proto měl detailněji zabývat reálnou situací v regionu, odkud žalobkyně pochází, aby mohl hrozbu vážné újmy spolehlivě vyloučit. V tomto ohledu jsou jeho skutková zjištění nedostatečná. 10. Konečně žalobkyně namítala, že v Kolumbii lidé často nemají možnost obrátit se na bezpečnostní složky. Současně bylo úkolem žalovaného při hodnocení možnosti vnitřního přesídlení zjistit, jestli žalobkyně nebude čelit stejnému nebezpečí taktéž v jiných částech země. Žalobkyně proto navrhla, aby zdejší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 11. Ve vyjádření ze dne 9. 7. 2025 se žalovaný odmítl ztotožnit se žalobními námitkami s tím, že napadené rozhodnutí považuje za plně přezkoumatelné a zákonné. Uvedl, že vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a přijaté řešení reaguje na konkrétní okolnosti příběhu žalobkyně, jež neodůvodňují udělení azylu ani doplňkové ochrany. Žalobkyně byla v průběhu pohovoru dotazována na všechny relevantní okolnosti a měla možnost se vyjádřit. Tehdy nevyplynulo, že by se návratu do Kolumbie obávala z důvodu uplatňování politických práv či svobod. V žalobě vyjádřené obavy v tomto směru tak žalovaný vnímá jen jako účelovou polemiku, která nemá oporu ve správním spisu. 12. Současně v případě žalobkyně nelze hovořit o tom, že by mohla patřit k samostatné sociální skupině jen proto, že pracovala jako sociální pracovnice. Každá sociální skupina musí podle judikatury vykazovat specifické znaky, kterými se vyznačuje každý jednotlivec a které zároveň jednotlivci sdílí jako celek. Odlišnost sociální skupiny musí být vždy výrazná a musí být takové intenzity, že většinová společnost je schopna ji takto i vnímat. Žalovaný má za prokázané, že žalobkyně nevycestovala z Kolumbie kvůli reálné obavě o svůj život, nýbrž výhradně s úmyslem pracovat v ČR, k čemuž si již předem obstarala zaměstnaneckou kartu. 13. V rámci repliky žalobkyně uvedla, že byla velmi aktivní obyvatelkou svého města, zapojovala se do mnoha iniciativ a bylo obecně známé, že je společensky i politicky činná. Není pravda, že se nevěnovala žádným veřejným aktivitám, poněvadž v Kolumbii pracovala jako dobrovolnice a sociální pracovnice v různých oblastech, pročež jí bylo také vyhrožováno. Žalovaný přitom odmítl přijmout fotografie a dokumenty, jež tyto činnosti dokládají, a v průběhu řízení žalobkyni zkrátil na jejich právech. Ke své replice proto žalobkyně přiložila rovněž řadu listinných důkazů a fotografií. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Ve správním spisu se nachází kromě samotné žádosti o mezinárodní ochranu v ČR především záznam o poskytnutí údajů k žádosti a protokol o pohovoru k dané žádosti ze dne 30. 12. 2024. Na podporu své žádosti žalobkyně předložila i několik dokumentů ve španělském jazyce, jež žalovaný přijal jako materiály potvrzující její výpověď. Jelikož žalovaný nezpochybnil pravost těchto materiálů, s ohledem na hospodárnost řízení si neobstaral jejich český překlad a podpůrně k nim přihlédl. Součástí správního spisu je i potvrzení o zrušení pracovního poměru žalobkyně ve