2 Ads 260/2019 — Nejvyšší správní soud

34 A 25/2025- 37 - text 6 34 A 25/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem X. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. JMK 78794/2025, sp. zn. S-JMK 129417/2024/OD/Šv, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 28. 5. 2025, č. j. JMK 78794/2025, sp. zn. S-JMK 129417/2024/OD/Šv, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 164 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í: [OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. JMK 78794/2025, sp. zn. S-JMK 129417/2024/OD/Šv („napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 24. 5. 2022, č. j. ODSČ-71209/21-64, sp. zn. ODSČ-71681/21-RO/PŘ („prvostupňové rozhodnutí“ nebo „rozhodnutí o přestupku“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků (celkem 8) podle § 125c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Přestupků (spáchaných v období od 24. 3. 2021 do 21. 4. 2021) se měl žalobce dopustit tím, že se jako řidič motorového vozidla neřídil dopravními značkami na účelové pozemní komunikaci na parkovišti v B., v blízkosti třídy G. P., když neoprávněně vjel na vodorovnou dopravní značku „Šikmé rovnoběžné čáry“ (č. V 13). Uvedeným jednáním porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu. Za spáchané přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 250 Kč. Povinnost nahradit náklady řízení žalobci nebyla uložena s ohledem na nevedení společného řízení s řízením vedeným pod sp. zn. ODSČ-70426/21-RO/PŘ. Dále bylo zastaveno řízení o témže přestupku, kterého se žalobce měl dopustit dalším jednáním dne 3. 6. 2021, neboť spáchání skutku nebylo žalobci prokázáno. 3. Napadené rozhodnutí bylo vydáno poté, kdy Krajský soud v Brně zrušil rozsudkem ze dne 28. 3. 2025, č. j. 34 A 20/2024-48, předcházející rozhodnutí žalovaného (ze dne 31. 5. 2024) a zavázal ho v dalším řízení odstranit následující vytýkané vady: a) neuplatnění zásady absorpce na tresty za přestupky spáchané od 24. 1. 2021 do 20. 4. 2021 (ODSČ-93928/21) a od 24. 3. 2021 do 21. 4. 2021 (ODSČ-71209/21), a b) neprokázání, že před spácháním přestupků byla naplněna informační povinnost podle § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, tedy že byla vhodným způsobem uveřejněna informace o zřízení automatického technického systému. 4. Z obsahu správního spisu vyplývá, že po vydání zrušujícího rozsudku žalovaný bez jakéhokoli doplnění podkladů vydal napadené rozhodnutí. II. Žaloba, vyjádření žalovaného, replika žalobce 5. Žalobce namítal řadu pochybení správních orgánů, z nichž některé již byly v předchozích řízeních soudem vypořádány, další se týkaly neodstranění vad vytýkaných soudem v předcházejícím zrušujícím rozsudku. 6. Žalobce opětovně namítl, že u všech přestupků došlo k promlčení dle § 32 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky („zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalobce uvedl, že podle úpravy účinné do 31. 1. 2022 se do tříleté promlčecí doby nezapočítává doba vedení soudního řízení správního, a promlčecí doba posledního přestupku uplynula dne 3. 6. 2024. 7. Žalobce byl k doplnění odvolání vyzván přímo žalovaným, nikoliv správním orgánem prvního stupně, kterému tak bylo znemožněno zvážit postup dle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“). Tím byl žalobce zkrácen na právu na spravedlivý proces. 8. Správní řízení mělo být dle § 88 zákona o odpovědnosti za přestupky sloučeno do společného řízení se správním řízením vedeným pod č. j. ODSČ-93036/21-176, a se správním řízením vedeným pod č. j. ODSČ-93928/21-197, a v souladu se zásadou absorpce pak měla být žalobci uložena jedna pokuta. 9. Správní orgány zjistily skutkový stav na základě videozáznamů pořízených v rozporu se zákonem, konkrétně s § 24b odst. 2 zákona o obecní policii stanovujícím povinnost informovat o zřízení stálého automatického technického systému. Videozáznamy proto nelze jako důkaz ve správním řízení dle § 51 odst. 1 správního řádu použít. Posouzení totožnosti osoby zachycené na videozáznamu navíc dle žalobce náleží soudnímu znalci, správní úředník není pro takové úvahy vyškolen. 10. Napadené rozhodnutí nebylo vydáno oprávněnou úřední osobou, Mgr. K. F., neboť podpis na napadeném rozhodnutí je zcela jiný, než který používal Mgr. F. na dřívějších rozhodnutích. 11. Dle žalobce nebyl odůvodněn závěr správních orgánů o tom, že porušení zákazu vjíždět na vyznačenou plochu nebylo nutné k objíždění, odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, nebo vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci. Nebylo dále prokázáno naplnění materiálního znaku přestupku. Správní orgány neshledaly žádné polehčující okolnosti svědčící ve prospěch žalobce. 12. Dle žalovaného jsou žalobní námitky vesměs totožné jako odvolací námitky uplatněné ve správním řízení. Žalovaný proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém se s námitkami žalobce vypořádal. Napadené rozhodnutí opravdu nebylo podepsáno Mgr. F., ale v zastoupení Mgr. D. Š., zástupcem vedoucího oddělení dopravně správních agend, odboru dopravy žalovaného. Přestože měl být podpis správně doplněn o formuli „v z.“, fakticky se jednalo o oprávněnou úřední osobu, jak vyplývá ze záznamu o určení oprávněné úřední osoby. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 13. Žalobce v replice uvedl, že žalovaný svá tvrzení ničím nedokládá – neoznačil rozhodnutí obsahující odlišný právní názor, neprokázal, že napadené rozhodnutí bylo skutečně podepsáno Mgr. Š. S námitkami žalobce se ani po zrušení předchozího rozhodnutí nevypořádal. III. Posouzení věci krajským soudem 14. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) Zánik odpovědnosti za přestupky 15. Soud se předně zabýval tím, zda v projednávané věci nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupky, neboť v takovém případě by bylo nadbytečné zabývat se dalšími uplatněnými námitkami. Soud již v předcházejícím zrušujícím rozsudku ze dne 28. 3. 2025, č. j. 34 A 20/2024-48, v bodech 23 – 26, s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vysvětlil, že ustanovení § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky, ve znění účinném do 31. 1. 2022, je třeba vykládat tak, že mezní prekluzivní doba se nevztahuje na dobu, po kterou trvala některá ze skutečností uvedených v § 32 odst. 1 písm. a) až d) zákona o odpovědnosti za přestupky (blíže viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2022, č. j. 8 As 178/2020-38, ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 As 400/2020–49, a ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 Afs 344/2020–53, a usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. III. ÚS 2877/18). 16. Žalobce se proto mýlí, pokud pomíjí pravidlo, že do tříleté mezní prekluzivní doby podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky se nezapočítává doba, po kterou se o věci vedlo soudní řízení správní. Prvního přestupku se měl žalobce dopustit dne 24. 3. 2021, přičemž soudní řízení správní pod sp. zn. 33 A 54/2022 se u zdejšího soudu vedlo od 27. 10. 2022 do 18. 4. 2024, a soudní řízení správní pod sp. zn. 34 A 20/2024 se vedlo od 20. 8. 2024 do 22. 4. 2025. Mezní prekluzivní tříletá doba podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky tak běžela u prvního přestupku od 25. 3. 2021 do 27. 10. 2022 (tedy 1 rok, 7 měsíců a 2 dny), dále od 19. 4. 2024 do 19. 8. 2024 (tedy 4 měsíce) a od 23. 4. 2025 do 19. 8. 2025 (tedy 3 měsíce a 26 dnů), celkem tedy 2 roky, 2 měsíce a 28 dnů. Lze uzavřít, že k zániku odpovědnosti za tento přestupek (a logicky ani přestupků spáchaných později) v důsledku uplynutí této doby nedošlo. (Ne)respektování závazného právního názoru soudu 17. Po zjištění, že odpovědnost žalobce za přestupky nezanikla, se soud zabýval tím, zda žalovaný postupoval v souladu se závazným právním názorem soudu a odstranil vady, které mu byly vytýkány. Zjistí-li totiž soud, že správní orgán v dalším řízení nerespektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), pak takové nerespektování typicky samo o sobě zpravidla vede ke zrušení nového správního rozhodnutí pro nezákonnost (viz např. v rozsudcích NSS ze dne 31. 10. 2019, č. j. 2 Ads 260/2019-34, či ze dne