34 A 40/2025 – Krajský soud v Brně

34 A 40/2025- 19 - text  6 34 A 40/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: F. C. K. st. příslušnost A. s. bytem X zast. advokátkou Mgr. Denisou Šmídovou sídlem Dominikánské náměstí 187/5, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 11. 2025, č. j. MV-171558-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2025, č. j. MV-171558-4/SO-2025 („napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 1. 10. 2025, č. j. OAM-695-39/DP-2024 („prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky („zákon o pobytu cizinců“). 2. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně pobývala na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny s platností od 14. 2. 2022 do 13. 2. 2024. Nositelem oprávnění ke sloučení rodiny byl její syn, státní příslušník A. s., který měl na území udělen trvalý pobyt. 3. Dne 9. 1. 2024 podala žalobkyně žádost o prodloužení doby platnosti tohoto pobytového oprávnění. Správní orgán I. stupně o žádosti nejprve rozhodl dne 7. 6. 2024 tak, že ji zamítl podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců, neboť žalobkyně podle jeho závěru neprokázala splnění podmínky minimální výše úhrnného měsíčního příjmu rodiny po sloučení ve smyslu § 42b odst. 1 písm. d) téhož zákona. K odvolání žalobkyně žalovaná následně rozhodnutím ze dne 25. 9. 2024 první rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušila a věc mu vrátila k novému projednání z důvodu nepřezkoumatelnosti 4. V dalším řízení správní orgán I. stupně opětovně posuzoval splnění podmínek pro prodloužení pobytu, zejména podmínky podle § 42b odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalobkyni byla dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. V průběhu nového projednání však správní orgán I. stupně ze své úřední činnosti zjistil další skutečnost významnou pro rozhodnutí, totiž že syn žalobkyně jako nositel oprávnění ke sloučení přišel o povolení k trvalému pobytu na základě vlastní žádosti rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 30. 6. 2025. 5. Za tohoto procesního a skutkového stavu správní orgán I. stupně uzavřel, že nastal důvod předvídaný v § 46a odst. 2 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a toto oprávnění pozbyl. Prvostupňovým rozhodnutím proto žádost žalobkyně zamítl a dobu platnosti jejího povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužil. 6. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uzavřela, že pobytové oprávnění žalobkyně je odvozeno od pobytového oprávnění nositele oprávnění ke sloučení rodiny. Jestliže tento nositel o trvalý pobyt přišel na základě vlastní žádosti, je naplněn zákonný důvod pro neprodloužení pobytu žalobkyně ve smyslu § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Současně se žalovaná zabývala přiměřeností dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně, a to zejména ve vztahu k jejímu zdravotnímu stavu, délce pobytu a vazbám na území ČR. Dospěla k závěru, že rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně namítá především nedostatečné posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do jejího soukromého a rodinného života. Tvrdí, že správní orgány nevěnovaly dostatečnou pozornost tomu, že v ČR má veškeré své sociální vazby, zatímco v A. již žádné reálné sociální zázemí nemá. Uvádí, že na území ČR podniká jako pedagog – rodilý mluvčí anglického jazyka, vlastní zde bytovou jednotku, kterou pronajímá, a je aktivně zapojena do náboženského společenství. 8. Dále poukazuje na svůj zdravotní stav, konkrétně na onemocnění fibromyalgií, pro které je v ČR v péči odborných lékařů. Podle jejího názoru správní orgány nedostatečně zhodnotily, že návrat do země původu by znamenal přerušení navázané odborné péče, potřebu hledat nové specialisty a období bez odpovídající léčby. 9. Žalobkyně rovněž namítá, že pokud správní orgány považovaly její tvrzení či důkazy za nedostatečné, měly ji vyzvat k jejich doplnění nebo provést její výslech. Má za to, že v obdobných věcech bývá takový postup běžný a že bez něj skutkový podklad pro posouzení přiměřenosti nebyl dostatečný. Z uvedených důvodů navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Současně žalobkyně podala návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a setrvala na závěru, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti podle § 44a odst. 4 ve spojení s § 46a odst. 2 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť nositeli oprávnění ke sloučení rodiny byla zrušena platnost povolení k trvalému pobytu. 11. K žalobním námitkám uvedla, že otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně se správní orgány zabývaly v rozsahu odpovídajícím tvrzením žalobkyně a podkladům ve spise. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně v řízení nepředložila takové důkazy, které by odůvodňovaly závěr o nepřiměřenosti zásahu. Navrhla proto zamítnutí žaloby. IV. Posouzení věci krajským soudem 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.]. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). 13. Žaloba není důvodná. 14. Mezi účastníky není sporu o tom, že syn žalobkyně, který byl nositelem oprávnění ke sloučení rodiny, požádal o zrušení platnosti svého povolení k trvalému pobytu a toto oprávnění pozbyl. Tato skutečnost je ve spise doložena a žalobkyně ji nezpochybňuje. 15. Podle § 44a odst. 4 věty čtvrté zákona o pobytu cizinců platí, že „platnost povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem společného soužití rodiny nelze prodloužit, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto povolení (§ 46a)“. 16. Podle § 46a odst. 2 písm. j) zákona o pobytu cizinců ministerstvo zruší platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, jestliže „nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebo mu byla platnost tohoto povolení zrušena, nebyla prodloužena nebo skončila, anebo nositel oprávnění ke sloučení rodiny požádal o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nebo mu byla platnost tohoto povolení zrušena“, a to za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro zrušení platnosti. 17. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán při posuzování přiměřenosti zohlední zejména délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem; účastník řízení je současně povinen poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 18. Za tohoto skutkového stavu byl správní orgán povinen věc posoudit právě podle citovaných ustanovení. Soud proto souhlasí se žalovanou, že zákonné podmínky pro neprodloužení pobytu žalobkyně byly splněny. Pobytové oprávnění žalobkyně bylo svou povahou odvozeným pobytovým titulem, jehož trvání je vázáno na existenci pobytového oprávnění nositele oprávnění ke sloučení rodiny. Ztrátou pobytového oprávnění nositele oprávnění ke sloučení rodiny tedy odpadá základ odvozeného pobytového oprávnění rodinného příslušníka (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2021, č. j. 10 Azs 43/2021-33, bod 11). 19. Jádrem sporu tak zůstává žalobní námitka nedostatečného posouzení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. 20. Při přezkumu posouzení přiměřenosti se soud zabýval tím, zda bylo provedeno v intencích § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, tj. při zohlednění kritérií zde uvedených. A to s přihlédnutím k povinnosti účastníka řízení poskytnout správnímu orgánu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí (srov